Most do Krajiny Terabithia

Zaplaťpánbu nejde o typickou fantasy, jak jí dnes chápe většina spoluobčanů (rozuměj fantasy typu Narnia a spol.)! Osobně jsem byl velmi mile překvapen, protože jsem se domníval, že Terabithia bude přesně z té sorty rozprávek o dětech, co nalezly kouzelný svět kdesi cosi, a tam vyhrály mezinárodní kolo v loterii krále Lothara. Leč, chyba lávky (či mostu, chcete-li)! Terabithia je totiž příběh o FANTAZII. Komorní příběh o představách, které nachází předobraz v našem každodenním životě, v lidech a věcech okolo nás, o představách, které nám pomáhají se vyrovnat se ztrátou a vlastními chybami. Navíc neškodí ani fakt, že sem tam Terabithia uhodí i na vážnější notu a slabší povahy tak budou muset zatlačit několik slz. Ach ano... Aaron Zigman se vyzná. :) (26.04.2008)

Paleta emocí bombardovala mé srdce, mou mysl, můj vnitřní pocit, můj rozum, můj sluch a mou duši s účinkem atomovky. Do Leslie jsem se zamiloval během několika sekund. Moje srdce ještě nikdy žádná holka nedokázala ukrást rychleji, ale nejlépe oblíkaný holce na světě, producentce nejkrásnějšího úsměvu pod širým nebem a majitelce očí naplněných životem až po okraj, bych uvěřil i to, že Jesus Kristus byl automobilový závodník. Má mysl se doslava nemohla dočkat až společně s Leslie a Jessem znovu a znovu navštíví Terabithii. Stačila krátká scéna ve které Jess, s Leslie a jejími rodiči malují pokoj a už mě můj vnitřní pocit šeptal "Toto si zapamatuj Pavle, až budeš mít děti, protože si budeš pamatovat, jak dát dětem radost a štěstí." Když mluvil tatínek Jesse / Robert Patrick / můj rozum mě napověděl, že dobrý člověk někdy nemusí budit okamžité sympatie. Můj sluch se při poslechu hudby dostal na svůj sluchový Mount Everst, ale nejvíce si užila má duše. Byla to právě má duše, která se sledovala příběh nastěhovaná v mých očích a v poslední části je postupně v podobě velkých a nekončících slz opouštěla. Emoční bombardování tak dosáhlo svého vrcholu, ale ani po skončení filmu nemám důvod následky bombardování odklízet. Proč ? Mám totiž zavřené oči a otevřenou mysl a můžu tak vytvořit celý svět ! (22.06.2008)

Viděl jsem ukázky, viděl jsem velkého obra, viděl jsem velký chodící strom, viděl jsem podivné skakající příšery a říkal jsem si : "hmmm, zřejmě něco ve stylu Pán prstenů a nebo Harry Potter. Bohužel, dětský film o praštěných puberťácích, co si vymýšlejí debilní báchorky! Nechápu, proč tato pitomina byla nevhodná pro děti do 12 let? Že by tam byl sex? (01.05.2008)

Príbeh dvoch detí – chlapca zo sociálne slabšej rodiny ktorý má tri sestry a dievčaťa jedináčika ktorého rodičia sa práve prisťahovali, si za riekou neďaleko domu v lese vytvoria vlastný rozprávkový svet len vďaka svojej fantázie, kde každý deň po bežných strastiach života ako sú neprajný spolužiaci zo školy, prísny učitelia a sociálne problémy vlastných rodičov vrátane súrodencov pre ktorých ste len otravou prežívajú dobrodružstvá ako z nejakej fantasy. Kto prežil v detstve podobné problémy, toho musí tento film dojať k slzám. Dôkaz že k sfilmovaniu dobrej fantasy, nie je potrebný 150mil. rozpočet ale dobrý herci a režisér ktorí vás svojou odovzdanosťou vtiahnu do príbehu. Stačí si len otvoriť myseľ, nechať sa unášať detskou fantáziou a hneď vám ich dobrodružstvá nadväzujúce na ich každodenné problémy prídu rovnako dôležité a napínavé ako sú aj v reálnom svete ... a smutný záver na viac dodáva filmu dôležitú výpovednú hodnotu :,-) (08.02.2008)

Hodně netradiční fantasy, která vlastně fantasy skoro ani není, se opravdu vyvedla. Celý je to hlavně o vztahu dvou dětí, které ve škole nemaj žádný kamarády. O fantasy tady jde opravdu až na druhém místě. To ale totiž nevadí, protože dětští herci tu hrají překvapivě dobře a Robert Patrick v roli chápavýho otce potěší. (30.09.2007)