46-okunen no koi

Lyrično. Fantaskno. Detektivní příběh. To vše se proplétá a velmi pěkně to svazuje hudební doprovod. Myslím, že to zajímavým způsobem odráží japonské myšlení, nebo spíše to jací jsou, v co věří. Jun, Shiro i kouřící detektiv byli výborně zahraní. Sbližování, pomalé rozplétání minulosti, kterou je v určitém aspektu stejně velmi těžké pochopit, zanechalo velmi zajímavý filmový zážitek. Nečekejte zběsilé tempo, nečekejte krvavé souboje, nečekejte "plynulý" příběh. Tenhle film je o obrazu, je o tom, co nelze vyjádřit perpnými dialogy. Dívej se a poslouchej, hlavně nic neočekávej. (11.12.2009)

Velmi působivý film, který na jedné straně spojuje relativní jednoduchost ve vizualitě (strohé interiéry připomenou Dogville, ale pozor! v této jednoduchosti se skrývá syrová krása), na druhé straně komplikovanější způsobu vyprávění, kdy se často vracíme k těm samým událostem, které však pokaždé dostávají trochu jiný význam. Příběh ale rozhodně není nijak komplikovaný, přesto přináší spoustu zajímavých myšlenek - o lidské povaze, snaze hledat vzory, hledání sebe sama, o rozporu mezi vnějším chováním a vnitřním světem člověka. Poezie zabalená v drsném hávu... (03.01.2008)

Mírně absurdní scénář se ke konci zvrtne v detektivku s epickým rozuzlením. Tak trochu Miike mimo žánr, ale jeho rukopis je tu silně znát, už podle choreografie občasných vězeňských rvaček. Asi nejvýstižnější: nelineárně vyprávěný příběh z neznámé budoucnosti uprostřed vezení s vězeňskými rysy, jak je (to jediné) známe... (10.11.2011)

Takashi Miike je pro mě jeden z nejzajímavějších režisérů, protože nemá naprosto vyhraněný styl a každý film dovede natočit tak, aby to bylo co nejvíce přizpůsobeno vyznění příběhu nebo myšlenky. Tohle je přesně i případ filmu "46-okunen no koi". Vězeňské prostředí, minimalismus, dlouhé záběry, umělecké výstupy, hýření barev anebo naopak jejich potlačení. Z tohohle prostě musíte mít nějaký zážitek, i kdyby se vám to nemělo líbit. (26.05.2015)

Takashi Miike me tentokrat prekvapil, a ne, ze by ve filmu nasili a lidske divnosti zrovna chybeli, ale celkove vyzneni je proste az soucitne. Zanrove je film take velmi zajimavy. V podstate rozhodne nejde o zadne vezenske drama, ale spise mi to pripomina tajemny detektivni pribeh s az fantastickymi prvky i kdyz ty maji na samotny dej nijaky vliv. Nektere sekvence snad pripomenou diky sve mysterioznosti Davida Lynche. Skvele herecke obsazeni. (10.01.2008)