Životy tých druhých

Rok 1984. Východní Berlín. ,,Glásnosť" v nedohlednu. NDR ovládá tajná policie STASI, jejímž cílem je vědět všechno..... Socialistický dialogy Vás vrátí o těch několik let zpět. A není to žádná budovatelská agitka. HRA KOČKY S MYŠÍ. To co vidíme se může zdát tragikomické, bohužel generace, která TO prožila, se zřejmě moc nezasměje. Prostě pravda. Film má dvě roviny - předrevoluční a porevoluční. A obě jsou velice zajímavé. Asi první německý film, který ,,ukojil" mého filmového ducha. Možná je to tím, že jsem tenkrát žil..... (11.08.2007)

SPOILER ALERT!!! A pak že prasata nemůžou lítat! Co by ne, když se z fízlovské svině stane strážný anděl... Film diváka vrací o čtvrt století a nechává ho nahlédnout do metod dederónské Stázičky. Věrně se podařilo vystihnout atmosféru strachu, věčně bublajícího pod povrchem, paranoiu, papalášskou zhovadilost a špiclování na nejvyšší (?) úrovni. Ať se mladí komunisté podívají, jaká "idylická" doba je minula a jakou by chtěli zpátky, zblblí řečičkami rodičů s pokroucenými vnímáním toho, co je správné a přirozené. Nepostřehla jsem informaci, že by snímek byl natočen na podkladě skutečných událostí a tak zápletku řadím do říše pohádek. Nějak se mi holt nedaří uvěřit tomu vyměknutí hlavního hrdiny - vždyť ve své kariéře musel šmírovat nejeden zajímavý příběh, vidět/slyšet spoustu sviňáren, tak proč by ztráta loajality, změna hodnot a životních postojů přišla u sledování celkem všedního páru dramatik x herečka? A vážně by se Stasi spoléhali na přepis agentů - to nebylo možné v té době rozhovory nahrávat? Pokud bych se však dokázala přimět uvěřit, pak by silný finiš bez debaty zasloužil hvězdičku a pár procent navíc. Čekala jsem prudší emoční ždímačku, přesto se mi film v zásadě líbil - zvláště s ohledem na německou produkci, která nepatří zrovna k mým oblíbeným. Rozhodně nabídnul pár dobrých témat k zamyšlení... bohužel se asi nezamyslí ti, co by to měli udělat v první řadě, že, soudruzi? 69% (19.09.2011)

Životy těch druhých pro mě znamenaly silný emoční zážitek a představují pro mě dosavadní vrchol v oblasti reflektování komunistické minulosti střední Evropy. Pokud to srovnám s tématicky shodným českým snímkem Kawasakiho růže, pak Hřebejkův film, pokud jde o pochopení tématu a kvalitu zpracování i přístup k realitě, výrazně pokulhává. Jeho film nepřekročí české hranice a účast na několika festivalech, kdežto Donnersmarckův majstrštyk je dostatečně mezinárodně a mezikulturně srozumitelný do té míry, že zprostředkuje poznání o komunistické diktatuře v celosvětovém měřítku. A to skutečně nemám u Životů těch druhých ani v nejmenších pocit, že byl natáčen s oscarovými ambicemi. V případě tohoto dramatu není podstatné, jestli se takový příběh opravdu odehrál, protože příběh důstojníka Stasi slouží režisérovi k odhalení mechanismů státního dozoru a manipulace s občany a zároveň v obecné rovině pojednává o morálce, což je nadčasové a univerzální téma. Je spousta skvělých scén, kde se v detailech jasně střetává pokušení moci a svár mezi morálními hodnotami a realitou režimu. Např. scéna ve výtahu, kde se vyšetřovatel setká s malým chlapečkem. "Ty děláš u Stasi, strýčku?" - "Vždyť ani nevíš, co to je." - "Tatínek říká, že tam zločinci zavírají slušné lidi." - "A jak se jmenuje?" - "Kdo?" - "No přece ten balón, co držíš v ruce." Film je svým způsobem geniální tím, jak je minimalistický, a umožňuje tak divákovi rozdílné interpretace motivů a jednání filmových postav. Jeden z četných mýtů ve vztahu k té době rozděluje populaci na my a oni a démonizuje příslušníky tajné policie a represivních složek. Potíž je v tom, že se ve skutečnosti od ostatní populace nijak podstatně nelišili. Znal jsem jednoho estébáka a nutno přiznat, že bych s ním dovolenou trávit nechtěl, jenže ve svých povoláních a v běžném životě jsem se poznal s lidmi, kteří měli hodnotový řebříček podstatně deformovanější, jen se naštěstí nikdy k podobnému povolání nedostali. On ten důstojník Stasi měl už před oním filmovým zlomem nějaký hodnotový žebříček, který sice neodpovídal tomu, s čím bychom se ztotožnili, ale určitě sám sebe nepovažoval za nemorální zrůdu. Jen se jednou dopustil něčeho, co nebylo v souladu s jeho služebními povinnostmi, a pak už vlastně z nastoupené cesty nebylo úniku. A jeho povaha se tím zlomem v jeho životě nijak zásadně nezměnila. Celkový dojem za výborně zrežírovaný a bezchybně zahraný emotivní film: 100 %. (19.11.2010)

