Bez dcéry neodídem

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)

Film se téměř stoprocentně drží knihy, což bych ráda ocenila. Je to skvělé, napínavé a bolestné svědectví o tom, co se stát může - a taky se bohužel děje. Na druhé straně je to svým způsobem protináboženská záležitost a s tím rozhodně nemohu souhlasit, protože každá mince má dvě strany. Stejně jako každý muslim není terorista, tak každý muslim nebije svoji ženu a to, že postavení žen v muslimské společnosti je diametrálně odlišné než v Evropě, neznamená, že je absolutně špatné. Proto je třeba si při sledování tohoto snímku stále připomínat, že jde o čistě subjektivní záležitost. (03.06.2007)

Dobře si vzpomínám, jak mi někdy kolem patnáctého roku maminka zatrhla nápadníka od džihádistů, a místo vysvětlení mi dala přečíst knihu Bez dcerky neodejdu. Trvale mě tím odradila nejen od příliš kontaktních multi-kulti kamarádů, ale i od snění o snědých cizincích s mandlovýma očima. Film lze hodnotit ze dvou úhlů: pokud jej člověk vnímá jako ilustraci knižní předlohy, jde o dobrou práci. Bez její znalosti ale vyvstává jeden zásadní nedostatek, a to je totální plochost charakterů – oproti knize jsou postavy zcela černobílé a jediným náznakem vývoje je to, že zlí jsou chvílemi ještě horší. A to je na příběh podle skutečných událostí dost málo. (24.02.2014)

Muslim zůstane muslimem. Je jedno jestli má doktorát z Harvardu, Oxfordu.. zda je doktor, inženýr. Pokud je pravověrný muslim, musí dodržovat korán. A súry v koránu jsou dané. Jsou od Boha - Alláha a není nic kromě Alláha co by je mohlo změnit. Proto islám zůstal se svým náboženstvím i tím co hlásá hluboko ve středověku. Nemá šanci projít jako křesťanství vývojem a měnit se. A cokoliv je proti islámu je rouhání. Tak například se podle se islámu Země neotáčí... Civilizovaný člověk se nad tím musí pousmát, ale muslim tomu musí věřit. Jak pak mohou fungovat manželství jako je to ve filmu, kdy ona Američanka si brala Íránce? Navíc v té neklidné době? Z její strany byla obrovská hloupost, že do Teheránu se svým manželem odjela. Film perfektně odhaluje způsob s jakým muslimové manipulují z nevěřícími. Nejprve je to vzbuzování lítosti, posléze zdůrazňování islámu a nakonec je to naprosté převzetí nadvlády a dominance. Ve vztahu k ženám to platí dvojnásob. Proto bychom si dnes měli velmi dobře rozhodnout koho, že si to pustíme do naší země, našich měst a vesnic, našich domovů. Film sám je strhující a graduje do opravdu infarktového závěru. Kdo by chtěl vidět něco podobného na téma útěky odněkud, doporučuji vidět Volání svobody 1987, Argo 2012 a Kolonie 2015. Tomuhle filmu já dávám za 4 * * * * ! (07.04.2017)

O tomto filmu nemám valné mínění, neboť je pouze vykalkulovaným tahem a jakékoliv hodnocení by se týkalo pouze řemeslné zručnosti. Nad rámec jeho kvalit ovšem nemohu souhlasit s námětem jako takovým. Pitomá káča, zamilovaná do perského prince na bílém arabském koni slepě následuje svého vysněného na místa, která nezná ani z pohlednic. Kdyby aspoň řádně chodila do školy, tak by ji ledacos došlo. Pochopitelně nastalý střet naprosto rozdílných způsobů myšlení a kultur musí následně řešit desítky lidí, kteří nejenom že se touto nánou zabývají, ale k tomu ještě musí poslouchat její stesky a srdervycné štkaní. Kolik je na světě podobných primitivních ženštin, které to nemají v hlavě v pořádku a vyžadují neustálou pozornost všech kolem sebe? Uvědomují si tyto frajle, které se nechají okydlit kdekým, že by si svůj problém následně měly řešit samy kde vznikl a neotravovat druhé? Věřím že případů je bezpočet, zde toto pojetí dělá z muslimských mužů despoty a debily, což ve skutečnosti může být klidně naopak? (06.08.2011)