Aurore

U filmu nelze než trpět při pohledu na to, kterak Aurora dostává od své macechy čočku jako svině v podobě rozžhaveného pohrabáče od krbu. Film diváka tudíž tak poznamená, že na první dobrou bude divák brblat, jak hrozný to vlastně byl film, a to i přes skutečnost, že zpracování je na čistě kanadskou produkci vskutku bravurní. 83 % (14.05.2019)

Týranie detí - už len slovné spojenie má v sebe niečo, z čoho vám prejde mráz po chrbte. Ako téma filmu zabezpečuje úspech dopredu. Informácia "podľa skutočnej udalosti" nepríjemný pocit len znásobuje. Aurore je rozkošné dievčatko vyrastajúce v milej rodine, idylka. Tá sa však rýchlo skončí slabým zdravím matky. Jej milujúci (a nadržaný) manžel si veľmi rýchlo nájde ženu, ktorá ju nahrádza ešte pred jej smrťou, ani nehľadá ďaleko. Macocha je totálny netvor a tu začína film pritláčať a desiť. Od prvého náznaku násilia vás nepríjemný pocit a úzkosť už neopustí. Samotný akt sa ani raz neodohráva priamo pred kamerami a predsa mi pri každom výkriku stiahlo hrdlo. Neviem, čo naposledy vo mne vyvolalo toľko emócií. Otec zdvíhajúci ruku na vlastnú, bezbrannú dcéru... Prizerajúce sa okolie mi zdvíhalo tlak najviac, dobre som si precvičila nevhodný slovník. Aurore má skutočne silnú myšlienku, no Luc Dionne, nechce sa mi ani veriť že toto bol jeho debut, ho dotiahol do príšerne skľúčujúcej dokonalosti hereckými výkonmi (malá slečna je výborná), hudbou a hlavne precíznou kamerou, ktorá fascinujúco schováva to najhoršie a dáva priestor iba výkrikom. Odzbrojujúci koniec mi zrejme nedá spať. (20.10.2016)

Nepamätám sa kedy naposledy sa vo mne pri sledovaní nejakého filmu, tak neskutočne nahromadili negatívne pocity. Dovolím si na plnú papuľu tvrdiť, koho nechá takýto snímok chladným, zrejme nebude po citovej stránke úplne v poriadku. Prisám bohu, že neviem ako som na "Auroru" naďabil, no teraz ma premohla dilema, či mám byť rád, alebo som si túto "kráľovskú" prehliadku depresie v kombinácii s nemohúcnosťou čokoľvek napraviť - mohol odpustiť. Aurora je len pre silných, alebo tých, ktorí sa v tejto etape života cítia príliš "šťastný". (06.09.2016)

Jestliže i řešení své situace kněze v závěru bylo podle skutečnosti, tak nemám co dodat. Naprosto vynikající herecké výkony všech zúčastněných v čele s Aurore, kterou vybrali opravdu velmi dobře a s citem pro toto skutečné drama, protože Marianne Fortier nelze vytknout absolutně vůbec nic. Její výrazy ve tváři při jakékoliv situaci jsem brala se vším všudy. Strašně mě iritovala společnost kolem ní, která byla přesvědčená, že něco není v této rodině v pořádku, ale přesto s tím celou dobu nic neudělali, protože každý byl něco Télesphoremu dlužen, tak co by si špinili ruce. A na konci z nich byli najednou velcí hrdinové, kteří zabránili dalšímu vraždění té šílené ženské, která o sobě tvrdila jak umí utěšovat osamělé duše. Nervydrásající příběh, kterých je žel stále velké množství a apatie okolí je s postupující dobou ještě o něco horší. Možná je Aurore jedním obrovským vykřičníkem právě pro takové lidi........to je jejich věc, nám do toho nic není, on to vyřeší ten druhý ! (07.09.2014)

Spoilery! Přečká-li divák úvodních cca 35 minut, které jsou nemastné a neslané, nicméně zcela nezbytné pro vykreslení hlavních postav a vazeb mezi nimi, tak bude divák odměněn zcela neopakovatelným a brutálně intenzivním zážitkem. Odměněn? No, to záleží na úhlu pohledu. Po filmové stránce není kromě úvodní nezbytné nezáživnosti pranic k vytknutí. Pokud tímto filmem Luc Dionne skutečně debutoval, tak mu musím vyseknout takovou poklonu, jakou jsem doposud nikomu snad ani nevysekl. Geniální práce! Podařilo se mu mě naprosto odzbrojit a 80 minut si hrát s mými emocemi dle svého uvážení. Všichni herci i herečky jsou jednoduše famózní. Od těch hrající kladné role až po ty, kteří hrají role tak odporné, že si slabší povahy k danému člověku po zhlédnutí filmu vypěstují doživotní averzi. Člověk hercům věří opravdu každičké gesto. Rovnou do nebes by měl zamířit i mrazivě depresivní soundtrack, který atmosféru totální bezmoci, beznaděje a absolutní rezignace na život ještě umocňuje. Kromě umělecké stránky tu ovšem máme i tu druhou. Druhým úhlem pohledu je pohled na obsahovou stránku, která nejednomu rodiči způsobí pár bezesných nocí. Dokonce i v zemičce dobrých ctností jako je Kanada, se děla před vypuknutím 1. sv války a v době jejího průběhu dost ohavná zvěrstva, která by žádný scénárista nevymyslel. Musel je napsat sám život. Neskutečně nervy drásající příběh o té nádherné lidské vlastnosti, ve které jsme v celém Vesmíru nepřekonatelní. Jedná se o zavírání očí před vším, co se nás bezprostředně netýká, bez ohledu na zrůdnou povahu daného aktu. Tedy hlavní problém tkví v tom, že se všichni bojí být tím, kdo uskuteční první krok, kdo vyvolá první impulz. Osobně nevidím až takový rozdíl mezi pácháním zvěrstev a jejich přehlížením. Kde jinde, když ne tady, by měl zafungovat Vyšší princip - „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Závěrečné vyčinění vražedkyni je sice krásným gestem, leč naprostým vrcholem pokrytectví. I když se na nehezkém osudu Aurore přičinili někteří lidé více než ti další, tak vinna za její smrt je kolektivní. Zavraždila ji celá obec. Trošku mě mrzí, že snímek doposud nevidělo více lidí. Současných 89 % je opravdu zcela na místě. Jsem si jistý, že snímek má potenciál zarýt se hluboko do duše a paměti každému mentálně zdravému divákovi. (21.10.2016)