Tak jak válečný nadšenec obdivuje útok Panzerů, řvoucí motory Me-262 Schwalbe či plamen šlehající z rakety Topol, právě tak mi daly Životy těch druhých obdiv k dobře namazanému stroji Stasi. Tanky, stíhače a rakety slouží právě tak nedemokratickému, nelidskému režimu, a mají zabíjet, ale kdo jim upře technický um s kterými byly vytvořeny? Tento obdiv, doufám, není v rozporu s cítěním s obětmi druhé světové války a sovětského komunismu. Fungující aparát Stasi, pravidelný tikot střídajících se směn odposlouchávačů, metodiku prohledávačů, promyšlené výslechy, ve kterých vyšetřovalé vymačkávají systematicky a důkladně z lidí informace jak pastu z tuby - to mi film nabídl. Vždyť ti pánové v nádherně komisních a přísných dederáckých uniformách tak moc rozumí lidem a jak jsou cvičeni v psychologii! Pravda, moc s těmi lidmi necítí, ale to nepatří k jejich povolání... Člověk chtě nechtě musí smeknout klobouk, ale hned ho mrazí ta rutinní profesionalita a necit - člověk si chtě nechtě musí zároveň i uplivnout. SPOILER - Je jasné, že kolečko, které se náhle rozhodne neplnit svou funkci, imunitní reakce tohoto vyváženého systému bude záhy z tkáně orgánu moci vyloučeno. Stane se tak ale dříve, než kolečko dokoná svou malou revoltu nebo systém jeho vzpouru zcela odvrátí? To je, oč tu běží. A dokud běží o to, zda ano či ne, Subjektiv polyká radostně běh instituce, běh operace. Ale proč se vlastně kolečko přestalo točit v rytmu koleček ostatních? Tu dávají Životy těch druhých odpovědi, jimž tu Subjektiv nevěří, tu jen neumí ukojit jeho zvrácený smysl pro krásu. Což vysoustružená součástka mění se pod údery Brechtových veršů, klavírních kusů či slov z dětských z úst? Ještě štěstí, že hlavně ztráta iluzí o stranických špičkách daná konfrontací s realitou stojí v popředí poškození oné součástky. Ani náhlý pláč či hovor v hádankách není u muže, co celý život psal strohá a přesná hlášení, příliš přesvědčivý. Ale třebas je dán zmatením... Materiál, který se zpracovává je z jedné, té lepší poloviny, zajímavý, leč z té druhé, horší o dost méně. Jen nevím, zda se mi líbí, že polovina lepší končí pod koly Machina ex deus. Nevěděli si s ní scénáristé dále rady, že musela zemřít? Či snad zhynula proto, aby Subjektiv mohl v jejích očích zahlédnout nejasný, možná dokonce neexistující výraz: "A hele, náklaďák, teď mě přejede, konečně vysvobození, dík, bože"? KONEC SPOILERU - Kdo ví, Subjektiv si raději bude myslet, že ano a i dík tomu směle může udělit tomuto filmu slabé ****. (08.01.2010)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Stejně silný, krásný a trpký snímek jako Kolja. Přerod kovaného tajného policisty v účastného člověka, lidské tragédie ústící v sebevraždy, přerod režimního spisovatele v disidenta - tomuhle uchvacujícímu filmu můžu dát jedině plné hodnocení. Trailer: http://www.csfd.cz/film/222173-zivoty-tech-druhych-leben-der-anderen-das/videa/ (20.09.2009)