... mamička najdrahšia

Zahráno výborně, ale o životopisném filmu nemůže být ani řeč. Je to zfilmováné podle knihy, která byla napsána se záměrem poškodit a hlavně vydělat. Joan Crawford jistě nebyla svatoušek, nabumbaná asi docela řádila, ale další dvě adoptivní dcery o ní mluvili velice hezky a s láskou. Takže jak to bývá, pravda bude někde uprostřed. (23.02.2023)

Masterclass v příšerném přehrávání (Faye Dunaway sice hraje, jako kdyby ji posedl duch Joan Crawford, ale pro všechno to maniakální napodobování teatrálních gest se z jejího výkonu vytrácejí nuance, zůstává jen groteskní škleb). Tvůrci ani herci absolutně neznají míru. Emoce jsou od prvních minut vyhnané na jedenáct a stejně exaltovaný je i styl, kdy nejbanálnější slovní výměny probíhají v naléhavých detailech, kdy jen čekáte, že hercům explodují hlavy, a obyčejné scházení ze schodů v sobě má vážnost a vznešenost antické tragédie. Nejen hlavní hrdinka, pojatá malém jako hororové monstrum, ale celý film jako kdyby měl psychózu. Dramaturgie pak kulhá na obě nohy. Z velké části jde jen o sled totálně přepíčených scén, které by u takového Johna Waterse (který ten film miluje) byly záměrnou parodií (třeba zběsilé ničení záhonů s růžemi nebo hysterický záchvat kvůli drátěným ramínkům), ale zde jsou pojaté s naprostou vážností, bez špetky odstupu. Kvůli absenci pojiva, které by té kaskádě amoků dávalo smysl, a kvůli nulovému porozumění pro postavy ten film přitom nelze brát vážně ani jako charakterovou studii, ani jako zprávu o zneužívání dítěte. Jako životopis Joan Crawford to doufám nebere vážně nikdo, kdo vytrvá až do poslední scény, která jasně deklaruje, že film (i kniha, podle které vznikl) je pomstou dcery, kterou její matka vydědila (podstatná část věcí, které se ve filmu stanou, je prokazatelně nejen přitažená za vlasy, ale přímo vycucaná z palce, aby z toho Crawford vyšla jako co nejodpudivější kreatura). Vzhledem ke všemu uvedenému si ale lze Mommie Dearest vychutnat jako prvotřídní, ba jednu z nejlepších ukázek toho, co Susan Sontag popsala jako camp, tedy ve zkratce dílo tak intenzivně špatné a nadhledu prosté, v němž je všeho na všech úrovních tak nestoudně moc, až se stává zábavným a nezapomenutelným. A nehodnotitelným, protože by si stejnou měrou zasloužilo jednu i pět hvězdiček. (01.08.2024)

Frank Perry je režisér, ktorý sa mi do pamäti vryl vynikajúcim filmom Dávid a Líza, Faye Dunaway je jedna z desiatky mojich najobľúbenejších herečiek a Joan Crawford je pre mňa známe meno bez obsahu. Film považujem za výborný a to predovšetkým vďaka životnému výkonu Faye Dunaway. Nemienim sa zaoberať nejakými odchýlkami od skutočného života slávnej herečky. Film som bral ako umelecké stvárnenie slávnej ženy, ktorá jednu stranu tváre ukazovala verejnosti a osobitne svojim fanúšikom a druhú ľuďom, ktorí dobrovoľne, či nedobrovoľne trávili život v jej blízkosti. Je to iný film ako bol Wilderov Sunset Blvd. i keď by sa zdalo, že základná téma je podobná. Tiež ma prekvapilo, aký je tento film aj v komunite užívateľov ČSFD pomerne neznámy. (09.11.2014)

Moc se mi to líbilo. Zejména proto, že je to opravdu podle skutečných zážitků adoptované dcery. Celý příběh je sám o sobě důkazem toho, že jestliže člověk prožije nedobře své vlastní dětství, nikdy už se mu nepovede prožít život vyrovnaně. Je jedno, kolik v něm sklidí úspěchů, kolik lidí mu zvyšuje sebevědomí, prostě ho už dodatečně nezíská a není cesta, jak to dohnat. Chová se nevyrovnaně a přenáší to na další generace. Je to deprimující, ale je to bohužel s většími či menšími odchylkami neměnný zákon. (18.04.2010)

Životopisné drama, jehož středobodem je komplikovaný vztah matky a dcery. V podstatě pojednává o tom, že děti obyčejně milují své rodiče, ať jsou kýmkoli ... ať se k nim chovají jakkoli. A Joan Crawfordová ? Jakou byla matkou ? Hrála v první řadě svůj part velké hvězdy, na veřejnosti i v soukromí - a děti byly jen jejím nástrojem, jednou z rekvizit bez práva na vlastní hlavní roli ... nebo dělala co mohla, limitovaná svým dětstvím a svým údělem - perfekcionalistka, necitelná k sobě i k druhým, sebeukázněná i hysterická (což jsou svým způsobem spojené nádoby), chorobně posedlá touhou po dokonalosti a po čistotě ? V každém případě se jedná o VELICE poučné vyprávění, neboť děti - ať vlastní či nevlastní - nikdy nebudou bez chyb ... a nejsou zodpovědné za naše problémy, za naše prohry - a dokonce ani za naše sny a přání, kterými jsme je opředli ... a spoutali. (02.10.2018)