Biela masajka

I když tam bylo pár pěkných záběrů a trochu pěkné hudby, nemůžu dát víc než dvě hvězdičky. Ještě nikdy mě neštvala hlavní postava filmu jako Carola tady. Měšťačka si zajede do Keni, kde se zamiluje do svalnatého domorodce a rozhodne se s ním zůstat. Následuje to, o čem ve filmu asi šlo nejvíc a sice ukázání odlišnosti kultur. To se ale děje neuvěřitelně trapným způsobem - Carola se není schopná smířit s faktem, že je v Africe, kde kmen jejího vyvoleného jí syrové maso a žije v chýších z klacků. Při tom je protivná, nechápavá a neuvěřitelně zabedněná. Třeba to byl záměr a film měl taky ukázat, že to byla jenom naivní husička, které muselo dojít, že takhle to prostě nepůjde, ale ty 2 hodiny byly utrpení, které bych po druhé rozhodně nepodstoupil. (22.10.2007)

Jak už tu kdosi napsal a hodně často se tu na to zapomíná, hodnotíme zde film a ne chování poblouzněné Švýcarky. Němci velice překvapili, protože tomuhle filmu téměř nic nechybí, snad jen nějaké větší napětí. Lokace, vybraní herci, hudba, vše bylo perfektní. A ty nádherné scenérie Afriky... Krom toho se divák podívá opravdu zblízka na to jak se bydlí a žije u Majů. A i když jen kousek nad skupinkou jejich chýší spletených z křoví se tyčí stavba misie, přesto člověk žasne. Já vůbec nechápu co ta mladá žena z civilizace čekala když vyrazila od letiště za hlasem svého srdce. Jako výlet časem do doby kamenné bych to asi an chvilku pochopil, ale ona se tam rozhodla žít. člověk může být lecjaký blázen, ale tohle už chtělo fakt hodně velké koule nebo být šílenec. Ve filmu mne potěšila hojná účast Defíků což u filmů z Afriky nepřekvapuje. Málo co má takovou průchodnost těžkým terénem jako Land Rover. Dnešní Evropanky ve Švýcarsku, Rakousku a hlavně Německu to mají mnohem snazší. Lidožroutů z Afriky je plná Evropa a tak si ten svůj středověk se svými vysněnými opálenými svalovci mohou užít doma bez složitého cestování africkou buší. Dávám za 4 kozy. * * * * (05.12.2020)

Popravdě nejsem moc na německé filmy ale zase se snažím žít bez předsudků a tak často dávám šanci nepochopeným filmům, české tvorbě nebo také francouzské či právě německé. Bílá masajka je krásný a smutný příběh zároveň. Vypráví o ženě jménem Carola, která navzdory názoru rodiny a přátel poslechla své srdce ,daleko zahodila rozum a zůstala v Keni kde se na dovolené s tehdejším přítelem zamilovala do pohledného Lemaliana. Do teď by to byl příběh pěkný a dokonce mi i párkrát ukápla slza nad zjištěním, že existují i muži co snesou pro ženu klidně modré z nebe...bohužel v případě Lemaliana jsem se opět spletla. Vyklubal se z něj žárlivý a paranoidní rváč, který nejen nevěří své ženě ale dokonce ji i mlátí. Podpora v podobě Elisabeth, která znamenala pro Carolu jistotu jednoho dne také nestačila a spolu se svou dcerou odjela zpět do své rodné země.. Kolikrát si žena musí zlomit srdce a kolik musí podstoupit bolesti a utrpení aby konečně našla někoho solidního...to fakt netuším. Celkový pohled na film mám zaoblený do takové pěkné krabičky která je většinou plná pohledů na krásnou přírodu, která zároveň kontrastuje s krutostí a se "zbytečností" života v Keni. (12.10.2012)

Já osobně žít s tou ženskou, která se rozhodla pro tak radikální krok, ještě před letem jí uškrtim a žádná epopej o tom jak se mladá nadějná holka z Německa rozhodla zůstat s černochem na pospas osudu nikdy nestala a předešla by všem těm problém, průserům, nudy, nenávisti a žárlivosti a koneckonců by taky od všeho toho muchlování byl taky pokoj. Bílá masajka není zas tak hrozný film. Na druhou stranu má pár opravdu silných scén, jak tady řada uživatelů o nich píše. Scény, na který jen tak asi nezapomenu, protože to snad ani nejde. Ale i tak je to vcelku nuda, kterou povyšuje jen pár vydařených scén a fakt, že to je podle skutečné události. (28.03.2008)

Těžko říct, kde máme hranice toho, kdy na nás příběhem jednoduché filmy působí a kdy nás naopak nechávají chladnými. Každopádně budiž pravdou, že onu hranici máme každý jinde. Důkazem nechť je Bílá masajka, které jedni pálí čtyři a druzí jednu hvězdu. Schovávám se vprostřed, leč nikoli ze strachu vybočovat. Mnou masajka zkrátka průměrně prošumněla a zapadla do hezky zpracovaného středu svého žánru. (23.04.2011)