Biela masajka

Pár let po mezinárodním úspěchu filmu Nikde v Africe vzala další německá režisérka autobiografickou knihu německy píšící autorky a vyrazila do Keni. Příběh, který tam natočila, je ovšem o dost slabší. Vypráví o téměř neuvěřitelné naivitě dívky, která se zamiluje do exota z buše a provdá se za něho. A v místech, kde život ženy nemá ani takovou hodnotu jako život kozy, se nesnaží pochopit místní mentalitu a tradice, ale očekává, že se všichni změní podle jejích přestav. Dobře zahrané, profesionálně natočené, ale možná to mohlo být kratší. (09.10.2006)

Jak už tu kdosi napsal a hodně často se tu na to zapomíná, hodnotíme zde film a ne chování poblouzněné Švýcarky. Němci velice překvapili, protože tomuhle filmu téměř nic nechybí, snad jen nějaké větší napětí. Lokace, vybraní herci, hudba, vše bylo perfektní. A ty nádherné scenérie Afriky... Krom toho se divák podívá opravdu zblízka na to jak se bydlí a žije u Majů. A i když jen kousek nad skupinkou jejich chýší spletených z křoví se tyčí stavba misie, přesto člověk žasne. Já vůbec nechápu co ta mladá žena z civilizace čekala když vyrazila od letiště za hlasem svého srdce. Jako výlet časem do doby kamenné bych to asi an chvilku pochopil, ale ona se tam rozhodla žít. člověk může být lecjaký blázen, ale tohle už chtělo fakt hodně velké koule nebo být šílenec. Ve filmu mne potěšila hojná účast Defíků což u filmů z Afriky nepřekvapuje. Málo co má takovou průchodnost těžkým terénem jako Land Rover. Dnešní Evropanky ve Švýcarsku, Rakousku a hlavně Německu to mají mnohem snazší. Lidožroutů z Afriky je plná Evropa a tak si ten svůj středověk se svými vysněnými opálenými svalovci mohou užít doma bez složitého cestování africkou buší. Dávám za 4 kozy. * * * * (05.12.2020)

Stále častěji se tu setkávám s hodnocením mně naprosto nepochopytelném, ať už nízkým či vysokým. Bílá masajka je dle mě jeden z nejlépe natočených filmů co do "opravdovosti" a vytvoření určité atmosféry a v tom mě nezvyklá ani modrá barva na mém oblíbeném čsfd. Nebudu rozebírat zvlášť herce, zvlášť hudbu; všechno mi vyhovovalo, všechno se mi hodilo a zapadalo do sebe. Ovšem jakožto milovník "syrových" lidských a necenzurovaných filmů směle přiznávám, že jsem si po celý film pomlaskávala. Jo, pro mě skvělý film. Nebaví, drásá. A učí. P.s.: považovat hlavní hrdinku za "tupou blondýnu" je ta nejjednodušší věc, kterou může člověk s Bílou masajkou udělat. Aby dospěl k takovému výsledku, nemusí ani moc přemýšlet, nemusí ani moc hodnotit a volit nějaká správná slova, jakými by se nejlépe vyjádřil. Kdo ale z těch, co mají Carolu za "tupou blondýnu" byl v Africe? Kdo z nich zkusil žít jinak než s nohama a vychlazenou dvanáctkou na stole? Kdo z nich udělal něco tak krásně nerozumného a tak krásně přirozeného jako Carola? (Ne, nechci jet do Afriky a nabrknout si tam nějakého chlápka, ale nemůžu považovat Carol za hloupou, a už vůbec ji nemůžu odepřít její sílu a tuhý kořínek!) (06.09.2009)

Se zájmem jsem sledoval osud dívky (o ženě bych v tomto případě snad raději nemluvil), která se na poslední chvíli utrhla ze řetězu svého přítele a udělala "životní" rozhodnutí, které se jí bohužel nevyplatilo (dosáhla alespoň určitého "poznání"). Nejvíce mě udivilo, že ač je film podle skutečné události, zdál se mi místy naprosto neuvěřitelný (hlavně, co se chování hlavní hrdinky týče). Každopádně je to film zajímavý, poutavý (Afrika holt boduje téměř vždy), s příjemně stylovou hudbou. (25.09.2006)

Příběhy cizích nesnází, navíc způsobené vlastní vinou, mají vždy potenciál zahřát u srdce, takže se nebojte nízkého hodnocení. Minimálně si na tomto ne příliš záživném, ale zato dle skutečné události natočeném filmu můžeme demonstrovat, jak se to má s těmi ženskými city. Zákon č. 1. Žena vždy myslí přirozením a pokud tvrdí a činí opak, pak ještě nenatrefila na ty správně dlouhé, či správně tvarované „feromony“. Zákon č. 2 Žena myslící přirozením by měla být zbavena svéprávnosti, protože v tomto stavu „transu“ je prokazatelně schopna zdrhnout z letiště svému současnému solidnímu partnerovi a vydat se sama do buše mezi pastevce koz, kde je ochotna uléhat s mužem svého přirození v chatrči uplácané z hlíny, much a kozích hoven, anžto doma používá značkový příbor a sprchuje se každý den, někdy i dvakrát. Zákon č. 3 Žena s mužem svého přirození bude ihned obcovat bez ochrany i v zemi, kde výborně prosperuje virus HIV, ebola, malárie a vnitřní parazité. Zákon č. 4 Žena s exotickým mužem svého přirození vždy a ochotně zplodí děti, aby je pak po procitnutí z transu složitou cestou dostala zpět do civilizované země, následně tam sepíše román o šílených útrapách, nehygienických podmínkách, mužské nadřazenosti a hlavně o absolutní absenci předehry. Poznámka na závěr: Když jsem na netu jukla skutečnou podobu Caroly, bylo mi úplně jasné, proč ji ten masaj chtěl píchat jen zezadu a na rychlovku. (20.08.2014)