Černý plamen

Na "Tonku Šibenici" to nemá, ale i tak se jedná o dobrý snímek. Navíc je opravdu působivé sledovat přechod z němého do zvukového filmu, mě taková díla prostě baví, je v nich kus historie, i když cynici se mohou smát. Já se zase směji, když vidím, jak prkenně působí rádoby herci ve filmu v roce 2022... Pro zájemce o filmovou historii povinná četba. (23.08.2022)

Adaptace díla předního autora generace Moderny F. X. Svobody (byť dnes literárně zapomenutého - nicméně Roztomilý člověk a Poslední muž, případně Poslední mohykán vycházejí též z jeho díla) má hodně do sebe - samozřejmě, že pracuje s literárními a výtvarnými schematy už raně romantickými (Puškin, Mácha), secese je jen mírně poupravila a v novoromantické reinterpretaci opět vytáhla ven, němá filmová poetika mírně zlidověla. Jarmila Lhotová spíše vypadá jak cirkusačka než cikánka (myšleno v choreografii), přesto typově hodně dobře vybrána (naopak Pištěk jako vůdce cikánů, to je spíše vtip). Filmu nejvíce uškodil nástup zvuku, těch pár mluvených vsuvek je zbytečných a ukrajují romantizujícmu pojetí, naopak hudební zvuková složka je víc než dobrá - symfoňákem perou emoce, lidová tancovačka hodně drsná ve zvuku, harmonika zní jak z kriminálnického pajzlu, jen kytara je hodně ohlasová - ale proč ne, i takovéto dobové představy mají cenu. (04.04.2011)

Jeden z nejhorších českých filmů, co jsem viděl. Velká nuda a nemohoucí režie. Původně němý film byl ozvučen, přičemž ozvučení spočívá většinou v podkresové hudbě a pár písničkách. Některé dialogy jsou mluvené, jindy byly ponechány titulky, a to někdy i v rámci jedné scény. On to byl zřejmě mizerný film už v němé verzi a tím ozvučením to jen dorazili. Ale Jarmile Lhotové to velmi slušelo - ona je asi jediný klad tohoto nepodarku. (28.11.2020)

Ve své podstatě docela zajímavý film, který by nabídl kvalitní zážitek, kdyby nebyl tak diletantsky ozvučen. Kdyby byl zachován jako němý, tak by mezititulky zmírnily ty naprosto příšerné dialogy pronášené s takovou deklamací, že se člověk musí až smát, jak to zní blbě. Vedle toho by mohly být písničky, které jsou překvapivě pěkné. Jarmila Lhotová jako cikánka Daniela je svůdná a mrštná, krásně tančí, ale jakmile otevře pusu, okouzlení mizí. Stejně tak Speeerger jako by s mluvením zapomněl hrát a texty viděl poprvé pár vteřin před pronesením. U panské, která mluvila o své paní Olze, se mi kroutily nehty i na nohou. Ozvučení není nijak systematické, takže se zahraje píseň, pak spolu postavy němě mluví, ale titulky nepřijdou, pak spolu mluví se zvukem, a pak zase bez zvuku, ale s mezititulky. Takže příběh docela zajímavý, hudba, písně a tanec pěkné, výkony beze slov dobré, konec originální, ale dialogy to celé posílají o několik řádů níž. Film může posloužit jako ukázka, proč někteří skvělí herci němé éry skončili s příchodem zvuku a jak vypadalo přechodné období mezi němou érou a zvukovým filmem. (08.05.2023)

Film jsem si promítl už několikrát. Černý plamen vznikl v prvním českém zvukovém roce a je z něho vidno, byl původně natáčen jako film němý, k němuž byly některé scény dotočeny již jako zvukové, němá část byla podložena hudbou a zčásti komentářem vypravěče. Vzhledem k tomu, že téhož roku vznikly již filmy skutečně profesionálně zvládnuté (C. a k., polní maršálek, Fidlovačka), musím v hodnocení přes jeho významné postavení ubrat. Herci značně přehrávají, zvláště Jarmila Lhotová, ale i Marie Fingerová, mnohem civilněji působí snad jediná hlavní role, kterou kdy český film poskytl J. W. Speergerovi. Některé scény působí velmi naivně, ba amatérsky, děj má některé nelogičnosti (Daniela, která má poprvé v životě usednout do auta, si počíná jako zkušená dáma apod.). Z historického hlediska O.K. (na začátku hovoří autor předlohy F. X. Svoboda). (05.09.2015)