Renesancia

Příběh plochý jak omalovánky, atmosféra výtečná jak černobílé kresby. Žádné explicitní násilí zdůrazněné barvou krve, i když... Nálada pod psa, noirové dusno, cigareta v koutku, hudba jak z bijáku čtyřicátých let... A ke všemu tomu evropský opar, protipól zámořských rozhýbaných komixů. Věru povedený, ba přímo čelící nařčení lepší a možná i s duší. 60%. (14.04.2007)

Neskutečně dokonalá audiovizuální stránka tohohle filmu, z toho dělá skoro srovanatelný dílo se Sin City, i když je to o poznání míň drsný a postavy nejsou tak pěkně propracovaný, ale ta ukrutná hyperdokonalá hra světel s až nechutně skvělou animací mě dostávala celej film a to ani nemluvim o tom, že příběh tady rozhodně neni žádná druhořadá záležitost, spíš naopak, trošku mi to připomínalo Já, robot a o napínavý a akční scény neni žádná nouze a konec je takřka dokonale vyřešenej. Víc k tomu nemam co dodat (02.06.2007)

Předně nevím, proč film spojovat se SIN CITY. Snad kvůli výtvarné stránce (ale Sin City je pro mne i tímto někde jinde). Spíš bych to přirovnal příběhově k IMMORTAL. Pocity? Asi právě jako u Immortal. Výtvárná stránka velice působivá. Příběh ucházející. Ale nic co by mělo vydržet v mé mysli na věky. Ale je zajímavé vidět, jak se dá černobíle nakreslit černoch. (19.10.2007)

Podobne ako v prípade bábkových Strings, aj príbeh Renaissance je klasický až natoľko, že nie je problém predvídať, kam sa jeho zápletka bude uberať. Lenže rovnako tak ani nepredstiera inú ambíciu, než potešiť diváka modernou variáciou dôverne známych momentov. Vrúcne ho víta vo svete spomienok, vracia do čias, kedy hltal podobné potemnelé dobrodružstvá či sa v nich vo svojich predstavách strácal a až do samotného záveru zostáva v tomto svojom snažení úprimný a poctivý - na rozdiel od hraných filmov (Minority Report, napríklad) neuhne pred nevyhnutným, nezničí tú drsnú krásu, ba práve naopak - s úspechom vracia žánru noir jeho lesk, podmanivosť i smútok. Čistá práca! (31.10.2007)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)