Havana blues

Výborný ,,návodový" film pro všechny, kteří chtějí pochopit, jak to v Československu vypadalo před rokem 1989. Ta uzavřenost, izolace za oponou (možná symbolická scéna s polorozpadajícím se divadlem) z něj doslova trčí. A navíc ta spousta lidských příběhů uvěřitelně zahraných přiměřeně hrajícími herci a herečkami. K tomu nutno připočítat film jako sondu do světa, kam mají naše (západní) média stále ještě vstup zakázán a pokus o uchopení něčeho tak mýtického, jako je kouzlo a genius loci staré Havany. Inu, kubánská Praha 21. století:-) A jako největší klad celého (téměř hudebního) snímku vidím hudbu - ne takovou, jakou si ji představuje západní turista, tedy sofistikovaně ve stylu Buena Vista Social Clubu, laicky prostě něco latinskoamerického, ale hudbu přefiltrovanou skrze železnou oponu a kopírující (asi obdobně jako kdysi u nás s nemalým zpožděním) západní módní proudy. Tenhle trend je popisován v nejedné sociologické studii a už byl dokonce na jeho základě vytvořen stratifikační model rozdělení společnosti. Diverzita západní populární hudby je ohraničená a pomalu vytlačí hudbu etnickou a folklórní... Tenhle film je skutečně nejenom pro českého diváka (sic romantickou a sentimentální) cestou proti proudu času... (03.07.2007)

Havana blues je v první řadě hudební film plný písniček a melodií hudby, která mě zas tak dalece neoslovuje a která má podstatně modernější nebo odlišnější zvuk od toho, co považuju za klasickou kubánskou hudbu ve stylu Buena Vista Social Club. Jaký máte vztah k dané hudbě je přitom při posuzování hudebního filmu klíčové. Navíc mě ani nestrhnul příběh, i když mi ani nijak zvlášť nepřekážel. Jestli má u mě Havana blues poctivé 3*, je to kvůli celkem velmi hodnověrnému zachycení atmosféry drolící se staré Havany, kam se do údržby kdysi luxusních čtvrtí už půl století neinvestovalo ani peso, a autentickému přenesení chudoby a deziluze mladé kubánské generace do filmu. Ten film sice bezpochyby vznikal se svolením a s účastí kubánských úřadů, ale jde nepoměrně dál než šly perestrojkové filmy v Sovětském svazu pozdní éry nebo naše filmy 2. poloviny 80. let. Dohled nad kubánskou kulturou nikdy nebyl tak přísný jako v zemích východní a střední Evropy, ale i tak mě míra otevřenosti příjemně překvapila. Celkový dojem: 60 %. Hlavnímu hrdinovi jsem jeho gesto, kdy odmítl emigraci a zvolil příštipkaření na Kubě, tak úplně nevěřil, ale každý má na svou volbu právo... (03.01.2011)

Havana Blues zachycuje život, problémy a mentalitu současných kubánců. Díky bohu to nedělá násílnou formou, ale na pozadí příběhu o dvou nejlepších kamarádech a muzikantech, kteří mají možnost vycestovat z Kuby a stát se úspěšnými. Všechno ale má svůj háček a oba zjišťují, že mají určité hodnoty poskládané trochu jinak a oba stojí před velkým rozhodnutím. Kromě příběhu (který by asi v americkém vydání působil jako popcornové klišé, ale v Havana Blues je zpracován skvěle a bez příkras) ukazuje film i průřez současnou hudební scénou, kde kromě hip-hopu a popu uslyšíte třeba i kubánský metal :-) Lákání diváků, na typickou kubánskou hudbu ve stylu Buena Vista Social Club se tedy nekoná a je to jedině dobře, protože to NENÍ jediný styl který se na Kubě hraje. Moje plné hodnocení ale berte s odstupem, protože jsem fanda kubánské hudby a tance :) (30.12.2007)

Na plný počet mi něco chybí, přece jenom, dokonale vedené to není a proč SPOILER Ruy nakonec nechce z Kuby pryč KONEC SPOILERU tam sice je vidět, ale i tak to z toho málo vyplývá. Jinak mě to ale příjemně překvapilo. Je to skvěle civilně zahrané, perfektně natočené, postavy mi tu byly symaptické, dost mi sedla i ta jejich hudba a navzdory svému tématu je to i vlastně celkem příjemný film. Navíc to i uvěřitelně zobrazuje reálie Kuby, s klady i zápory, v pár scénách dokonce i mírně poeticky, ta země má své nepopíratelné kouzlo, ale kvůli komunistickému režimu je tam bída a vlastně to i připomíná to, co jsme měli u nás v Československu. Ty dvě hodiny jsem si ale prostě užil, zaujal mě a něco málo i předal a rád si ten film někdy pustím s chutí znova. 4* (15.08.2021)

Samotný příběh o rozpadu jednoho dlouholetého přátelství, i jedné rodiny, mě moc nezaujal. Největším pozitivem je, že se tu nijak nehrotí politika, ale ukazuje se z té „obyčejné“ stránky, jak ovlivňuje životy normálních lidí. Naštěstí tu je ale hudba, spousta hudby. A je to hudba, kterou dělají mladí Kubánci, takže je o dost modernější než Buena Vista Social Club. A scény, ve kterých je, jsou daleko živější a opravdovější, než těžkotonážní filmová klišé. (02.11.2006)