Play
Obsahy(1)
Cristina je mladičká ošetřovatelka z venkova, která putuje ulicemi Santiaga de Chile jako stříbrná kulička z hracího automatu. Když zrovna nepředčítá z National Geographic svému stařičkému maďarskému pacientovi Milošovi nebo neflirtuje se zahradníkem z místního parku, sleduje Tristána Greenberga, třiatřicetiletého architekta, jehož věci našla poté, co byl na ulici přepaden. Tristán nemá momentálně co na práci, protože stavební dělníci na jeho stavbě stávkují. Navíc ho opustila jeho dokonalá přítelkyně Irena. Vrátí se tedy do vily na předměstí, kde vyrůstal, aby zjistil, že jeho matka žije s podivným kouzelníkem. Životy Cristiny a Tristána se neočekávaně protnou… Originální a hravý příklad současného latinskoamerického filmu, který byl za Chile nominován na Oscara. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Jak vidno, jihoamerická kinematografie se stálé hledá, tudíž i tento kousek potěší snahou o přiblížení se severním sousedům, ale zklame nedostatkem vlastní iniciativy. Ačkoliv celek je neokoukaný až příliš. Pomalá, idylická, umně budovaná romantická variace na Amélii se cca po hodině změní v bizarní změť zdánlivě nesouvisejícíhc scén, pokaždé jako z jiného filmu. Souboj á la Street Fighter střídá filozofický dialog o hovně a jiné podivnosti. Inu, proč ne, jestli to je vtipné a slušně zrežírované, jako že ano. Ale hlavní kámen úrazu bych viděl v radikálně rozdílném přístupu režisérky, která se bavit chtěla a scénáristky, která ji hru kazí (pokud se jedná o jednu a tutéž osobu, pak je to krásný příklad schizofrenie). Škoda, potenciál byl slušný. 75% ()
Kdo je vlastně hlavní postavou? Opuštěný zajištěný mladík, který se utápí ve svém zoufalství. Nebo ošetřovatelka z venkova, která chce od života víc a přece jako by nic..tak se má stát spásným andělem nejen pro sebe ale i pro něj..chce poznat životy jiných, chce být..jaká vlastně? Na filmu mě zaujala úžasná jako by pasivita a pomalost..jako by svět ubíhal kolem a oni v té chvíli stáli..střídaní hudby ve sluchátcích...míjení se a potkávání..Mne nezná skoro nikdo..Bohužel..lyrika okamžiků vyznívá do prázdna..tady nebylo to pravé nechat svět nedokončit... ()
Taká tá klasická produkcia určená pre filmový klub, ktorá ničím neurazí, ale ani extra neprekvapí. Najzaujímavejšie na filme je jeho veľká pestrofarebnosť obrazu pôsobiaca na diváka skoro z každej scény. Neustále veselé farby oblečenia postáv, nábytku, predmetov a prírody v kontraste s príbehom, ktorý už ale až tak optimistický neni. Problém je vtom, že som si väčšinu času pokladal tú istú otázku ako postava Tristana a teda: Kam toto celé speje? Odpoveď bola bohužiaľ taká, akú som tušil...50% ()
Popravdě mi to chvílema připadalo, že nejdřív vzniklo několik studentských filmů a ty se pak slepily dohromady, doplnily se dlouhejma záběrama bez významu a pospojovaly se pár hlavníma postavama. Tenhle filmik je jako moderní jazz, žádnej řád, žádná pointa, žádnej směr, jen exhibování a veřejná onanie. Přesto jsem to dokoukal a dvě hvězdy tomu seděj, kdyby jen za scénku Street Fighter. ()
Ze slibného dramatu se bohužel vyklubal přesně ten film, který nemám rád. Hraje si na hlubokou myšlenku, ale přitom nemá co nabídnout a jen roztahuje stopáž na nesnesitelnou délku pomocí táhlých záběrů s podkladem melancholických písní. Zásadní problém je jednoznačně v děravém scénáři, zejména pak v charakterech. Postavy většinou jen zírají do prázdna a žijí bez nějakého blíže vyřčeného pozadí, což sice nemusí být vždy na škodu, ale tady potom ztrácí na smysluplnosti jejich neustálé záchvaty deprese a beznaděje, přestože v jejich životě nic zásadního nechybí. Emocionální výlevy plné slz přichází na nesprávných místech a cesta k pozornosti a srdci diváka je tak definitivně zatarasena. Přitom stačilo málo. Ubrat na pseudopsychologických výjevech nebo dodat postavám životnost skrz občasný vnitřní monolog. ()
Reklama