Narnia: Princ Kaspian

Andrew Adamsonovi patří mé velké díky za to, že dokázal z mé nejméně oblíbené části Letopisů vykřesat film, který mi pomohl zapomenout na mé první neslavné setkání s pokračováním Lva, čarodějnice a skříně. Dodnes nepovažuju za největší problém C. S. Lewisovo naložení se Zuzkou a jejím osudem, ale fakt, že si "dovolil" tak hrubě přesadit krále a královny ze Zlatého věku do temného středověku narnijských dějin. Jsem fascinována a obdivuji preciznost a realističnost Telmaru a akceptuji všechny změny, včetně snědého a staršího Kaspiana. Během chvíle mohu zapomenout i na rozpaky, které vzbudil Kaspian v BBC (a inspiroval je pro sloučení s Jitřním poutníkem) a začít ho cele vnímat jako hutné realistické drama. Příběh králů a královen, kteří se opět stali dětmi, se tu plně rozvinul do výtečného střetu autorit. Množství nevyhnutelných chyb, které mají na svědomí Petr i Kaspian, dokonale podtrhují a osvětlují všechny otázky, které vyvolal pro někoho až příliš stručný konec prvního filmu. Patnáctiletá vláda skutečně nebyla jen pouhým snem a ani rok života ve válečném Londýně ji nedokázal v myslích Pevensiových potlačit. Skutečnost, že se při návratu do Narnie setkali s naprosto okouzlujícím Rípčípem a všudypřítomnou Jadis, je už jen pomyslnou třešničkou v přehlídce dokonalosti. (03.02.2009)

Po příběhové stránce těžce nezvládnuté, ale jinak vůbec ne tak špatné, jak se povídá. Děcka povyrostla a už jsou mnohem snesitelnější, Caspian je cool a hláškující trpaslík s myšákem taky hodně zachraňují. Hlavní ale je, že nabušenější bitevní scény a lepší osobní souboje jsem neviděl v žádné fantasy od Návratu krále, díky čemuž se na Narnii klidně vydám ještě jednou. 6/10 (Tak napodruhý jsem zjistil zásadní věc. Barnese donutili mluvit s nějakým pekelným přízvukem, čímž samotnej Kaspian nabírá docela obludný rozměry. Zlatej dabing...) (10.06.2008)

Lucinka: Viděla jsem Aslana. Zuzana: A proč ho nevidím já? Lucinka: Protože ho vidí jen panny... Jednička byla i přes mírnou křesťanskou agitku celkem snesitelná díky jasnýmu cílení na dětský publikum, čemuž odpovídá jednoduchej srozumitelnej děj, jasný rozdělení na dobro a zlo a v rámci nastolených pravidel i jakás takás logika. Zato druhý díl jakoby zestárl s hlavní čtveřicí a chce dospělejší příběh a nějakou tu psychologii. Jenže je to jako s Yettim Járy Cimrmana, který oproti tomu himalájskému dosahujícímu výšky desetiletého chlapce dosahuje výšky chlapce jedenáctiletého. Takže hlavní záporák má očividně v radě lidi, kteří s ním evidentně moc nepiklují, ale najednou po jeho smrti vedou bitvu proti všem těm (zoufale nevtipnejm a infantilním) pohádkovejm bytostem (myšák hrdě držící si ocas). Přitom zřetelně probleskují nějaké pokusy o psychologii, jenže v mezích tak zoufale nelogicky nalinkovaného děje je to asi jako dát osobnost jednoúčelovému toustovači (viz Červený trpaslík). BTW napadá mě, že právě motiv boje Narnie s Talmirií Adamson parodoval v prvním Shrekovi. Úhlavní čtyřka je mezi Nariany jakousi legendou a je předurčená k ochraně jejich světa proti Talmirii=lidem. Proč? Je to kdesi dáno, rozhodně nejsou vybráni krzevá velitelský schopnosti. Lucinka celej film hledá Aslana, kterej si s ní ale hraje na schovku, dokud nepotřebuje podrbat koule. Pak se v rozhodující chvíli sebere jako (doslova) deus ex machina (proč teď a ne dřív?), dvakrát zařve, jednou na stromy, podruhý na vodu, ve stylu říkanky ty jdi sem a ty jdi tam, počkejte až zavolám rozdá osudy a konec. Výsledek? Velké peníze nezajistí velký film. Zatímco jednička je celkem příjemná pohádka, dvojka je přesně tím, čím by pohádka být neměla, spojením infantility a hlouposti. (22.07.2009)

Adamson neuvěřitelným způsobem dospěl a stejně tak i jeho film a nakonec i mladí herci (Edmund ruluje!!). Skvělá akce, hlášky všemi směry, a zároveň také příběh, který možná není z nejakčnějších, ale rozhodně nenudí a především: NENÍ naivní!! Hlavní hrdinové nejsou malí joudové, ale persony, ze kterých jde strach (Lucinak na mostě!!) A když k tomu přidáte technicky brilantní řemeslo (všechny bitevní scény s dobýváním hradu v čele), vyjde vám film, který snad ani neměl být takhle strašně moc povedený... P.S. Jedničku fakt nemám rád a i zde jsem čekal zlo... (27.06.2008)

Čekala jsem katastrofu nejvyššího stupně, ale místo toho jsem viděla jeden z těch kvalitnějších popcornových filmů. Celé to stojí na nádherné výpravě, krásné hudbě a úžasných vizuálních efektech. S příběhem už je to horší, ake co se dalo čekat. Nemá cenu srovnávat film s knížkou, protože tam jde úplně o něco jiného. Jinak Adamson se trochu inspiroval jinými filmy (Pán Prstenů, 300...), a i když výsledek bije do očí, dá se to překousnout. A je velká škoda, že Skandar Keynes nedostal větší prostor... (23.06.2008)