Bílé dlaně

Fehér tenyér v sobě spojuje (auto)biografický dokument, sportovní drama, psychologický film i metaforu (synekdochu?) politických systémů. Jednotícím prvkem je tu absence mezilidské komunikace, obtížné hledání střední cesty, kompromisu mezi diktátorským drilem a nefunkční demokracií. Příjemně překvapí konstruktivní práce s kamerou, střihem a zvukem. Už třeba kontakt studeně zelené podlahy debrecínské tělocvičny s bosými chodidly malých gymnastů je velmi sugestivní. (04.10.2008)

Nenápadný, prachom zaprášený klenot. Krv, pot, bolesť a odriekanie. Len vtedy sa možno stať výnimočným, gymnastiku nevynímajúc... Výborná športová dráma, ktorá veľmi civilným spôsobom mapuje život jedného nadaného gymnastu, ktorý sa stal obeťou svojej doby. Kde by asi tak bol, keby mal rovnaké podmienky ako jeho mladý kanadský zverenec? Talentu mal na rozdávanie, myslím, že ďalej, ako to dotiahol vo filme. Nedá mi vychváliť skvelú hudbu, ktorá zážitok z filmu ešte umocňuje. Veľká spokojnosť. 85/100 (09.03.2016)

Spoilery! Velice příjemné maďarské překvapení. Vynikající snímek o tom, kolik si toho musí gymnasta vytrpět, aby se dostal na vrchol. Nestojí ho to pouze pot, krev a fyzické vyčerpání, nýbrž i slzy a psychický teror, když měl takové štěstí na sadistického trenéra, který své svěřence šikanuje o to víc, čím jsou talentovanější, aby z nich dostal naprosté maximum. Scénky z dětských let hlavního hrdiny byly rozhodně nejlepší a nejzajímavější. Úplně se mi při nich tajil dech. Špatná nebyla ani druhá polovina, která ukazovala, jak hluboké rány z minulosti s sebou hlavní hrdina celý život vlekl. Kvalitní záležitost, která má potenciál oslovit i diváky, které gymnastika doteď nezajímala. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (22.03.2017)

Vzpomináte ještě na originální sportovní soutěž přejídání z maďarské TAXIDERMIE? Nápaditá a zábavná, oproti ní se může zdát taktéž maďarský film o gymnastice (ani ne tak o gymnastech, ale opravdu gymnastice) jako nezábavný "underdog" film. Ale Bílé dlaně, jak zní oficiální překlad filmu, pod kterým byl Fehér tenyér uváděn na Mezinárodním festivale pro děti a mládež ve Zlíně, je ve všech ohledech geniální. Nevěřitelně pomalé plynutí času, na které se musi divák naladit, jinak se unudi k smrti, skvěle rytmizované sekvence a naprosto famózní střih, který zprostředkovává divákům pocity hlavního hrdiny - jedno v kterém věku. Nejlepší ale Bílé dlaně jsou, když všechna klišé a schémata sportovních filmů zpracovávají nekřečovitě, inteligentně a uvěřitelně, že jako klišé a schémata nevyzní. A pak je tu to neuvěřitelně důmyslné vypávění, v nichž flashbacky sloužící k motivaci se ukážou jako sen či vize a neustále se scény ve filmu uvádějí do jiných a jiných souvislostí., aniž by to vyznívalo jakkoliv uměle, i když film s uměleckostí koketuje. Geniální a opětovné potvrzení toho, že v Maďarsku se v součatnosti točí naprosto vynikající filmy, z nichž by si neustále remcající čeští a slovenští tvůrci mohli vzit příklad. (28.05.2007)

Dechberoucí gymnastika filmové řeči, která s naprosto úsporným reperotárem pohybů dokáže vykroužit nesmírně precizní sestavy. Synergie zdánlivě neslučitelných atmosfér, dvacet let života obsažených v několika málomluvných časových a prostorových rovinách. Dopad na obě nohy. Bez výšlapu. Způsob, jakým Hajdu obsáhne normalizaci v několika polodetailech prosím povinně vyučovat. Možná se pak najdou krom Václava Kadrnky i další čeští tvůrci, kteří pochopí, že často pohled na obrubník řekne víc než křiklavé retro panoptikum s komiky v lacláčích. (05.03.2014)