Šťastie na dosah

Štěstí na dosah je docela masáž na nervy. Většinu filmu si říkáte, že taková kumulace smůly není možná a kde se teda pořád fláká to štěstí, když přece přeje připraveným a tenhle človíček připravený JE?! A nejen on, i Will Smith na tuhle roli a i když na štěstí v podobě Oscara tentokrát nedosáhl, pro mě je od této chvíle pan Herec. (14.03.2007)

Filmy podľa skutočných udalostí nemusia byť zákonite slabé a bez výpovednej hodnoty ako mnohé "televízne" projekty skrývajúce sa pod týmto prívlastkom. Ozaj ukážkový prípad, ktorý dokázal z banálneho námetu vytrieskať maximum, po hereckej stránke mimoriadne príjemný a emócie si nezískavajúci zbytočným tlačením na pílu. Silné 4* (28.02.2007)

Filmů tohoto typu je opravdu hodně, ale jen na prstech jedné ruky spočítáte ty geniální. Štěstí na dosah patří naštěstí do té druhé kategorie a jak už napsalo spoustu lidí přede mnou je to opravdu masáž na nervy. Will Smith byl pro mě hrozně dlouho namachrovaným debilem, který snad ztratil veškerý cit pro hraní. V roli Chrise ale podává podle mě svůj životní výkon a jeho afrosyn mu přitom zdatně sekunduje a doufám, že ho jednou taky budu vynášet do nebes jako momentálně jeho otce. Film, který mě utvrdil v názoru, že hodní končí poslední..... (24.06.2007)

Jestli je tento film aspoň z poloviny inspirovanej skutečnym životem Chrise Gardnera, tak teda nechápu, jak se z takovýho idiota moh stát milionář :-) Will Smith to zahrál sice docela přesvědčivě, ale jeho postava mi tak strašně lezla na nervy, že bylo pro mě doslova utrpení tento film sledovat. Takhle nesympatickýho hlavního "hrdinu" jsem už hodně dlouho neviděl. Chová se jako úplnej idiot a úspěchu dosáhne vlastně jen díky tomu, že neustále někomu leze do prdele. Úspěch jsem mu vůbec nepřál. Naopak bych mu přál, aby skončil někde pod mostem. V podstatě souhlasim s komentářem, co napsal DaViD´82. (24.04.2010)

Podle skutečného příběhu…. Chris Gardner je smolař. A vy neustále čekáte, že se to otočí. Věříte. Doufáte. Stejně jako Chris Gardner. Musím poznamenat, že JE HNUS sledovat, jak padá níž a níž. Tolik neštěstí pohromadě se tak často nevidí (ani ho nevyhledávám). Bezradnost a bezmoc umocněná starostlivostí o syna není žádnej romantickej ,,slaďák“. A tak jen optimismus nešťastníka W.Smitha mi dává sílu vydržet, protože se to táhne a táhne. Když konečně přichází chvilka ŠTĚSTÍ, jsem šťasten. A to asi všichni chtěli. (10.05.2008)