Mrňous a čarodějnice

Škoda, mít to alternativní konec, kdy babizna ty děcka fakt sežere, tak by to bylo jasných 5*. Na kráse tomu ubírá i mešita v pozadí a typická česká vesnička v popředí (naprosto nesourodé prvky). Komentář Marie Rosůlkové také není špatný, jen jako vypravěčka hovoří děsivěji než čarodějnice. A parádní prvek byly i ty stařecké ruce na začátku a konci. (02.09.2012)

Kdyz jsem byl na zakladni skole v prvnim stupni (leta 83-87), chodili jsme cas od casu se skolou do kina. Treba na "Jen pockej". Jednou se takhle v kine setmelo a z platna na nas zasvitily obrovske vrascite ruce a zaznel rozskripany hlas pani Rosulkove. Plot z detskych kosti. Les silenych stromu. Proc jste nam tohle k...va pousteli v osmi letech, soudruzky ??!!! Tejden jsem pak nemoh spat !! (30.09.2012)

Nepatřím k těm, které by tato pohádka nějak zvlášť vyděsila. Jakožto pilnému čtenáři Krásy nesmírné mi ani nepřišlo divné využití kosterních pozůstatků při výzdobě interiéru či exteriéru. Patrně to je na východě pro čarodějnice běžný materiál, zatímco na západě to sofistikovaněji zkoušely s perníkem. Jejich setkání s dětskými oběťmi tam ale naopak dopadá mnohem tragičtěji - na rozdíl od východní čarodějnice, která přijde "jen" o kouzelné předměty a v hloubi lesa může čekat na další důvěřivce, ta západní končí v peci. (09.02.2015)

Jasně, nezapomenutelný verš této pohádky který si vypůjčila i redakce Rádia1, tuším pro upoutávky na své pořady, zněl: "Kdopak to bdííí, kdo to spííí?" "A čím pak tě maminka uspávala když si byl ještě malej"? Co mi to dalo práce než jsem to našel. Tedy ono to to tady vlastně původně vůbec nebylo! Nesmírně ponurá, temná a především hororová pohádka (skřípavé zvuky, temný les, rekvizity) při které jsem se jako malý strašně moc bál a určitě jsem nebyl jako dítě mé generace sám. Žádní jiní Mrňousové, Čarodějovi učni, Palečkové, Maryšky, Statečné Kačenky, Paní Bídy, Perníkové chaloupky nebo Smolíčkové! Tato temná a poinurá pohádka zanechala v malém dětském divákovi, stopy na celý život, síla, děs a hrůza ! Děj a jednotlivé scénky si vybavuji opravdu jen matně po těch dlouhých letech kdy to dávaly naposledy. Komentář k filmečku namluvila geniálně a bezkonkurenčně M. Rosůlková, ale ty postavy co tam vystupovali ty už si skoro vůbec nevybavuji. Až tedy na tu strašlivou téměř hororovou bábu s dlouhým nosem, s dlouhýma pokřivenýma rukama, na tu zapomenout opravdu nelze. Dále si vybavuji, že tam byl nějaký starý plot z dětských lebek a kostí který v noci svítil. Pak tam byli tři nějaké důležité předměty (ve filmu základní) a sice dýka (která rozřezala zem), jehla a mýdlo původně snad v držení té babizny, poté v rukou vězněných dětí, kteří ji věci ukradli. A těmi předměty nakonec nějak bábu snad i přelstili. Ale víc si už si v tuto chvíli nevybavuji, ani kdyby jste mě mučili, ale i přesto musím dát plný počet hvězdiček. Měl jsem z toho tenkrát jako malý kluk docela slušnou depku. A dneska bych si to rád znova vychutnal, zajímalo by mě totiž, jestli bych se bál s odstupem času alespoň stejně jako tenkrát. (09.07.2006)

Tak takové pohádky se už dnes netočí. Poprvé jsem to viděl někdy ve druhé třídě, a když na to koukám teď po třicítce, naprosto nechápu, jak jsem po tomhle mohl vyrůst v celkem příčetnou a duševně relativně stabilní osobu. Ačkoli tehdy byla drsnější doba. Hádal bych, že dnešním dětem, odchovaným na disneyovkách plných malých chlupatých zvířátek s velkýma očima, by tohle přivodilo celoživotní psychické trauma a z nemála z nich by se staly roztřepané uslintané trosky neschopné se ani vlastnoručně nakrmit. Mimochodem, viděl jsem nedávno i anglickou verzi a musím říct, že vypravěčka se samozřejmě nemůže rovnat podmanivosti a charismatu paní Rosůlkové, ale ta čarodějnice tam zní jako FAKT strašidelně, a ne jako roztomilá tetička v podání MR. Vždycky mi přišel trochu zvláštní nesoulad mezi vizuálním zpracováním čarodějnice (a doprovodnými efekty) a takovým tím domáckým podáním vypravěčky a teď už mi je to jasné. K anglické verzi se ty halucinogenní efekty hodí mnohem víc :) (07.05.2012)