Někdy v dubnu

V neprospech tohoto lacine vypadajiciho, necitlive a nechytlave natoceneho televizniho dramatu o tragickych udalostech roku 1994 v Rwande mluvi mnou drive videny a od prvniho do posledniho zaberu adorovany Hotel Rwanda. Nerad to delam, ale nemuzu IMHO jinak viz muj komentar k posledne zminenemu snimku. 50% (28.07.2008)

No, už je to tak půl roku, co sem tohle viděl, ale tak vím, že už to nikdy asi neuvidím, tak si na to hodím koment takle zpětně. Rwanda, tak o tý sem už viděl celkem dost filmů a Světe div se, žádnej není veselej a optimistickej. V každým je to stejnej brutální masakr. Asi nejhorší na tom je, že se tam ti černoši mydlej mačetama, žádný velký střílení, prostě vem mačetu a sekej co se dá. Tohle je myslím příběh dvou bratrů, kterej je umístěn do převratu v týhle jinak asi krásný zemi. Asi nejhorší je ta bezmoc vnějších jednotek, který se nemůžou míchat do sporu s místními... (16.11.2019)

Oproti Hotelu Rwanda více odtažité. FIlm vám chce všechno vysvětlit a doufá, že kekonci filmu se vžijete do hlavní postavy a budete vše chápat z jeho pohledu, ale pravdou je že film je silně subjektivně viděn pouze očima hlavní postavy a nedává vám jinou šanci. Snaha o jednu hezkou kličku a trochu emocí vyvolaných ženou na konci snímku, která se rozhodne jako tajný svědek promluvit o zvěrstvech vás nechá až moc chladným. Více působnosti a emotivnosti by ze snímku udělalo opravdu výborný film. (01.11.2006)

viem, je totálne hrozné, čo sa udialo medzi kmeňmi Hutu a Tutsi, tento film mi do tejto situácie vniesol viac svetla. je tiež strašné, ako sa k tomu zachoval svet, že sa o tejto genocíde vedelo a i napriek tomu sa dovolilo, aby bolo zabité také neúnosne veľké množstvo nevinných ľudí, dievčat, detí, starcov . . . i napriek sústrasti nad obeťami, i napriek hnusu voči celému tomu vraždeniu, i napriek mojej povahe, ktorá uznáva čisto pacifistické a humanistické postoje a niečo tak hrozné, ako sa stalo v rwande, mi vháňa slzy do očí a adrenalín do žíl, musím prehlásiť, že hodnotím film, ktorý nie je označený ako dokumentárny. film á la thés s vojnovou temtikou je samo o sebe dosť ťažké sústo a i napriek ordinérnej réžii, ktorej šlo viac o zobrazovanie faktov, i napriek určite značnej spolupatričnosti a zaangažovanosti tvorcov, musím povedať, že od filmu čakám niečo viac, ako len dokumentárnu dramatizáciu či dramatickú dokumentáciu. Nehodnotím tu obsah filmu, ten vytvoril život, vytvoril ho kruto a pravdivo. ale forma, spôsob dramaturgického pretavenia skutočnosti a jeho spracovania do výslednej podoby mi nesadol a prišiel mi nazaujímavo/nudný i napriek obsahu, ktorý svojou mrazivosťou a výrečnosťou mohol poskytnúť nesmierne možnosti pre režiséra. možno som ale sledoval tento filmy nepripravený, navyše v nepodarenom dabingu (čo si uvedomujem) a vnímal som to nesprávne. Jedno sa však nedá uprieť - rozhodne sa k tejto téme treba vraciať a hľadať aj takýmito spôsobmi odpovede na otázky, ktorých je v rwandskej tragédie nesmierne veľa. tu musím zareagovať na predošlé hodnotenia - NIE, TENTO FILM NIE JE ZBYTOČNÝ. je potrebné, aby ľudia v európe a amerike vedeli, čo sa naozaj udialo. jediná námietka v mojom prípade je, že lepší by bol asi dokument, resp. hraný dokument. (01.07.2006)

Sometimes In April se nese ve stejném duchu jako všechny filmy o Rwandě. Hutuové vraždí Tutsie, vojska OSN jsou naprosto neschopná, Američané nedělají nic (krásně to vystihnul hutujský generál při rozhovoru s americkou diplomatkou, která se mu snaží vyhrožovat: "Není tu ani ropa, ani diamanty, tak co by jste tu dělali?") a tím vším se táhne nějaký osobní příběh, v tomto případě se jedná o hutujského důstojníka, který ma tutsijskou manželku. Snad jen to je oproti ostatním rwandským filmům popisnější, což mi vyhovovalo. Ale i když je film lehce čitelný a nepřináší do tématiky nic nového, tak stejně šokuje a zadírá se pod kůži. Ne tak intenzivně jako Hotel Rwanda či Shake Hand With The Devil, ale sílu určitě má. 85% (29.12.2015)