Tajomstvo oceánu

Je pozoruhodné, čeho lze dosáhnout velkým prostříháním dokumentárního cyklu. Vznikne film pro krásu, oslava nám tak vzdáleného a nedostupného světa. Každý záběr uchvátí svým půvabem daného prostředí, nebo zobrazeného zvířete. Každý pohyb je ve složitém procesu synchronizace fascinujícím způsobem života a přežití. Každý tón hudby podkresluje dokonalým způsobem směs obrazu a ladného pohybu. Výsledkem je působivá pocta vzdaná mořským hlubinám a záhadnému životu v nekonečné modři. Ladnost, synchronizovanost, mokrost, lov, půvab, úchvatnost, vznešenost, majestátnost, urozenost, přirozenost, elegance. Je to okázalé a strhující podívaná. Je to svátek pro oči a rozkoš chvění z té působivé podmořské krásy, která nás stále a opakovaně bude uchvacovat a povznášet. (14.10.2012)

Je to krásnej dokument. Vůbec se nedivím, že ten věděc, kterýmu to ukázali zůstal stát s otevřenou pusou a tvrdil, že to musí být počítačová animace. Po takové hodině filmu si začnete říkat, kolik proboha má modrá barva odstínů? Kolik ryb tam ještě je? Jaké úžasné barvy a tvary ještě mají? Některý záběry jsou opravdu nádherný, jako kdyby vypadly přímo z nějakýho animačního studia (například rej kladivounů, rej delfínů, korálové útesy obklopené červenými rybkami, finální rej všech možných zvířat včetně žraloků, delfínů a albatrosů spousta dalšího). Jenže to bohužel není dokument, ze kterýho by se divák něco dozvěděl. Jako kdybych byl při sledování hluchý a neuměl ani číst titulky a jen viděl děj. Michael Gambon má příjemnej hlas, ale to co říká není výklad k dokumentu, protože neřekl víc jak dvěstě vět, z nichž většina je buď obecně známých nebo popisujících děj filmu. Hodně mi tam chybělo říct, co to vlastně vidím, protože žádnej odborník na podmořskej život nejsem a koukat devadesát minut na něco, o čem se ani nikdy nedozvím, jak se jmenuje, to je ztráta času. Ale co zase bylo úžasný je hudba George Fentona, ze začátku mi připomínala Statečný srdce, pro každou větší skupinu zvířat byl vlastní hudební motiv. Pro delfíny tak nádherně hravá, že jsem už jen při poslechu viděl, jak dovádí a poskakují. Některé okamžiky mi zase připomínala Donnerova Supermana, prostě nádhera. Akorát ten nedostatek faktů o zvířatech mi vadil. (19.05.2006)

Tajemství oceánu si neklade za cíl vzdělat či poučit, na to je příliš lyricky povšechné, ale ohromit, unést majestátními záběry vodních mas a nepředstavitelné rozmanitosti podmořského života. Daří se mu to i díky hudební symfonii George Fentona, přestože sem tam by neškodilo něco se dozvědět (obecně střídmý komentář se odmlčuje na dlouhé minuty). [Kdysi poprvé za 5 * ze samého nadšení z (tehdy) unikátních obrázků.] (14.12.2023)

Symfonie oceánu. Oceán v obrazech. Epická orchestrální hudba doprovází dokument, který si neklade jiný než estetický cíl. Tím se, i když komentovaný, řadí po bok třeba "Mikrokosmu" nebo "Ptačího světa". Motivy jsou řazeny poměrně volně, přesto při rozlehlosti oceánu trochu zamrzí některé jejich opakování (na sardinkách se hoduje celkem 3x), stejně jako místy snad až příliš patetická hudba, nebo závěrečný, naprosto zbytečný dovětek. Ale to jsou jen malé výtky v porovnání s tím, co za úchvatné podmořské představení film nabízí. Ono také chtít propracovanější scénář, když na některé záběry čekáte měsíce... Mimochodem u mě to vyhráli krabi a kladivouni. (28.03.2007)

Prostě geniální hudební zpracování... V tom Mariánským příkopu jsem měla pocit, jakobych se dívala na nějaký sci-fi. Opravdu kvalitní záběry, lepší to snad ani být nemůže. Zanechalo to ve mně takovej pocit, jakože jsem začala zase přemýšlet o fyzikálních otázkách a prostě to ve mně vzudilo zájem o oceán. Hrozně ráda si fotím mořský rybky s barevnýma korálama, ale ty svítící obludy byly fakt neskutečný. Ostatní bylo taky působivé. Kdo nechce ztratit iluze o životě v oceánu, ať se nekouká :D (19.09.2008)