Elementární částice

Narušenost, nevyrovnanost, rozpolocenost, syrovost, deprese, frustrace, zmatenost, touhy, sny, naděje, ideje, nenávist, láska, intimita.. To vše a další (ne nutně v daném pořadí) nabídnou Elementární částice a ještě obalené uvěřitelnými hereckými kreacemi. Stačí jen chtít, nebo respektive zkusit proniknout do hlubinnosti lidské duše. Po druhém zhlédnutí (Oko naslepo) jsem byla překvapena, jak sexuálně otevřený film je. Swingers party, spirituální tábor (vířivka), hippie komunita... (01.06.2008)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)

Ukázka, jak film dovede zkazit pocit z knihy. Předlohou Elementárních částic je nehorázné porno v románu Michela Houllebecqa, který je ještě k tomu takovým tím typickým kunderovským textem, knihou, co se nedá vyprávět. Roehlerův přepis se o to přesto pokusil a výsledek je - vlastně nepřekvapivě - spíše než adaptací, deformací a redukcí. Zbylo tu jen jádro příběhu (vše přesunuto z Francie do Německa), to, podáváno velmi přístupně a nenáročně (za použití patetické, romantizující hudby v duchu německých filmů poslední dekády), je okleštěno od ironického a cynického tónu vypravěčské techniky Houllebecqovy knihy, a zaciluje na pohodlnou říši mainstreamu. Nevím, co z toho vyplývá: snad že Francouzi jsou inteligentnější než Němci.// Radku99: tu knihu si skutečně přečti, protože pak to pochopíš. (02.02.2010)

Další zajímavý film z německé produkce v poslední době. Citlivý scénář si pohrává s životy 2 bratrů a i když je každý úplně jiný, tak je spojuje touha změnít svůj dosavadní život, protože ho cítí nenaplněni. Film má skvělé herecké obsazení a režisér to celé velmi dobře ukočíroval. Možná ještě časem zvednu své hodnocení - zatím lepší 4hvězdy. Tak přece jen naprodruhé se mi to líbilo ještě víc. 5* si to zaslouží !!! (16.10.2011)

Stalo se mi to poprvé, ale vůbec nevím, jaké hodnocení filmu dát. Jediné co vím, že to nebude méně jak dvě *. Opravdu těžké rozhodování. Film neměl bůhvíjaké světlo nebo dobrou kameru, ale bylo tam něco, co mě nutilo se na film dokoukat. Z filmu bylo cítit hrozné zoufalství Bruna, Michaela a Annabelle. Smutný film, dobrý soundtrack, konec byl aspoň z jedné strany dobrý. Zatím dávám 3*, časem možná jednu hvězdu přidám. (07.01.2013)