Otravný chlap

Predstavme si, že sa môžme autobusom vybrať na miesto, ktoré je dokonalé. Kde sú všetci šťastný, kde má každý prácu, vzťahy sa dajú nadviazať celkom rýchlo a celkovo všade vládne spokojnosť. To isté spravil aj hrdina tohto filmu Andreas. Myslel si že sa bude mať dobre, že bude šťastný, ale vo svojej podstate sa cítil v novom svete ako v nejakom väzení. Ako na mieste, kde neexistujú reálne pocity a miesta a kde je všetko tvorené umelo. A čo je ešte horšie nie je sám. Lenže tam kde sa ostatný zabijú, čo považujú za jediný útek z tohto sveta, tam sa Andreas rozhodne nájsť v utopickom svete niečo lepšie. Nakoniec to aj nachádza, ale pre nové veci tam bohužiaľ nie je miesto a preto je vyslaný naspäť do starého sveta. Lien vytvoril naozaj krásnu utopickú spoločnosť, bez citov a emócií, kde sa ťarbavý a v niektorých momentoch aj dojímavý Andreas pohybuje. Film je pomalý, a je dôležité mať na neho náladu. Nejedná sa o epický, alebo nebodaj akčný snímok. Z každého žánru si vypožičiava minimum a zliepa tieto žánre postupne, bez toho aby sa niekam ponáhľal. Ak ste trpezlivý a máte podobné filmy radi, budete spokojný - film prezentuje silnú myšlienku netradičným spôsobom, ak nie tak vás bude nudiť. Záleží od vás. (06.04.2011)

Severská epizodka z posmrtného života, kde prsty dorůstají rychlostí blesku a skok pod vlak vám zabije nanejvýš pár hodin. Tento snímek dává naději jedincům se sebevražednými sklony, že až vykonají onen radikální zákrok, tak na ně místo rohatých zmrdů s vidlema bude čekat byt 2+1, práce úředníka a blonďatá zasouvačka. Otravný chlap je depresivní, rozvleklý, ani na vteřinu komediální, pyšní se tou nejasexuálnější píchací scénou, kterou jsem měl čest vidět a bezpochyby se jako celek ocejchuje do mysli každého ignoranta, akorát je příliš negativní a beznadějný, abych ho řádně docenil. (16.05.2012)

interpretační rámec, který by vysvětlil podobu diegetického světa, by mohl vypadat všelijak. osobně se kloním k přesvědčení, že jde možná o alegorii posmrtného života sebevraha, popřípadě rozvinutí surreálného vjemu mysli, který se dostavuje právě na prahu života a smrti, roztaženého v hrdinově vnímání do bezčasí/nekonečna a umístěného do podezřele povědomého, ač zcela neznámého místa. ale ono na tom příliš nesejde, oč přesně se jedná, věřte mi. tento nový svět vypadá jistým způsobem utopicky, tedy jako naivistický obraz posmrtného nebe. z jiné perspektivy se jedná spíše o peklo. ale konkrétní rámec není tak podstatný, jako téma samotné, které je paradoxně velmi zřetelné. je jím život sám, jeho šťastné prožití a sebenaplnění v něm, respektivě aspekt lidskosti v životě člověka. a téma nám právě určuje i nejpříhodnější interpretační perspektivu, podle které je nový svět, do kterého se hlavní hrdina dostává, vším jiným, ale ideálem v žádném případě ne. naopak, podobá se skutečnosti života v současné "vyspělé" civilizaci vším stereotypem, veškerou tou šedí a falešnou, pečlivě dávkovanou kompenzací, kterou lidé dostávají namísto opravdového štěstí. Otravný muž je svým způsobem alegorickou, mimořádně !trefnou! a výjimečně krutou obžalobou současné odlidštěné západní společnosti, kritikou náhražek za opravdové štěstí poskytovaných konzumním způsobem žití a poruch vzájemné komunikace mezi lidmi a tím pádem i defektních vztahů samotných. film se nesnaží být nějakou studií, to ani v nejmenším, protože vůbec nepátrá po příčinách a nesnaží se na rozdíl například od Hanekeho rozhodit do prostoru alespoň náznaky, se kterými lze tvůrčím způsobem pracovat. Otravný člověk pracuje s velmi specifickým uvědoměním si určitých abstraktních zákonitostí naší doby, které stejně jako David Lynch ve svých nejlepších filmech převádí přímo do filmové řeči. výsledek je nesrozumitelný konvenčním modům čtení právě jako Lynchovy filmy, přesto smysluplný a žádný protimluv to není. (25.06.2012)

Sobě anonymní hrdina vstupuje do světa-divadla, světa-hygienické kultury, aby si v umrtveném provozu vztahů, uvědomil, že jeho život v tomto uklizeném, čistotném klidu má cenu jen jako role a že je setrvale dezinfikován. Jakkoliv snímek přesně vypovídá o přesycenosti dnešního člověk, jehož svět se zpožďuje za jeho smysly a jehož řeč skomírá u paty Jazyka, chladná alegorická mluva snímku, jen zdánlivě narušovaná krvavými obrazy sebevražd, jejichž grotesknost značně snižuje důraz poselství, mě od něj záhy odtrhl. Přímočarost byla až příliš zjevná. Nic víc než mravoučná povídka naneštěstí tento pokus není. Ale řeč uklizenou a antiseptickou si osvojil dokonale. Je vlastně legrační, že si společnost, jakou tento film zobrazil, produkuje takové filmy, které proti ní samé svědčí. Trhlina do světa jiného je v nás. V nás, pro něž nezbylo místo ani v zavazadlovém prostoru toho pověstného autobusu… (23.03.2019)

I když mě tento snímek lehce zklamal, ale vlastně jen z osobních důvodů - čekal jsem prostě více. Jak již tak je u severské kinematografie zvykem, film je hlavně o atmosféře (místy vážně chladná). Film je pohledem na naší zapádní civilizaci, lehce filozofický námět tedy - jedná se o vizi budoucnosti, trochu utopickou, každopádně nikterak přívětou, lehce kafkovskou. Vše je v pořádku, ale tak nějak mi toho přišlo ve filmu málo, že se tam toho málo odehraje (dost otázek žůstalo nezodpovězených), občas v divákovi hlodá červíček nedůvěry, nedotaženosti - tento utopický svět není tak dokonale promyšlen, jak by člověk čekal. Film však rozhodně stojí za shlednutí, vyvolává v člověku ty správné otázky - a možná se na konci chytnete za hlavu s tím, že to musíte vidět ještě jednou. (06.02.2011)