Životy tých druhých

Měl jsem blbej pocit, když jsem na tenhle film koukal. Hlavně teda proto, že ho takřka všichni hodnotí tak pozitivně, protože mně to tak pozitivní zase nepřišlo. Nevím proč, a tak jsem pátral a dal jsem si komentáře seřadit podle hvězdiček. Nejhorší kupodivu měly dvouhvězdičkové ohodnocení, takže i odpad nepřipadal k úvahu. Zajímavý, ale zase mi ty komentáře daly odpověď, se kterou jsem celou dobu sledování toho filmu tak nějak čekal. Táhlo se to, chvílemi to bylo šíleně nudný a bylo těžký se u toho příběhu udržet. Hlava mi pokaždé u toho filmu padala únavou. Přítelkyně u toho filmu dokonce dvakrát usla. Já taky, také jsem ho později dokoukával. A tři hvězdičky tomu stejně dám. (09.11.2009)

Dle propagačních plakátů jsem očekával gigantický herecký výkon Ulricha Müheho, který ostatní složky nechá daleko za sebou. Nakonec jsem, naštěstí, dostal něco úplně jiného. Ulrich Mühe je sice vynikající, ale ostatní herci rovněž, navíc film oplývá opravdu silným příběhem. Padlo tady několik úvah nad tím, zda se může chladnokrevný stroj na rozkazy změnit v srdcem a rozumem ovládaného člověka, já říkám - proč ne? Gerd Wiesler je samotář, kterého dokáže uspokojit pouze objednaná nevzhedná děvka a jeho práce. Nic jiného v životě nepoznal, lidi, které vyslíchá zná jen plakátově, stejně tak své posluchače na univerzitě. Při odposleších neosobně slýchá jen politické úvahy na stále stejná témata. Až nyní se dostal k odposlechu dvou lidí, kteří jsou spolu šťastni a on si uvědomuje, co všechno ztratil. Tak, to jsem se rozepsal o hlavním hrdinovi hodně ze široka, zbytek vezmu stručně. Ve filmu totiž nekulhá jediná složka. Od zručné režie (má moc dlouhé jméno, nebudu opisovat :-)), vynikajícího scénáře, výborných herců k pečlivě napsaným postavám. V porovnání se skvělými a příběhově podobnými tuzemskými Pouty jsou "Životy těch druhých" možná méně depresivní, ale zároveň propracovanější, dějovější a silnější. Závěr je sice trochu hrou na Hollywood, ale síle a uvěřitelnosti příběhu to nikterak neublíží. 90%. (01.10.2011)

Další případ, kdy síla námětu táhne celý film. Tady to ale není tak jednoznačný úspěch. Chyběla mi pořádná gradace a skutečné navození atmosféry. Bylo to neustále odtažité a já se s jedinou z postav nedokázal úplně sžít, což u filmu založeného na osobní tísni rozhodně je problém. Až moc velká sázka na jistotu s tíživým tématem blízkým německému (a ostatně i našemu) národu je očividná. Takové Ucho dokázalo ve dvou lidech a přímo v roce 1968 navodit mnohem přesvědčivější atmosféru. (02.05.2010)

Dost se mi to líbilo. Jak po technické stránce (výborná kamera, hudba), tak po obsahové (silný příběh). Jediný problém filmu pro mě (i pro ostatní uživatele soudě dle jejich reakcí) bude kromě krapet natáhlého konce (to "věnování" mi nevadí) nevyrovnaná postava Wieslera. Jeho diskutabilní chování a proměny. Jenže já v tom neviděl nějaké super probuzení svědomí či záchvat lidskosti, morálky, cti nebo já nevím čeho, jako hlavního hybatele bych tu označil lásku (pokud to není moc silné slovo) ke Christě. Ta přece spustila protichůdné jednání jinak své práci oddaného chlapa (co ostatně jiného než ženská). To, že se to vyvinulo a dopadlo krapet jinak než on sám chtěl, byla prostě smutná ironie. Vlastně docela hořký paradox, včetně těch díků od nepravé osoby. Silné 4*; nevím sice, jestli tenhle film má přímo na Oscara, ale když ho dám do srovnání s Faunovým labyrintem a Volverem, tj. filmy, které byly uvedeny jako jeho protikandidáti v tomto roce (cituju zajímavosti), tak bych ho určitě přiklepl Životům. A jeden vtip na závěr (i když to co přišlo po něm bylo krapet z černějšího soudku): "Honecker, soudruh generální tajemník se dívá na slunce a říká: Dobré ráno milé Slunce. A Slunce odpoví: Dobré ráno milý Erichu. V poledne se Erich znovu podívá ven a říká: Dobrý den milé Slunce. A Slunce říká: Dobrý den milý Erichu. Večer po práci přijde Honecker zase k oknu a říká: Dobrý večer milé Slunce. Ale Slunce mu neodpovídá. Tak říká znova: Dobrý večer, milé Slunce. Co se děje? A Slunce mu odpoví: Teď mi už polib prdel, jsem na západě." (24.08.2011)

Žádný strhující a dojemný zážitek se nekonal, ale snímek sledující pravdivé události z těžké, napětím prostoupené doby měl přesto svou sílu. Hlavně za to mohly výborné herecké výkony. Vždy jsem si myslel, že Němci jsou jako herci úplně prkenný, ale zde se sešla parta lidí, kteří opravdu umí. Příběh sice není kdovíjak zajímavý, ale natočen je velmi dobře a donutí vás se zájmem očekávat konečné rozuzlení. Geniální dílo bych v tom určitě nehledal, ovšem svým pojetím strčí film do kapsy mnoho věhlasnějších špionážních snímků.. (29.02.2012)