Kozí príbeh - Povesti starej Prahy

Kozí Příběh je první český 3D animovaný film a díky své svébytné výtvarné stránce si určitě zaslouží i pozornost vyjádřenou třeba nominací na Českého Lva za výtvarný počin. A tím bohužel pozitiva končí. Jsem velkým příznivcem stařičkých herních pecek jako je X-Com, Gabriel Knight, Broken Sword atd., takže mě nelze podezírat ze zaujatosti proti vizuální kvalitě čehokoliv, hodláte-li ji měřit počtem pixelů atpd. Jak zjišťuji, když mě některý z mladších sourozenců konfrontuje s aktuální úrovní (často neosobního a obsah postrádajícího) interaktivního grafického díla známého jako PC hra, mám také objektivně vzato dost snížené nároky:) Tvůrci ovšem mají obřího smolíka, protože jim pro samé srdcařské bastlení (které si samo o sobě zaslouží respekt, o tom žádná) toho "počítačového animáku", nějak uniklo, že by se na jejich dílo mělo dát především dívat jako na tendlencten, no, však vědí, film... Tím, že na věci pracovalo po pět let asi deset lidí, a proto vypadá tak jak vypadá, není možné omluvit absenci příběhu, dramaturgie i elementární vypravěčské logiky, která kosí mozkové buňky diváctva s razancí černé smrti, která se v předmětném čtrnáctém století v Evropě řádsky vyřádila. Takovou frekvenci zvednutých obočí a otázek typu "a proč jako teď zase...?" nebo rovnou "cože...???" jsem u sebe nezaznamenal po několik let. Kozí příběh bez jakéhokoliv ladu a skladu míchá několik staropražských legend dohromady (BTW Jan Mydlář ve 14. století opravdu nemá co dělat:P) a dalších několik v náznacích cpe do každého druhého záběru (chlupatý rarach s holou zadnicí), a aby toho nebylo málo, tak tu pohádkovou atmosféru dotváří i osvědčenými rekvizitami typu bezhlavého ponocného nebo kostry v pivnici. Jednotlivé scény ale na sebe vůbec nijak nenavazují, příběh na scestí svedeného učně Matěje zůstává absolutně prostý nějakého obsažného rozuzlení i smyslu jako takového (nemluvě o tom, že původci zla vesele frčí dál a nikdo si jich za celou dobu ani nevšimne), a v největší bezradnosti se to tvůrci snaží po vzoru osvědčených značek zachránit sekundovými gagy, které jsou ale k uzoufání nevtipné. A to jsem se ještě nedostal k otázce, pro koho má Kozí Příběh být. Vzhledem k objemu a frekvenci koz - a tím nemyslím zvířata - i odvážnějších "odhalení", fyzicky ošklivých věcí, které se osobám na plátně stávají, jakož i k počtu scén miliskování s o pozornost konstatně žadonící kozou (a tím myslím zvíře), to rozhodně nebude pro děti. Řádky předcházející tomuto místu ale svědčí o tom, že pro dospělé to asi taky nebude, protože není čím je zaujmout...aspoň ne pozitivně. A když přijde řeč na možnost zahraniční distribuce (BTW přimlouval bych se za trefnější název Příběh Koz), nezbývá mi, než si v šoku otlouct hlavu o stůl a doufat, že to přejde, protože představa, že někomu bude prezentován soubor legend matičky naší stověžaté tak, že tu blonďatá prsatice krade hřebíky z rakví a dodává je na stavby (kde je jich stálý nedostatek), to je na mě už hodně za čárou vyznačující hranici mezi good a bad tripem. Ačkoliv vybavím-li si ten "originální vizuální styl", kterým tvůrci obdařili Prahu po architektonické stránce, slovo trip by leccos vysvětlovalo. Bohužel pro pana Jana "...si jako myslím, že je to srovnatelné s Pixarem..." Tománka nehodlám už nikdy ztrácet ani minutu svého času s tím, že bych se na tohle někdy díval ještě jednou, a to ani pro účely zjištění, jestli nějaká přítomnost alkoholu v těle dovede povznést zážitek z tohoto "filmu" na snesitelnou úroveň. 20%, protože k zábavné zoufalosti odpadu tomu ještě dost schází. PS: V zahraničí Kozí Příběh "slavil úspěchy" a "sbíral ceny na festivalech" - nicméně Kameňáky taky sbíraly divácké ceny, a děti a jejich strhaní rodiče, kteří si chodí do kina dáchnout, jsou zatraceně vděčné publikum;) Uvidíme, jak se tvůrci popasovali s druhým dílem... (27.12.2011) (menej) (viac)