Obsahy(2)
Východné Nemecko, rok 1984. Oddaný stúpenec režimu, kapitán Gerd Wieser v snahe o kariérny postup zbiera kompromitujúce materiály o známom divadelnom dramatikovi Georgovi Dreymanovi a jeho atraktívnej priateľke Christe-Marii, o ktorú má súčasne záujem aj minister kultúry. Postupne začína byť životmi divadelných hviezd fascinovaný a stále viac si uvedomuje obmedzenosť svojej vlastnej existencie. Film získal v roku 2007 Oscara za najlepší inojazyčný film a desiatky ďalších ocenení na festivaloch po celom svete. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (579)
Navzdory srdceryvnému zakončení, které je ale tak trochu divácky podbízivé, si myslím, že nejlepší na filmu je expozice, neboť ta dokázala hned od počátku stanovit osnovy a vlastně i naplnit smysl snímku - vyobrazila tíživou atmosféru, utrpení běžných lidí a vychytralost a krutost STASI ve vší věrohodnosti i působivosti. V porovnání s tím pak ono "velké" poselství o lidství koncentrované v obratu jednoho ze stěžejních STASI agentů, vidím spíš jako krokem zpět. Není to nic, nad čím by si intelektuálové umývali ruce, ale jde spíš o to, že v konečném důsledku to vypadá, jakoby filmu "šlo jen o to jedno", neboť po ukončení expozice už se nesoustředí na nic jiného, než na hodného agenta, který přihmouří oko nad "zlobivým" umělcem... Někdo si to pak může vysvětlovat jako zdlouhavost a nudu, jiný jako nedostatečné objasnění okolností či motivace a mě od každého trochu... 7/10 ()
Poutavě natočeno, všechny negativa fízláckého státu se myslím podařilo přiblížit věrně, ale jinak mám s tímhle filmem jeden velký problém. Vůbec jsem neuvěřil přerodu bezcitného špicla v esenci ctnosti, která i u jímavé hudby slzičku uroní. Ten konec s „věnováním“ pak spadá až někam do sféry neuvěřitelnosti a nepochopitelnosti. Ale díky citlivé režii se daly ty téměř dvě a půl hodiny v pohodě strávit, přestože dialogy a vůbec celý koncept příběhu šustily papírem. ()
Dle propagačních plakátů jsem očekával gigantický herecký výkon Ulricha Müheho, který ostatní složky nechá daleko za sebou. Nakonec jsem, naštěstí, dostal něco úplně jiného. Ulrich Mühe je sice vynikající, ale ostatní herci rovněž, navíc film oplývá opravdu silným příběhem. Padlo tady několik úvah nad tím, zda se může chladnokrevný stroj na rozkazy změnit v srdcem a rozumem ovládaného člověka, já říkám - proč ne? Gerd Wiesler je samotář, kterého dokáže uspokojit pouze objednaná nevzhedná děvka a jeho práce. Nic jiného v životě nepoznal, lidi, které vyslíchá zná jen plakátově, stejně tak své posluchače na univerzitě. Při odposleších neosobně slýchá jen politické úvahy na stále stejná témata. Až nyní se dostal k odposlechu dvou lidí, kteří jsou spolu šťastni a on si uvědomuje, co všechno ztratil. Tak, to jsem se rozepsal o hlavním hrdinovi hodně ze široka, zbytek vezmu stručně. Ve filmu totiž nekulhá jediná složka. Od zručné režie (má moc dlouhé jméno, nebudu opisovat :-)), vynikajícího scénáře, výborných herců k pečlivě napsaným postavám. V porovnání se skvělými a příběhově podobnými tuzemskými Pouty jsou "Životy těch druhých" možná méně depresivní, ale zároveň propracovanější, dějovější a silnější. Závěr je sice trochu hrou na Hollywood, ale síle a uvěřitelnosti příběhu to nikterak neublíží. 90%. ()
Systém promítnutý do sentimentu jednoho muže. Na každém pak záleží, nakolik dokáže sdílet jeho pocity a vlastně i soudy. V mém případě trochu chybí ono "odkud" a naopak přebývala zbytečná poslední tečka v podobě sonáty. Ale i tak je ve filmu pár skutečně uhrančivých momentů (kantýna, výslech), které dávají pocítit systém doslova na vlastní kůži. Závidím Němcům tenhle film. ()
Skvělý popis fungování tajné služby v socialistickém státě. Proto čtyři hvězdy. Jinak si ale u filmu celou dobu uvědomujete nepravděpodobnost celého nastavení, i když to emocionálně jakž takž funguje až do konce. Patosu tam není až tak moc. Co ten film ale vlastně říká? Že kdyby byli tajní policajti hodnější, byl by reálný socialismus snesitelnější? OK, ale v reálu hodnější nebyli a nemohli být, protože minimálně v ČSSR po mocenském boji mezi dubčekovskou a konsolidační frakcí StB v r. 69 se do jejich služeb nikdo aspoň trochu kulturní a empatický nehlásil, naopak to byli hejsci s podprůměrným prospěchem na ZŠ, kterým se nechtělo makat ve fabrice. No dobrá, dejme tomu, že v NDR to mohlo být i jinak... ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (25)
- Martina Gedeck bol zhliadnutí hotové diela nahnevaná, že film v jej postave znázorňuje slabú stránku ženy v prospech katarzie muža. Donnersmarck vraj tieto jej výhrady ignoroval a ona ho označila za začiatočníka, ktorý by sa ešte nemal radiť medzi veľkých režisérov. Donnersmarck ju na oplátku na to nezobral so sebou na tohoročného Oscara. (Arsenal83)
- Ve scéně, kdy Anton Grubitz (Ulrich Tukur) nastupuje do ministerské limuzíny, lze rozpoznat, že vozidlem je Volvo s obdélníkovými zadními dveřmi. V dalším záběru na ministra, kdy jsou dveře otevřené, má ale auto dveře zaoblené a střechu skloněnou. Hned v následujícím střihu je pak opět Volvo. (alambert)
- Pointa vtipu, ktorý Grubitz (Ulrich Tukur) rozpráva v kaviarni o tom, že medzi Honeckerom a telefónom nie je žiadny rozdiel, je hra so slovíčkami „aufhängen“ a 'neuwählen. Z hľadiska telefónu to znamená zavesiť a vytočiť nové číslo, z hľadiska politiky to znamená povesiť a zvoliť nového. (Arsenal83)
Reklama