V zámku a podzámčí

“Ano, lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi… Vyhrál jste, doktore… Ne, Vy… Protože jste uměla odpustit.“ Televizní zpracování klasické novely Boženy Němcové, dnes již téměř legendární. Z každého záběru, z každé repliky dýchne na diváka nádherně starosvětský duch časů dávno minulých. Nespravedlivý sociální řád tehdejší doby, kdy chudí byli opravdu chudými a bohatí o ně dbali jen málo, stejně jako literární předloha, obžalovává s krutostí neúprosnou. Žaluje účinně, přitom však tak laskavě. Dojímá, útok na vaše city však není jejím záměrem. Je neuvěřitelné, že účinkem se nemíjí ani po mnoha letech od svého vzniku, ani po mnoha zhlédnutích… Jen jsem si po letech uvědomila, že Daniela Kolářová tu vypadá jak nádherná madona, těžce sužovaná, trpící madona… „Pamatuj, člověk má jen mezi poctivými své přátele hledat…“ (12.07.2015)

"V zámku a podzámčí" pro mě byl dlouhou dobu jen název jedné z knih ze seznamu školní povinné četby. Dva týdny zpátky jsem náhodou zahlédl tento název v TV programu a rozhodl jsem se na tento zfilmovnaý příběh podívat. Výsledkem jsem byl ohromen, jedná se o úžasný a zajímavý, i když možná lehce naivní příběh o jednom sirotkovi, jedné nepříliš sťastné kněžně a jednom doktorovi žehrajícím na nespravedlnost světa. Když se osudy těchto tří lidí, kteří spolu zdánlivě nemají ani nemohou mít nic společného, spojí dohromady, vzejde z toho příběh, který dokáže zaujmout a který může i ty největší pesimisty přesvědčit o tom, že dobro nakonec může zvítězit. Filmu dominují naprosto přesvědčivé herecké výkony všech zúčastněných, což v kombinaci s bezchybnou režií a zajímavou předlohou dělá z tohoto příběhu film, který stojí za to vidět a u kterého se snad ani žádný divák nemůže nudit. Já jsem s výsledkem spokojen a nakonec jsem se rozhodl udělit čtyři hvězdičky. (11.11.2012)

Těžko říct, zda je trapnější Němcové románové citové vydírání poplatné době – který bohužel lid vezdejší stále kvůli komunistům považuje za dokumentaci reálného stavu – se vším tím ryze černo-bílým popisem, v němž ja každá postava jen karikaturou určité, do extrému vyvedené povahy – jak už měla Němcová ve zvyku – anebo provedení, s nímž se do vyobrazení těchto karikatur prorežimní herci pustili až s patologickou zaujatostí. Ale že „lidé byli určeni k obrazu Božímu, ne psi“, rovněž jako „nenajdete klidu, dokud neodpustíte“, to je pregnantní ;) (25.11.2023)

"Doktore, proč jsem tak šťastná? Protože jste dokázala odpustit..." Je to nádherný příběh, víceméně pohádka o aristokratické marnivosti a prozření. Citlivě zobrazené postavy jsou dokonale zahrány a ač se jedná pouze o televizní film, je vidět, jak kvalitní byla knižní předloha. Měl by ho zhlédnout každý politik a manažer... a to nejsem žádný socialista :-) (23.01.2017)

Velmi rád jsem si to včera (7.2.2010) připoměl. Občas přece jen naše tedy česká té vé vytáhne z archivu klenot, aby vystavila na odiv umění dob minulých. Skvělí herci, režie i předloha s mnoha myšlenkami, které možná dnes mohou být pro někoho i závadné. Přitom na výborné dílo je to povýšeno tím, že se dokáže na lidi z různých tříd dívat, inu jako na lidi. Nejde tu o jednoznačné odsouzení bohatých (např. výborný rozhovor herr Springumfelda s doktorem ohledně zvýšení mzdy dělníkům). Dobře napsané, skvěle zahrané a místy i dojemné. (08.02.2010)