Máj

Veľmi som sa toho bál, nakoľko české umelecké filmy väčšinou neprehĺtnem. A aj keď sa tu nedeje nič výnimočné, každý jeden kamerový záber bol tak nádherný, tak dokonale vyfarbený a nastavený, že z toho radšej mali urobiť videoklip do MTV. Kat zahral svoju rolu fakt skvelo, a ajkeď sa všade tváril rovnako, pôsobilo to vieruhodne. (Niečo podobné ako celá filmografia Keanu Reevesa :) (15.12.2008)

Kýčovitá nabubřelá nuda. F.A. Brabec neumí na delší než několikavteřinové ploše zaujmout, jednotlivé obrazy jsou svou "uměleckou" přepáleností a snahou o vyjádření emocí většinou pouze k smíchu, a scénář je v porovnání s Máchovou básní jedna velká katastrofa. Z Viléma se stal nesympatický mamlas, z jeho otce jen slizký otrapa a Jarmila by si mohla z fleku stoupnout na E55. Všechno musí zachraňovat imho nadmíru sjetý a přehrávající Kryštof Hádek, jako vždy pohotový Jan Tříska a k vizuálu přesně pasující hudba od mých oblíbených Supportů. Ani ti však tenhle uchcaný a chladný paskvil rádoby lyrických obrazů nezachrání. Máji chybí pořádný příběh, tah na branku a hlavně postavy, na kterých by vám záleželo. K idiotům totiž nic než opovržení cítit nelze. A Brabcovi aktéři nic jiného nevzbuzují. 3/10 (19.06.2008)

Film Máj by uspěl spíše jako videoklip k písni od Supportů. To co v Máji vidím, je několik klipů pospojovaných k sobě. Brabec opakuje motiv procesí, poetické vstupy (které tu však má nehodící se Tříska), zpomalené záběry, ale netěží z toho tolik, jako v Kytici. Ani hudební doprovod (i když nezní vůbec špatně) do filmu pasuje jako hřebík do luku, dále nemotorný výkon představitelky Jarmily (i když pečlivě nalíčené). Jedno ženské tělo pro dva muže je problém. Jarmila ale nebudí pražádné sympatie, protože evidentně si ráda užívá s oběma. Bohužel tady se stala chyba, scénárista Jarmile zapomněl napsat nějakou tu repliku, kterou by nám osvětlila, co cítí (nebo jestli aspoň něco cítí). Buď se jen tak usmívá, nebo klopí zrak, nebo se snaží pózovat, jakoby ji fotili na titulní stranu časopisu Maxim. Já vím, v Máchově díla Jarmila taky nemluví, tak pokud je to záměr, pak herecký výkon Sandry Lehnertové je o to horší, protože výrazově nám neřekne nic konkrétního. Je mi líto, že tak očekávaný počin dopadl průměrně...a ten přesexualizovaný akcent, který by mohl působit dráždivě, má na svědomí leda zjištění, že Jarmila je veselá v rozkroku. Nechci být až moc kritický, Máj má jedno pozitivum (a nemyslím tím Jarmilu H. I. V. pozitiv), a sice diametrální odlišnost od českých hořko-dramatických-poloúsměvných filmů, toho si cením a je mi jedno, jak velký je Máj podle vás kýč. Máj je zfilmovaná báseň, uvědomte si to. Při čtení básní je každá fantazie povolená, od toho tu jsou. Přesto lépe hodnotit nemohu, nebylo by to fér. (03.11.2008)

