A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu

Jsem na rozpacích, jestli dát tři, nebo čtyři. Místy se mi film líbil a byl strhující, místy mi přišel zmatený. Některý momenty jsou ve filmu víckrát (do teď jsem nepochopil proč) a celý to působí velmi zvláštně. Na druhou stranu tu je úžasná Malířova kamera, výborná atmosféra, strhující herecký výkon hlavní představitelky a hodně českých herců (zejména Polívka dokazuje, že umí zahrát i charakterní roli; ani ostatní naši herci špatný nejsou, jen prostě maj málo prostoru a nemaj moc co hrát). Velmi zvláštně pojatý životopis, možná, že moje hodnocení ovlivnilo i to, že Němcovou fakt moc nemusim. Ať je to, jak chce, hanba našim tvůrcům, že o ní nikdo nenatočil film a muselo to zůstat na našich sousedech z Německa, Hlavně, že tady vznikaj "úžasný" perly typu Kameňák, Rafťáci, Panicové a další. Je dobře, že tenhle film vzniknul, i když určitě není pro každýho, vyžaduje pozornost a trochu i znalost života Němcové. Mezi třema a čtyřma, dal bych tři a půl, to tu neni, dám tři. (20.02.2009)

Tři poslední dopisy Boženy Němcové podkladem pro úžasný intimní portrét jejího nitra. Tragédie ženy (nenaplněnost, samota, smrtelná nemoc zasahující navíc ženské orgány), tragédie matky (smrt syna Hynka), tragédie manželky (bolestný vztah s Josefem Němcem), tragédie spisovatelky („Musí to být krásnější. Musí to být krásnější.“) – to vše je podáno komorní filmovou formou a subjektivním pohledem hlavní hrdinky. Všechny tři poslední dopisy Boženy Němcové pojednávají o jejím útěku z Prahy a pobytu u přítele Danka - každý z textů se ale liší mírou své expresivity a subjektivního zabarvení. Film je tak trojnásobnou variací na stejné události – od počátečních hořkých tónů po konečné smíření se světem. Snímek je postavený na neopakovatelném hereckém výkonu Corinny Harfouch, s jejímž výrazem neožívá idealisticky plochý obraz šťastné Barunky z Babiččina údolí či oficiální portrét objevující se ve všech učebnicích, ale Halasovy verše ze sbírky Naše paní Božena Němcová. „Nad tesknou ženou teskný muž, nad láskou samý žal, za tesknou ženou teskný muž, srp žalu žal, srp žalu žal“. (27.11.2006)

Božena Němcová, česká spisovatelka. Je smutné, že nás zrovna Němci učí znát naší národní historii. Na druhou stranu je to možná dobře, protože si dokázali udržet střízlivý odstup. Nekoná se heroizování, feminizování, nekoná se hra na "skryté poselství" ani se nesnaží být populárně nauční. Vyprávění se redukovalo na výseky z intimního života naší paní Boženy, která je líčena zcela civilně, bez patosu, jako ženská, co si toho v životě vyžrala až běda. Veliká pochvala za vizuál! Něco tak střízlivého a zároveň velmi působivého jsem opravdu nečekal. Jednoduché plochy, jednoduchá barevnost, v nichž o to víc vyniknou smítka prachu poletující ve světle nebo kůrky chleba na stole. A to vše prosím úplně bez kýče! Jediný nádech romantiky se objeví v krátké vizualizaci "z Babičky", ale tam se to rozumí samo sebou. Nakonec tedy: veliká pochvala. Němci se snažili a povedlo se. Bez patosu a zároveň velmi osobní a přitažlivé. V dezolátním stavu naší současné takykinematografie, si nedokážu představit, jaká neskutečná kejčařina by z tohoto filmu vznikla, kdyby ho natáčeli Češi. Někde kolem 85% a gottseidank za Malíře a Dagmar Knöpfel! (31.07.2009)

Nejdřív bych si chtěl postesknout - považuju za ostudu nás Čechů, že tento film vznikl v německé produkci. Přestože většina herců i štábu pocházela z Česka, nenašel se tu zřejmě nikdo, kdo by podpořil film o jedné z významných postav české literatury (přestože považuju její význam za výrazně přeceněný). A možná aby se národ necítil moc dotčený, tak se tento snímek pro jistotu nedočkal ani nějaké větší publicity a po republice koluje jen jedna kopie... O Boženě Němcové již sice v minulosti točil Otakar Vávra (Horoucí srdce, Veronika), ale tento snímek přináší další a poměrně zajímavý pohled na její těžký život. Režisérka zvolila netradiční přístup, který může být zpočátku matoucí a ne příliš divácky přívětivý, ale posléze se na něm dá najít jisté kouzlo. Corinna Harfouch v roli Němcové byla jistě výborná, ale v některých momentech se mi zdálo, že její postava je napsaná hrozně afektovaně. Při tomto stylu je stopáž 109min příliš dlouhá a časté opakování scén už je v závěru zbytečně natahované. Film má svoji sílu, ale občas měl tendenci nudit a navíc byl život Němcové popsán kapku zkratkovitě. P.S.: Znovu si povzdechnu - styděl jsem se, když jsem slyšel úryvky z Babičky v němčině... 3 a 1/2 * (25.01.2007)

Drahá Barborko, ty ses prostě nevzdala. Nebaví mě sice číst tvá díla, já raději sáhnu po Paní Bovaryové, ale ráda bych si přečetla tvé deníky a dopisy... Alespoň že Dagmar Knöpfel sáhla po tvých intimnostech a snažila se věrohodně zachytit, jak jsi žila a jak ses raději uchýlila k idealizaci světa kolem tebe, kolem nás (a to nejen ve tvé tvrobě, ale i v tvém životě) než abys příjimala svět takový, jaký je, protože takový by tě dávno položil na lopatky... Corinna Harfouch se snažila, co to jen šlo, jen mám pocit, že jí to občas nevyšlo. Každopádně i tak díky, že tento (nepříliš zdařilý) výplod vznikl. A kupodivu ne z rukou českých tvůrců... no co, na to asi není čas. Ani peníze. (05.07.2010)