Biela masajka

Líbil by se Vám film, kde se hlavní hrdinka po celou dobu chová jako naprostá "kráva"? Po celou dobu sledování jsem si musel říkat: "A co jsi čekala!?" Otevřeně přiznávám, že celkový dojem jsem si utvořil z faktu, že jsem prostě nepřistoupil na hru s hloupou husičkou, která se snaží nalézt štěstí zaobalené v prvním keňském černochovi, kterého potká. Jedná se o naprosto bezduchý snímek o rozlišnosti kultur, jakých už bylo natočeno bezpočet. I kruté scény (např. narození mrtvého dítěte, hádky mezi Carolou a Lemalianem) na mě působily chladně, nepřesvědčivě. Bílá masajka je trapným moralismem a naprosto nezajímavým filmem. (19.08.2007)

Příběhy cizích nesnází, navíc způsobené vlastní vinou, mají vždy potenciál zahřát u srdce, takže se nebojte nízkého hodnocení. Minimálně si na tomto ne příliš záživném, ale zato dle skutečné události natočeném filmu můžeme demonstrovat, jak se to má s těmi ženskými city. Zákon č. 1. Žena vždy myslí přirozením a pokud tvrdí a činí opak, pak ještě nenatrefila na ty správně dlouhé, či správně tvarované „feromony“. Zákon č. 2 Žena myslící přirozením by měla být zbavena svéprávnosti, protože v tomto stavu „transu“ je prokazatelně schopna zdrhnout z letiště svému současnému solidnímu partnerovi a vydat se sama do buše mezi pastevce koz, kde je ochotna uléhat s mužem svého přirození v chatrči uplácané z hlíny, much a kozích hoven, anžto doma používá značkový příbor a sprchuje se každý den, někdy i dvakrát. Zákon č. 3 Žena s mužem svého přirození bude ihned obcovat bez ochrany i v zemi, kde výborně prosperuje virus HIV, ebola, malárie a vnitřní parazité. Zákon č. 4 Žena s exotickým mužem svého přirození vždy a ochotně zplodí děti, aby je pak po procitnutí z transu složitou cestou dostala zpět do civilizované země, následně tam sepíše román o šílených útrapách, nehygienických podmínkách, mužské nadřazenosti a hlavně o absolutní absenci předehry. Poznámka na závěr: Když jsem na netu jukla skutečnou podobu Caroly, bylo mi úplně jasné, proč ji ten masaj chtěl píchat jen zezadu a na rychlovku. (20.08.2014)

Kdyby u tohoto filmu nebylo připsáno, že je natočen dle skutečné události, skoro bych nevěřila, že by kmen Samburů mezi sebe přijal tak "bezstarostně a skoro bezproblémově" bílou ženu. Je jasné, že ve filmu je vždy více střihů a spousta věcí tak zůstává s otazníky. Na druhou stranu mi film učaroval hereckými výkony a celkovým realistickým až civilním vyzněním. Je pravda, že v případě hlavní hrdinky jsem měla trochu problém s jejím naivním vpádem do života afrického kmene, aniž se za celou dobu svého pobytu mezi Sambury pořádně naučila jejich jazyk a hlouběji pronikla do jejich myšlení. Její snaha zůstat sama sebou i se svým "evropským egoismem" ve společnosti, která ctí jiné hodnoty, mi přišla spíše na škodu celé věci a je jasné, že vše muselo skončit, jak skončilo. A je pravda, že někdy se dají hormony ovládnout trochou selského rozumu, než si začnu něco s jinou kulturou. Myslím si dokonce, že mnohem více kroků na cestě k "feminizaci" učinil její manžel, až se to zdá skoro neuvěřitelné vzhledem k celkovým reáliím. Přesto hodnotím film vysoko, už pro ty rozporuplné pocity, které ve mně vyvolal. Pro zajímavost přikládám odkaz na velmi zajímavou stránku s názvem Svatba Samburů, kde je možno si přečíst více o zvycích tohoto kmene: http://www.nahaafrika.cz/pribehy-z-Afriky/Svatba-kmene-Samburu.html (05.03.2011)

Bílá masajka je koukatelný film, ale navzdory tomu, že je natočený podle skutečných událostí, je hrozně neuvěřitelný. Scénář totiž postrádá jakýkoli vnitřní vhled do duše oné naivky, která se sebere, opustí všechno a jde si do buše budovat svůj nejistý milostný život. Bral bych to, pokud bych znal vnitřní pohnůtky oné ženy - pohnůtky jakkoli praštěné, ale alespoň náznak něčeho, čeho by se moje skromně vyvinutá logika mohla chytnout... Takhle se mi dostalo jen docela líbivého snímku, který klade důraz na přírodu (jež je sice krásná, ale to není všechno...) a který do značné míry obrušuje realitu Afrického života. Dostalo se mi romance, která je jak vystřižená z nějakého dívčího románu, což zrovna není můj oblíbený žánr. Zkrátka je to slušný film na jedno podívání, ale až na pár momentů je lehce zapomenutelný - teda až na tu neskutečnou hloupost hlavní hrdinky. (19.02.2007)

Všichni máme rádi pohádky, ale tahle o princezně divožence a princi hotentotovi je nestravitelná jak v knižní, tak ve filmové podobě. Jistě, láska je slepá, ale hrdinka musela utrpět i poškození mozku. Jedna věc je zatoužit po krátkém dobrodružství s exotickým domorodcem, o kterém bych pak mohla ještě dlouho snít a vyprávět kamarádkám a doktorům na infekčním, druhá je myslet si, že se mávnutím kouzelné hůlky stanu bílou Masajkou, což je mimochodem stejně pravděpodobné, jako že se jednoho rána probudím jako sova pálená. Kniha působí jako slohovka ze třetí obecné a film její styl věrně následuje. Howgh. (15.11.2019)