Jsem

Ťažké rozhodovanie. Dejová linka spolu s dramatizáciou jednotlivých scénok a udalostí okolo toho nešťastného chlapca na nadpriemer určite nemá. Prišlo mi to až moc silené, dokonca miestami už trocha pritiahnuté za vlasy, a to všetko iba z jediného dôvodu - aby sa dosiahol výsledný emocionálny efekt u diváka. No neviem, na mňa takáto silená snaha funguje skôr opačne. Ale štýl réžie a audiovizuálna stránka boli úchvatné, to treba uznať. Až tak, že ten slabší nadpriemer si film hádam aj zaslúži. 70/100 (10.02.2017)

Kedzierzawská umí vyprávět příběhy osamělých jedinců, kteří tráví většinu času jen sami se sebou , a přesto diváka nenudí. I když v Času umírat přeci jen režisérka pro mě podala zajímavější postavu i vděčnější situace, zde se opravdu nesnaží o nějaké ústupky a snaží zobrazovat život jaký skutečně je. Tedy někdy dost podobný líně tekoucí řece. Ale to je nakonec jedno, když je ono ustrnutí doprovázeno kamerou s lahodícím sépiovým filtrem a dojemnou Nymanovou hudbou. Díky nim nelze říct, že je snímek nepřístupně chladný. (27.10.2009)

Hudba. Je moc hezká. Co by ne. Ono to rytmuje, ono to člověka věčně neponižuje. Hudba ve filmu Jestem byla velmi silná. Málem jsem z ní praskl vzteky. Herecké výkony hlavního hrdiny byly výborné. Kdykoliv vytnul na plátno něco nezměrného umu, podryla vše ovšem hudba snažící se city ne ždímat, ale požadovat za ně přímo výkupné. Bože, ale scénická hudba je přeci pro filmy, které city postrádají. Tento film city nepostrádal, zato si je nechal zneupřimnět a zumělet právě fidláním. K příběhu samotnému : Deflorovat se dá jednou, pak už to jde ztuha. Kde je již protrženo, nezbývá na protrhávání ani kousek prostoru. Příběh, který už byl viděn. A jen proto, že je z Polska, že v něm není až tolik sladkosti jako v Americké produkci, z něj nedělá film dobrý. Při záběru na tak láskyplnou babičku v retrospektivě tak miloučce natočenou, jsem se málem zadávil chrčením nelibosti. Při filmu jsem myslel na Hřebejka, na toho já myslím velmi nerad. (09.04.2011)

A to jest co, do cholery? Nějaký novodobý audio vydírání? Ne ne, jen kapku přeexponovaná touha stvořit umění, která i přes všechnu hudební vznosnost a čarování s obrazem stejně nedokáže přetransformovat bolest, která se skrývá uvnitř odvrhnutých, do silného zážitku. Namísto toho tlačí diváka do kouta k dalšímu hudebně-lyrickému zpracování a tam se já nechávám zahnat jen velmi nerada, ale když už tam jsem, vyžaduji vzpomínku na vlastní slzy... a tady ani kapka, pouze rozpaky. Jinak koukám, že Poláci mají taky se sebou co dělat... Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (08.04.2015)

Film v sobě nemá až tolik dialogů, ale když už bylo něco vyřčeno, tak mě bylo skoro do pláče. Ten kluk to dostával od osudu na obě tváře a to mě fakt rozbíjelo. Je zvláštní kolik obrazový poetiky dala Dorota Kedzierzawska do syrového příběhu a je ještě zvláštnější, jak dobře si silně emotivní syrový příběh sednul s obrazou něhou. Nevím jestli jsem víc nesnášel chlapcovu matku nebo naprosto apatický okolí. V každým případě to byly hodně silný kapky. (18.01.2015)