Sněhurka a sedm trpaslíků

Pořád solidní guilty pleasure, ale na Perníkovou chaloupku nemá ani omylem. Sice se tu přehnaně netančí a nechodí tu 10 minut andělé po schodech, ale taky tomu chybí bizarní momenty typu Paní Pohádky, nesmyslné zvraty či budovatelský prolog, takže to nemá až tolik do sebe. Kmínek měl víc pustit uzdu fantazii, do Perníkové chaloupky toho nacpal mraky. I tak tu ale je dost až legendárních scén, ať už královnino koupání se ve fontáně, taneční kremace trpaslíků, Sněhurka po lobotomii, princův zklamaný výraz po probuzení Sněhurky z mrtvých nebo královnina smrt, která je tak moc random, že se asi Kmínkovi nechtělo nic vymýšlet. Měl si na pomoc zavolat Paní Pohádku, ta by mu v tom hned udělala pořádek. Jinak filmařsky je to samozřejmě zase těžce amatérské; hudba a text nikdy nemůžou znít dohromady, nad úhly kamery se ani nepřemýšlelo a herecké výkony jsou zase kapitolou samo o sobě, až mi přijde škoda, že Kmínek nemá nějakého nástupce, protože takhle bych to dokázal zahrát taky. Obzvlášť postavu lovce, ten byl na Oscara... Recesní 3* (02.12.2023)

Tak tohle rozhodně není pohádka, kterou byste si v dnešní době pustili s dětmi na Štědrý večer, spíše zajímavá kuriozita, vhodná jak pro ty, co mají slabost pro filmy z počátků kinematografie, tak pro fanoušky Festivalu otrlého diváka (já se hlásím k obou těmto skupinám). Po první scéně jsem to sice viděl v podstatě na odpad, ale pak si mě to rychle získalo jistou edwoodovskou poetikou. Stopáž jen 45 minut, ale i tak mi přišla trochu přemrštěná, kdyby to byla půlhodinka, možná bych dal i 4*. (11.11.2021)

Navazující pohádka z Kmínkova cyklu, který měl sestupnou tendenci. Ale navzdory menšímu rozpočtu, počtu herců a celkovému entuziazmu, působí Sněhurka a sedm trpaslíků méně děsivě, než Perníková chaloupka. Ono je ostatně lepší jen tušit, jak asi vypadala chaloupka sedmi trpaslíků uvnitř, vzhledem k tomu, že i Ele Šárkové stačila jen zámecká zahrada k odehrání všech důležitých scén. (15.10.2020)

Amatérština nejhoršího zrna, myslím, že horší než Perníková chaloupka; srovnatelné s Osadou mladých snů - všechno od jednoho režiséra. Asi to měl být film pro děti, oživený třemi baletními kousky. Výkony "herců" byly horší, než ty, které jsme vídali na dětských besídkách národní školy, film byl evidentně natáčen jako němý, ovšem postsynchrony nebyly vůbec synchronní. Film krátký a přesto prodlužovaný klasickými třemi fázemi snahy královny usmrtit Sněhurku jako svou konkurentku v soutěži o Miss království. Princ Jasmín cválající na koni mi zdálky připomínal Vinnetoua a zblízka motýlkáře Castelpoola... A to zakončení efektním záchvatem infarktu...Prostě hrůza, kterou nechrání ani doba, kdy byl natáčen. (23.10.2019)

Posuzovat pohádku z roku 1933 dnešníma očima mi přijde tak trochu nefér. Je dobré mít v patrnosti, že zvukový film byl ještě v plenkách, diváci byli zvyklí sledovat dlouhé záběry beze slov, kochat se krásou pohybu. Z dnešního pohledu by se dala Sněhhurka označit jako velká nuda s minimem akce. Současný divák mnohem více ocení emancipovanou ženskou hrdinku s mírnou drzostí /viz Liboška Šafránková ve třech oříšcích pro Popelku) než pokornou a bezbranou (v tomto případě i prostoduchou) Sněhurku. Já jsem za tento snímek vděčná, protže je pro mě dalším kamínkem do mozaiky a ukazuje, kam se naše kinematografie posunula. (30.10.2019)