Tobruk

... A jako osamělý poustevník se toulal po vyprahlé pustině. Zbaven zdravého rozumu nad hrůzami, které ho potkaly, bloudil osamocen pustou krajinou. Tobruk mohl být skvělý válečný film. Jenže zde byla spousta věcí, které mu to ne zcela plně umožnily. Sázka na neznámé herecké tváře vyšla, neboť chlapci se skutečně snažili a jejich dialogy zněly až na několik okamžiků věrohodně. Scénář je vytvořen kvalitně, ale spolu s obsahovou stránkou děje, která je velmi slabá, nedokáže tento film nabídnout nic víc, než zcela průměrný zážitek s několika málo drsnými momenty a sympatickými postavami. Přišlo mi, že film je až moc "český", nemá skoro žádný zásadní příběh, z něhož bych cítila to pravé, syrové válečné peklo, či měla dojem, že se jedná o silné a mrazivé drama. Chyběla mi větší míra autentičnosti, uvěřitelnosti, větší propracovanost charakterů, k nimž by se divák mohl přimknout a ponořit se více do děje. Celé to na mě působilo jaksi prázdně, jakoby všechno zůstalo stát kdesi na okraji. (29.08.2011)

Filmu davam 3*, ale ta namaha a odvaha natocit vojnovy film v severnej Afrike, kde sa nebude 100 minut len debatit o vojne, ale aj skutocne bojovat ma prinutila dat aj stvrtu*. Chvilami som mal pocit, ze sa divam na vojnovy film omnoho drahsej zahranicnej produkcie, pretoze strelby, vybuchy, piesocna burka, samy prach po vybuchoch bolo natocene na velmi vysokej urovni a to maju Vaclav Marhoul a tvorcovia filmu odo mna poklonu. Napokon to, co zazili nasi vojaci v tom obdobi, by nechcel zazit nikto... 11.10.2010 _______ Kryštof Rímský - (Kutina) +++ Michal Novotný - (Růžička) +++ Matěj Hádek - (Zrzek) - Jan Meduna - (Jiří Pospíchal) +++ Petr Vaněk - (Jan Lieberman) +++ Hudba: Richard Horowitz, Sussan Deyhim +++ (11.10.2010)

Po nemalých očekáváních přichází jenom malé zklamání. Nekřečovité herectví (Nebřenský by hravě zvládnul padoucha v nějakém hollywoodském velkofilmu), plně profesionální ozvučení, „náladě“ okamžiku přizpůsobivá kamera. Tobruk zná své limity, sebevražedně nezdolává těžko dostupné mety (jediný průlet letadla se odehrává v noci) a umí překvapit syrovým naturalismem i nesmírně silnou, třebaže eklektickou scénou náhlého psychického zlomu. Nejvíc se mi líbí jeho pragmatismus obsažený hlavně v odpovědi na otázku, proč se člověk někdy zachová tak a jindy onak. Prostě protože válka. Škoda roztahané poslední třetiny a odfláknuté charakterizace postav. Můj obdiv k odhodlání režiséra a zbytku štábu to ale nijak nedegraduje a pokud Marhoul časem zpracuje 700 stránek svých deníkových zápisů do knižní podoby, koupím si ji na projev stejné úcty, kterou on prokázal 11. východní divizi. 75% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, Bluntman, C.C.Baxter, Macik (14.09.2008)

Najkrajšie je na Tobruku to, že som pri pozeraní vôbec nerozmýšľal nad tým, že je to film český. Dal mi zabudnúť na všetky tie nevýrazné filmy, ktoré ma odradzovali svojou tradičnostou, svojou zviazanosťou a nemožnosťou ukázať niečo iné ako len ďalši nezaujímavy príbeh zo známeho prostredia. Tobruk je film svetových proporcií a aj keď je dejovo sterilný a charaktery sa v ňom príliš nerozvíjajú, je krásnou ukážkou z našej histórie natočenou spôsobom, ktorý môže film prezentovať po celom svete. Aj ako Slovák, som na Tobruk veľmi pyšný. (8/10) (22.10.2008)

Půjdu proti, odhaduji, nejrozšířenějšímu pohledu zdejších uživatelů. Rozhodně nemám pocit, že by vadou Tobruku byla jeho neschopnost vylíčit své postavy. Jde spíše o neochotu a dle mého názoru nedůslednou. Sám bych si dovedl představit, že film unese odhození většiny, možná všech scén, které obsahují nějaký dialog o něčem jiném, než je tady a teď. Právě ony mi přišly nejslabší. Ani život vycházkový, s výjimkou dialogu u nočního moře, mi nic nedával. Přiznejme si to, ze stovek a stovek válečných filmů už dávno víme, že vojáci jsou obyčejní lidé, kteří mají nějaký pěkný, jakžtakž realistický mírový sen a někdo na ně doma čeká. Pojmout povahu obyčejného člověka neobyčejně a nově vyžaduje kus mistrovství, které scénaristovi IMHO chybělo. Je jen dobře, že se tomuto příliš nevěnuje a škoda, že vůbec. Konečně vojáci sami ve filmu přiznávají, že ke svému zázemí nemají žádný přístup a jejich činy zřejmě nijak nesouvisí s jejich původem. Jejich povahy formuje, či zhmotňuje až válka sama. Minulost vojáků nemá pro film v podstatě význam, pokud to není právě film o jejich minulost (zajímavou výjimkou je boj českých antisemitů proti antisemitskému nacizmu). Z desítek filmů zase tušíme, že vojáci občas strašně chlastají a chodí za kurvama... Čím je tedy Tobruk aspoň trochu výjimečný? Odidealizovaním válečného hrdinství. Pravda, zase taková vzácnost to nebývá, ale jen u filmů o válkách prohraných: americký Vietnam, ruský Afgánistán, německá a japonská druhá světová... U vítězného tažení proti režimu, jenž prokazatelně páchal genocidu, jde o vzácnost, byť ne o absolutní jedinečnost. Umírání je ošklivé, nedůstojné. Hrdinské činy nepřinášejí ani slávu, ani kýženou záchranu životů. Boje jsou odosobněné přestřelky na dálku nebo ještě neosobnější dělostřelecké ostřelování - náhle přijdou a náhle odejdou. Boj je jako poušť - fádní, únavný s občasnou bouří... Silné ***. (20.06.2010)