Réžia:
Stanislav StrnadKamera:
Jan NovákHudba:
Oldřich FlosmanHrajú:
Eva Hudečková, Jaroslav Moučka, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Miroslav Zounar, Pavla Maršálková, Vlastimil Brodský, František Husák (viac)Obsahy(1)
Barvotiskově melodramatická selanka z počátků organizovaného dělnického hnutí v Čechách... Pod literární předlohou Rozbřesk je podepsán druhý dělnický prezident Antonín Zápotocký - děj je údajně inspirován osudy jeho babičky a matky. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (12)
Inu STanislav Strnad se chopil šance a v normalizaci natočil kus vzpomínek dělnického presidenta. Strnad nikdy neuměl, ale to tehdy nevadilo, pokud se točilo co třeba obsazoval ti správní herci (Moučka, Teplý, Satoranský, Pohan, Šmída, ) i neherci (Zounar, Schneider, Hanus, Prokoš). Obykle Strnad obsadil i nějakou pěknou holku a tu a tam mu tam vnikl i někdo z jiné party (tady pan Brodský a F Husák). Režijní vedení je zoufalé, střihy jsou řazení, nikoho to zjevně nebavilo. ŠSpatný produkt smutné doby. ()
Film, který po právu zapadl do propadliště dějin. Bohužel pro Evu Hudečkovou, pro kterou to mohla být životní fimová role. Má zde obrovské množství prostoru, který ovšem ona, ani nikdo jiný nevyužívá. Celý film je fádní a vede k demagogickému závěru, že je lepší mít vrabce (tedy Jaroslava Moučku) v hrsti než husara holuba (tedy Pavla Trávníčka) na střeše, obzvlášť, když máme dělnické hnutí... Prostě, ačkoliv je barevný, je tento film až příliš černobílý na to, aby sebou nesl alespoň historickou hodnotu. ()
Jo, kde jsou ty časy, kdy mne na tohle vytáhla holka do kina. Ne, nenudil jsem se. Tedy v tom kině. Prd jsem věděl o čem to je, a když jsem z kina vyšel, nevěděl jsem to zas. Ne, že bych to jako nepochopil, ale měl jsem jiné starosti než čučet na nějaké polokomunisty. Nu, co mám dodat k takové nalejvárně. Že dám dvacet hercům, jak obvykle dělám, a více se o tom paskvilu nebudu rozepisovat. ()
Při hodnocení filmů často trpím. Jako novopečený řidič dětského kočárku mojí prvorozené ratolesti jsem v létě roku 1975 asistoval v roli čumila natáčení mnoha scén tohoto filmu, včetně těch davových. Mnoho mých známých a spoluobčanů se ve filmu vyskytuje v roli statistů. Když se teď, po čtyřiceti létech na film dívám, těžko se ubránit vzpomínkám. Navíc příběh filmu není nudný. Jenomže na druhé straně: Normalizace v tom roce zuřila už svým pátým rokem a film je do značné míry jejím produktem. Z každé třetí věty je cítit, jak zoufale soudruzi tlačili na pilu. A teď tomu filmu udělte málo, nebo naopak hodně hvězdiček. ()
Silný námět a slibná titulní hrdinka jen zesilují nechuť z ubohosti výsledku. Režisér učesává sociální i osobní dramata, jak jen může, a selankovitost celku udržující kulturu proletariátu na úrovni znechucuje svou pastelovostí. Zápoteckého toporný román přitom poskytl prostor pro nejrozmanitější režisérskou aktualizaci. Nejpravděpodobněji by mohla povstat neorealistická oslava ženy, neboť Hudečkové schází do strhujících exhibic Anny Magnani jen málo. To chybějící ale zabíjí její postavu dokonale. Ovšem spolu s kulturou prezidentských předků bylo třeba zachovat i bezkrevné schéma devatenáctého století, umrtvit věk plných nepřizpůsobivých idejí a ty důkladněji odtrhnout od (nejen) přizpůsobených posrpnových diváků. Normalizace. ()
Reklama