"...zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk..." Achjo... Co to jen natočil nešťastný ten kluk... Pokud cílem Brabcova snažení bylo maximální zploštění a ještě lépe zesměšnění lyrickoepického klenotu českého romantismu, povedlo se mu to mírou vrchovatou a měl by za to dostat metál (hanby). Do osmdesáti minut natáhnul děj, který by vystačil maximálně tak na desetiminutový kraťas, a provedl to způsobem, že vnímavější amatér by to provedl tisíckrát lépe. Když už režisér rezignoval na Máchovu oslavu přírody (ne, stokrát omílané záběry z ptačí perspektivy na jeden kopec s uschlým stromem za oslavu přírody opravdu nepovažuju) a když už se mermomocí chtěl soustředit jen na vztah Viléma a Jarmily, případně hledání odpovědi na otázky viny a trestu, proč to proboha udělal tak tupě, bezduše a prázdně? V básni Vilém rozjímá o svém osudu, vlastně je tomu věnován celý druhý zpěv. A ve filmu..? Za celou dobu se nedozvíme naprosto nic o vnitřních pocitech aktérů, psychologie postav neexistuje. Jsou to jen herci, kterým Brabec nařídil: "Teď se projeď na koni a ať ti hodně vlají vlasy...", herci, kteří hrají špatně sesmolený slepenec videoklipových záběrů. A Jarmila? "Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví - 'Kde Vilém můj?' " Ve filmu je Jarmila narozdíl od básně němá rádodajka, jež jen občas tiše vzdychne a zasténá a do jejíchž myšlenkových pochodů neřkuli pocitů divák nemá šanci proniknout - protože nic takového tam prostě není. Jaký je vlastně její vztah k Vilémovi? Nic... prázdno, jen kýčovité záběry na vlající vlasy a šaty, doprovázené nezajímavou a stále tentýž motiv opakující hudbou (která není špatná, ale zde je jak pěst na oko). V celém filmu není ani náznak napětí: Milostné scény vyvolávají lhostejnost, loupeže připomínají nějaký recesistický happening, vražda Vilémova otce je totálně zpackaná fraška (to se chudák Vilém minul nebo jak?)... Intermezzo se sborem duchů už je pak jen trapnost nad trapnost a dokazuje, že Brabec Máj vůbec nepochopil. Neskonalou nudu nezachrání ani poprava, která v divákovi nevyvolá ani ždibeček emocí. Raději to zkraťme: Po negativních recenzích, které film v poslední době provázely, jsem chtěl být maximálně shovívavý a chtěl jsem hledat jen klady. Jenže tady vážně žádné nejsou! Vždyť ani ta proklamovaná kamera nestojí za moc... Toto téma by dalo zabrat Jirešovi nebo Kachyňovi, proč se do toho pouštěl režisérská nicka Brabec? Lituju všechny maturanty a mladší, kteří budou Máj čerpat z tohoto snímku. (25.08.2008)

Slušné řemeslo, které - ve srovnání s literární předlohou - sice nic nepovzneslo, ale také nepokazilo. Brabcovi se podařilo stoprocentní řemeslné - místy i umělecké - převedení máchovské snovosti do filmové řeči. Řeči více kopírující než inspirující a dále posouvající. Neherci Stropnický (jako publicista je rozhodně výrazně lepší) a Lehnertová naplnili ideál krásy máchovských hrdinů. To, že mluví minimálně, případně vůbec ne, je věci v daném případě rozhodně na prospěch. Zůstává otázkou, zda by scénáři při ztvárňování tohoto lyrickoepického eposu prospělo více epičnosti - i špičkoví herci jako Divíšková, Kukura nebo Přeučil nemají v podstatě co hrát, pokud nevezmeme na milost Brabcův vývod o upřednostnění mimiky před slovním projevem. Loupežnická tlupa je poměrně věrným výrazem převládajícího konzumistického stylu soudobé mladé generace; k tomu hudba skupiny jako Support Lesbiens nesporně patří. Srovnáme-li výsledný obraz s tzv. moderním režijním divadelním pojetím shakespearovských her, nevychází Brabec z tohoto srovnání nijak beznadějně. Podobně - a ještě výrazněji - jako v případě skutečného uměleckého krachu, kterým je relativně nedávno do distribuce uvedené zfilmování Smetanovy LIBUŠE (neklame-li mne paměť). Uznávám, že MÁJ lze pojednat i lépe. Ale kde, jak a kým? (04.12.2012)