Vražda v Ostrovní ulici

I když člověk odhlédne od toho, že filmaři se teprve učili s novým formátem, že neustále hraje v podkresu otravná a kolovrátková hudba, která bourá spolehlivě jakýkoliv pokus o napětí, i tak mi přijde scénář poněkud zmatený. Např. bez přečtení knihy divák netuší, proč se Klubíčko a novinář spolu vůbec scházejí, proč Klubíčko navenek nosí oblek a doma baret, a také později spousta nových směrů ve vyšetřování začne být podávána poněkud chaoticky a ne zrovna přehledně. Doposud důsledně budovaná kontinuita je najednou také fuč. Film zaujme snad jedině pokusy o můstky mezi záběry typu šálek - šálek, šála - šála, koberec - sníh na zemi apod. A ano, herecké výkony mnoha postav jsou skutečně teatrální, někdy až amatérské. (01.01.2013)

Až mě překvapilo, že i my máme docela dobré detektivní postavy, a to nejen po roce 1950, ale i před ním. Jindřich Plachta je ve své roli neskutečný a je skoro škoda, že z toho nebyl nějaký seriál, protože jeho postava je výborně poirotovská nebo holmesovská. Ten příběh sám o sobě také není špatný a je vidět, že stojí na základech dobré předlohy. (06.01.2015)

Opravdu betelná kriminálka jak vystřižená z pozdější tvorby Maca Friče. Má takový komiksový nádech. Plachta zcela ovládá prostor a je vynikající. Je tu znát, že doba němého filmu skončila teprve nedávno, takže hudební doprovod má zásadní podíl a podkresluje skoro celý film. Je to zábavná taškařice, při níž ani tak nejde o dopadení pachatele, jako spíš o legraci. 80% (17.09.2014)

Jindřich Plachta, je v nezvyklé roli detektiva Klubíčka opět výborný. Do poslední chvíle není zřejmé, kdo vraždil. Film má pomalejší tempo, dá rozum, že se to v roce 1933 takto "nosilo", má krásnou kameru i velmi dobré, divadelní výkony. Hřmotná orchestrální hudba, která jede pod filmem celou dobu, mě rušila, tak už to ale ve filmech pro pamětníky často chodí. (13.02.2019)

V rozmezí let 1931–33 byly na barrandovské pláni za Prahou vystavěny jedny z nejmodernějších filmových ateliérů na světě. Filmová výroba se tak okamžitě přesunula z nevýhodných vinohradských místností bývalého pivovaru do rozlehlých prostor budoucího města snů. Prvním filmem, který zahájil slavnostní spuštění provozu barrandovského ateliéru byla detektivka Svatopluka Innemanna Vražda v Ostrovní ulici. Napínavý kriminální příběh zavražděné manželky zámožného pražského soukromníka poskytl mimořádnou hereckou příležitost především Jindřichu Plachtovi, který do té doby sice spolehlivě vytvářel komické figury, avšak výjimečně opravdu hodnotné role. Dokonalým protihráčem v roli uhlazeného padoucha byl skvělý Zvonimir Rogoz. Dodnes z tohoto filmu dýchá na všechny strany nádherná atmosféra doby. Doby prvních úspěchů a nových vítězů. (06.10.2008)