Biela masajka

Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce. Scénář : Johannes W. Betz. Kamera : Martin Langer. Hudba : Niki Reiser. Skladatelka: Niki Reiser. 19 songů. (25.04.2011)

I když tam bylo pár pěkných záběrů a trochu pěkné hudby, nemůžu dát víc než dvě hvězdičky. Ještě nikdy mě neštvala hlavní postava filmu jako Carola tady. Měšťačka si zajede do Keni, kde se zamiluje do svalnatého domorodce a rozhodne se s ním zůstat. Následuje to, o čem ve filmu asi šlo nejvíc a sice ukázání odlišnosti kultur. To se ale děje neuvěřitelně trapným způsobem - Carola se není schopná smířit s faktem, že je v Africe, kde kmen jejího vyvoleného jí syrové maso a žije v chýších z klacků. Při tom je protivná, nechápavá a neuvěřitelně zabedněná. Třeba to byl záměr a film měl taky ukázat, že to byla jenom naivní husička, které muselo dojít, že takhle to prostě nepůjde, ale ty 2 hodiny byly utrpení, které bych po druhé rozhodně nepodstoupil. (22.10.2007)

Jak už tu kdosi napsal a hodně často se tu na to zapomíná, hodnotíme zde film a ne chování poblouzněné Švýcarky. Němci velice překvapili, protože tomuhle filmu téměř nic nechybí, snad jen nějaké větší napětí. Lokace, vybraní herci, hudba, vše bylo perfektní. A ty nádherné scenérie Afriky... Krom toho se divák podívá opravdu zblízka na to jak se bydlí a žije u Majů. A i když jen kousek nad skupinkou jejich chýší spletených z křoví se tyčí stavba misie, přesto člověk žasne. Já vůbec nechápu co ta mladá žena z civilizace čekala když vyrazila od letiště za hlasem svého srdce. Jako výlet časem do doby kamenné bych to asi an chvilku pochopil, ale ona se tam rozhodla žít. člověk může být lecjaký blázen, ale tohle už chtělo fakt hodně velké koule nebo být šílenec. Ve filmu mne potěšila hojná účast Defíků což u filmů z Afriky nepřekvapuje. Málo co má takovou průchodnost těžkým terénem jako Land Rover. Dnešní Evropanky ve Švýcarsku, Rakousku a hlavně Německu to mají mnohem snazší. Lidožroutů z Afriky je plná Evropa a tak si ten svůj středověk se svými vysněnými opálenými svalovci mohou užít doma bez složitého cestování africkou buší. Dávám za 4 kozy. * * * * (05.12.2020)

Na svou knižní předlohu tento autobiografický snímek nemá, ale pro diváka, který neměl tu čest si knihu přečíst, může udělat velký dojem. Ale srovnát knihu s filmem dost dobře nejde. Každé je něco zcela jiného. Na mě uděl dojem slabě nadprůměrného filmu o Africe - velmi působivém prostředí na natáčení. Scénář mohl být i pestřejší, ale přesto si hlavní hrdinka pro krásné oči svého masaje hodně vytrpěla. Ale to je život. Afrika je vykreslena celkem věrohodně a hudba je až na pár výjimek také obstojná. Možná, že kdyby to točil někdo jiný než Německo tak by to dopadlo trochu jinak. Mně totiž Němci a Afrika nějak nejdou dohromady... (28.09.2007)

Tento film mě vcelku zklamal, čekala jsem, že se režisérce podaří, podle mně vcelku zajímavého a netradičního tématu, zhostit daleko lépe. Děj se mi zdál neustále chaotický, přišlo mi, že velká snaha dostat do filmu, co nejvíce toho lze, bylo určitě na škodu, protože divák velice snadno ztrácí přehled a mnoho okamžiků ani zcela nepochopí. Dle mého názoru by zjednodušení děje a vyvarování se dalších vedlejších linií filmu velice prospělo. Obsazení Jackyho Ida do hlavní role Masaje nebyl také zrovna nejlepší tah, zdál se mi ve své roli leckdy velice strnulý. Knižní předloha je podle mě daleko lepší a záživnější... (22.04.2011)