S Rozárkou

"Sojka, kde si? Tu som..." Po vizuální stránce je to docela pastva pro oči. A hudební kulisa  od mistra Fišera nemá též chybu. Po většinu času je romanticky jímavá (nejhezčí při sólu na foukací harmoniku), jindy úžasně hravá, aby pak klidně z čista jasna přešla do temné polohy. Prostě typický Fišer... A když se k tomu přidá velmi uvěřitelné herectví líbezné Elišky Balzerové v titulní roli duševně postižené dívky, měl jsem místy chuť dát tomuto televiznímu snímku i plný počet hvězdiček. Jen mi tam chyběl nějaký bližší vhled do Rozarčina jitra, aby člověk porozuměl tomu závěru. (04.06.2022)

Krásný "neznámý" film, k němuž se nemůžu a nechci příliš vyjadřovat ani ho hodnotit, neboť mám odjakživa problém s E. Balzerovou (jako moudrá chůva musela vypadat snad už jako teenager). Což je osobní a sem to nepatří, já vím. Kdyby tu roli tak hrála Vášáryová, ať jedna nebo druhá... to by bylo! (Teda hlavně Magda.) Ale nehraje. Což mě hned vede k hrůzné představě, že by Vláčilovu Marketu Lazarovou hrála nedejbože Balzerová... Horor hororů! Ale nechci brát E. B. žádnému chlapovi ani ženské, kterým se líbí. Už mlčím. (26.01.2011)

Touha po každodenní obyčejnosti a konfrontace světa bez hranic se světem reálným. Nádherné záběry a dokonalý hudební doprovod autora, který nikdy nezklame. Eliščin herecký výkon je bezchybný a celkově má film výbornou atmosféru. K absolutní dokonalosti mi chyběl detailnější pohled do Rozárčina nitra, jenž by mi dopomohl k pochopení celého lehce ukvapeného závěru. Mé natěšení zřejmě převládlo nad celkovým pojetím, osobně jsem čekal mnohem silnější drámo. Nicméně film je jeden z velmi příjemných, méně známých skvostů, který zve k dalším počinům režiséra Horňáka. (07.04.2014)

Natočený je tento téměř neznámý snímek krásně, některé záběry jsou na televizní film opravdu unikátní. Celé je to ale tak těžce přepoetizované, až za tím zcela zaniká všechno ostatní a film se tak mění pouze v jakýsi automat, střídající veselé a smutné obrázky s veselou a smutnou hudbou tak pravidelně, až je to časem únavné. Velmi příjemné na pohled a poslech, ovšem nic víc. (07.11.2014)

Skvělý snímek prosycený lyrismem a úniky do surrealistických krajin – podbarvený jako vždy nesmírně fascinující hudbou Luboše Fišera. – Jenomže i přesto: realitu nelze vypoklonkovat nastálo... Ona doléhá... A nakonec uondá bratra natolik, že svou duševně postiženou sestru Rozárku dá do ústavu pro choromyslné. Ale vnitřně mu je patrně hůř než ve chvílích, které ho nakonec přiměly k tomu, učinit tohle osudové rozhodnutí... (12.05.2010)