Most do Krajiny Terabithia

Jedna z nejkrásnějších věcí na světě je dětská fantazie. Fantazie, která se v moderním světě čím dál více a rychleji vytrácí. Proto děkuji za filmy podobného námětu, kde i dospělá duše na chvíli zapomene na každodenní povinnosti.. Ne že by to byl můj případ, já si svůj kus fantazie, který se mi při dospívání zmenšil, pořádně bráním. Vždyť je krásné na pár chvil utéct do svého světa a nechat problémy v realitě. A tak jako utíkali Jess a Leslie do svého království, já každý den utíkám do světa filmu. A když mám možnost vstoupit do příběhu, jež je kouzelný jako právě Most do země Terabithia, moje srdce plesá :o) (27.02.2010)

Paleta emocí bombardovala mé srdce, mou mysl, můj vnitřní pocit, můj rozum, můj sluch a mou duši s účinkem atomovky. Do Leslie jsem se zamiloval během několika sekund. Moje srdce ještě nikdy žádná holka nedokázala ukrást rychleji, ale nejlépe oblíkaný holce na světě, producentce nejkrásnějšího úsměvu pod širým nebem a majitelce očí naplněných životem až po okraj, bych uvěřil i to, že Jesus Kristus byl automobilový závodník. Má mysl se doslava nemohla dočkat až společně s Leslie a Jessem znovu a znovu navštíví Terabithii. Stačila krátká scéna ve které Jess, s Leslie a jejími rodiči malují pokoj a už mě můj vnitřní pocit šeptal "Toto si zapamatuj Pavle, až budeš mít děti, protože si budeš pamatovat, jak dát dětem radost a štěstí." Když mluvil tatínek Jesse / Robert Patrick / můj rozum mě napověděl, že dobrý člověk někdy nemusí budit okamžité sympatie. Můj sluch se při poslechu hudby dostal na svůj sluchový Mount Everst, ale nejvíce si užila má duše. Byla to právě má duše, která se sledovala příběh nastěhovaná v mých očích a v poslední části je postupně v podobě velkých a nekončících slz opouštěla. Emoční bombardování tak dosáhlo svého vrcholu, ale ani po skončení filmu nemám důvod následky bombardování odklízet. Proč ? Mám totiž zavřené oči a otevřenou mysl a můžu tak vytvořit celý svět ! (22.06.2008)

Nemám rada okaté miešanie žánrov, ktoré narúšajú konečné vyznenie. Z tohto dôvodu sa mi ani Trierov Tanec v temnotách - kde sa sociálna otázka dostáva do rozporu s muzikálnym aspektom - príliš nepozdával. Tvorcovia si mali uvedomiť, že niektorí diváci sa tešia hlavne na fantasy a druhí zas na drámu. Ono je to veľmi milé a príjemné, ani chvíľu to nenudí, len je tam toho dosť málo. Čo chceli vlastne týmto filmom ukázať? Že v rodinách s finančnými problémami, si môžu deti vytvoriť vlastný svet fantázie? Chcelo to viac rozvinúť ústrednú myšlienku, viac nápadov, viac efektov a mágie - prvá Narnia v tomto do bodky splnila moje očakávania. Len za dojímavý koniec pridávam 3*. Veľké sklamanie. (20.11.2010)

Buď mořem, já budu tvůj oceán. Buď jedinou jiskrou, já v tebe zahořím. Buď jediným zrnkem, já postavím z tebe Řím. Buď jedinou mou myšlenkou a já nebudu nikdy sám! Někdy, někdy je cesta životem zvláštní. Není to osudem, není to smůlou nebo štěstím, je to jen tím, co se ukrývá hluboko v nás, v našich nadějích, snech, v tom čemu a proč věříme. Bridge to Terabithia je zvláštní, zvláštní fantasy nespoutaná okázalou pompou, která umožňuje vaší vlastní fantazii pracovat, snít, toužit, prožívat a žít. Když se díváte a přesto máte pocit, že otáčíte stránky, když se díváte a přesto vidíte jen to co chcete vidět, zjistíte, že lidé, věci nejsou takové, jak je vnímáme očima, nýbrž takové, jak je vnímá naše srdce. Gabor Csupo vzal do ruky tužku, namaloval kluka, který i přes tíhu prostého bytí dokáže utéct do světa představ (skvěle ztvárněný Joshem Hutchersonem), dívku, co svým velkým světem fantazie a niterně šibalským úsměvem pohltí malý svět kolem nás (kouzelná, upřímně kouzelná AnnaSophia Robb) a kolem spoustu méně či více bizardních figurek. Ale pastelky, barvy, ty nechal v rukou diváka. Alespoň na chvíli, hodinu a půl, vrátil jsem se do dětství, do bezstarostných chvilek, kdy všechno bylo tak, jak jsem si přál a všechno o čem jsem snil bylo předemnou. “Zavři oči, ale svou mysl nech otevřenou.“ Tak jsem je zavřel a znovu jsem zažil krásný pocit, že sny ještě nezmizely. I přes fakt, že za filmem stojí trikový specialisté ze studia Wetta Digital, které je podepsáno třeba pod trilogií Pána prstenů, netvoří počítač hlavní devizu celého, plynule vyprávěného příběhu. A tak je to správné! Protože tak to podtrhuje už v úvodu napsané. Když ještě přidám dobře padnoucí frak hudebních aranží Aarona Zigmana, sladký pohled Zooey Deschanel (s kytarou jí to vážně sluší) a spoustu dobře napsaných dialogů - "Když budeš mít mysl otevřenou, můžeš stvořit svět", dostávám na každý pád nezvyklý, silný a opravdový příběh, který má tu moc vládnout nad emocemi. Tak co ještě říct? Život je těžký, ale nikdy ne tolik, aby jej neunesla křídla fantazie. [final rate: 90%] (12.11.2008)

Mno, na to, že jsem po tomhle kousku šáhl hlavně, jako po "filmu se Zooey" bych měl být daleko víc zklamaný. A to nejsem. Na druhou stranu nejsem ani nijak zvlášť nadšený. Téma dětského světa fantazie se okoukat snad ani nemůže (alespoň ne mě), spíš mi přišlo že se v tomhle ohledu klidně mohlo přitlačit na pilu. Největší problém jsem měl s hodně roztěkanou náladou filmu, včetně několika scén, které do něj skoro nepatřily (Leslieino "waltdisneyhovské" dovádění s rodiči) a koncem, který byl přes snahu o hřejivost prázdňoučký a zanechal celý filmu balancovat na hranici instantní zapomenutelnosti. Naopak naprosto nejstabilnějším pilířem byl výkon malého klučiny, Joshe Hutchersona, kterému tímhle přeju zdar v budoucích rolích. Když k tomu přidáme o něco slabší, ale stále obdivuhodný výkon AnnySophie, mátě najednou slušný důvod tenhle nenáročný, dětský filmek zkouknout. Rozhodně neublíží. 60% (28.05.2008)