Parfum: Príbeh vraha

Impozantně vystavěný příběh čichově nadaného chlapce, velmi dobře audiovizálně a (snad můžu říct i) umělecky zvládnutý. Oceňuji taky kvalitní výpravu, troufám si říct, že byla lepší než u Faunova Labyritnu, který za ni dostal oscara. Nyní bych možná mohl komentář uzavřít slovem "nádhera" a společně s pětihvězdičkovým hodnocením jej postnout... Avšak nehledě na úžasný a dokonalý závěr, během předchozích 2 hodin se stalo, že jsem občas zívnul. Scénář prostě vzhledem k délce filmu nebyl až TOLIK zajímavý, v podstatě divákovo oko na obrazovce držel více "barevný braz" (neplatí pro vlastníky černobílých obrazovek, ti nechť si odečtou další hvězdu) a naturalistické záběry, než nějaká dynamika děje. 8/10 (12.03.2008)

Nesmírně poutavý a působivý snímek, jehož každičká vteřina je provoněna až do morku setin. Výborná studie člověka, slepě upnutého k jednomu jedinému cíli. Jean-Babtiste Grenouille kráčí k dokonalé vůni jako Monty Jack za kouskem sýra - přesně, neochvějně, rázným krokem, který nic nezastaví a je při své cestě doprovázen líbezně podmanivým soundtrackem. Hledá svoji třináctou příměs, poslední článek staré egyptské legendy. Vražda je dle něj pouhá přísada do tohoto nadpozemského koktejlu a proto jeho činy čpí tak šíleně chladnokrevně. Na samém konci nebudete věřit vlastním očím, uším a nosu, pocítíte vůni lidských pudů, uvidíte sílu lidských pudů a zaslechnete hedvábný hlas anděla. Ale to už je jiný příběh... Absorbuji kouzlo tohoto krásného filmu s výtečnými herci. 60 miliónů dolarů(rozpočet)/134,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (15.09.2007)

Vyvoněná záležitost, jejíž kvalitu podtrhává skvělá vizuální stránka. Chvílemi se člověk cítí jako ve snu a to se mi na filmech libí. Putování s vrahem je opravdu úchvátné, takže stopáž nebude takový problém ani pro ty, kterým se zdá nesnesitelná. Na fenomenální, i když lehce perverzní závěr, jen tak nezapomenu. (14.02.2010)

Co je nejdokonalejší vůní? Absolutní afrodisiakum. Vůně lásky. Pokud je ji člověk schopen cítit. Pakliže otupí, zcyničtí, přestane vnímat svoje city a možná je i ztratí docela, není pro něj ani absolutní vůně... To je ústřední myšlenka formálně dokonalého filmu německého režiséra Toma Tykwera. Co ho zdobí? Ta fascinace detailem, doslova střihové řetězení sekundových detailů vyvolává zvláštní dojem při percepci díla - vyvstane tak jednak jeho naturalismus a syrovost (popis rybího trhu jako nejsmradlavějšího místa Paříže s prostřihy zvracení, červů, vnitřností atd.) a jednak jeho mystika a tajemno (výřezy z detailů obličejů při chůzi tajemným městem). Úžasné a vycizelované střihové přechody (obvykle do zatmívaček, na základě podobných siluet, obrysů, scén záběrů...). Opsání a přiblížení skrze filmové médium nepřenositelných čichových počitků - vůně i zápach je tu vždy přiblížen skrze zprostředkování jinými smysly (opsání barvou, pohybem, zvukem...). Výtečná hudební složka. Skvělý scénář s leitmotivem vůně v tisíci variacích rámovaný rámcovou kompozicí příběhu Jean-Babtiste Grenouille - z místa, kde přišel za tak ohavných okolností na svět, se vrací znovu na totéž nehostinné místo determinující jeho osud a prokletí uzavřít svou nepředvídatelnou pouť. Symbolické vyznění - možná že tvůrce, jenž ztratí empatii a schopnost citu, nemůže vytvořit dokonalé umělecké dílo. I kdyby se na tom shodli všichni ostatní, nebude totiž dokonalé pro něj, pakliže ho nebude moci emočně vnímat a přijmout... (05.09.2007)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)