V zámku a podzámčí

Tady nemůžu jinak, než dát plný počet. Vztah chudiny a panstva byl asi zásadním tématem v životě Boženy Němcové. Toto je sice syrovější než Babička, ale paní kněžna je nakonec taky hodná ( i když proměna paní kněžny z hysterické brécy v milou paní byla dost složitá). Sociální témata rezonují celým filmem, my dnes myšlenky o společném štěstí všech lidí neradi slyšíme, desítky let společného "všeho" máme za sebou, ale tenkrát to byl nesplnitelný sen. Sen o plné míse, práci a nacpaném slamníku. Tak je třeba to chápat, nehledat v tom věci, které přinesly až věci příští. Ludvík Ráža zkušeně natočil a nešlápl vedle...90% (18.10.2011)

"Kdo pomůže těmhle?" Naprosto zdrcující, velmi reálný a docela aktuální příběh od Boženy Němcové. V zámku a podzámčí je jednoduchý film, ale je to velmi ožehavé téma. Bohatí vs. chudí. Bohatí by se vždycky mohli malinko uskromnit, aby chudáci aspoň měli co jíst. Tohle je aktuální až to bolí a všichni, kdo jsou v politice by se na to měli povinně podívat nebo si to přečíst. Pro dobrotu na žebrotu...Radši už nad tím nebudu víc přemýšlet nebo se naštvu. Jinak role doktora, kterou zahral Petr Haničinec (R.I.P.) se mi líbila a každá scéna s ním byla naprosto špičková. (27.05.2012)

Není od věci připomenout si monumentální klasickou československou televizní tvorbu. Významná povídka Boženy Němcové V ZÁMKU A PODZÁMČÍ byla ve špičkovém scénáři Otto Zelenky dokonale převedena do dramatického tvaru, který dokoval svou famózní režií Ludvík Ráža. Shromáždil tehdejší výkvět českého herectva (Pešek, Kolářová, Hlaváčová, Sklenčka, Satoranský, Freimanová, Haničinec, Brejchová, Růžek), který vyšperkoval jedinečným vedením dětských herců. Velký sociální sen Němcové je díky tomu skoncentrován do srdečního tvaru, víry, že poctivost a čestnost vítězí a přitom je zjemněn určitý sentiment, který se Němcové poněkud v literární předloze mimoděk vnutil do pera. Tento televizní film je určen nejen dospělým, ale i vnímavějším dětem také proto, že se nevyhýbá stínům lidského života. (08.01.2022)

Přijde mi to jako pokus o určitý realistický pohled, avšak s určitým zjednodušeným pohledem na celý problém, a až jistým pohádkovým vyzněním. Jak mám Rážovy filmy rád, tady to vypadá, že se nějak moc nesnažil a téma mu k srdci nepřirostlo - je to takové strojené a chladné, poněkud povrchní, jako by se některé scény jely na první dobrou. Jinak proti onomu sociálnímu vyznění nic nemám, přece jen báchorkám o tom, jak lidé zbohatli jen a jedině svou pílí, věří jen ti samotní zbohatlíci, ostatní vědí, že je to hodně o intuici, dravosti, známých, správných informacích, lobbyingu a mnoha dalších okolnostech, kde už to bývá často na hraně nebo za hranou nějaké morálky. Ale inscenace samotná mi prostě přišla utahaná, nevzrušivě natočená, a i mí oblíbení herci hrají tak nějak na půl plynu. (01.01.2018)

Jak udělat z půvabné povídky neohrabanou sociálně-kritickou obžalobu. 1) Nedalo mi to, a krátkou povídku jsem si vzápětí po shlédnutí inscenace přečetl. Doporučuji to všem. Bylo mi dopřáno jiskřivého ironického jazyka a přesvědčivého prokreslení postav - tedy přesně toho, co scénář pana Otto Zelenky pustil k vodě. 2) Sociální akcent stejně jako celá povídka působí smířlivěji a díky mimo jiné i mile archaickému jazyku jaksi pohádkověji. Těžkopádné zobrazení ponurých sociálních kontrastů působí v inscenaci jako agitka z gottwaldovských let. Paralela s Dickensovým světem chudých je nevyužita. 3) 41letá Jana Brejchová (zámecká paní Kateřina Skočdopolová ze Springenfeldu) byla skvělá stejně jako 57letá Slávka Budínová (komorná mamzel Sára). Mizerným dětským hercům kontrastoval přirozený herecký výkon bílého pekinéze (Joli). (06.07.2015)