Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Tenhle film ve mě zanechal hodně rozporuplné pocity. Samotnou předlohu jsem nečetl, ale troufám si tvrdit, že znám jinak dobře Čechovovo dílo (především to dramatické) a tohle mi autorův rukopis rozhodně nepřipomíná a ruské prostředí už vůbec ne. Na kvalitě díla se rozhodně podepsala 20letá pauza v natáčení. Nejvíce je to znát na dodatečných postsynchronech z roku 1990. (06.12.2006)

Nesmírně temný snímek, který je důstojnou protiváhou Jakubiskovým VTÁČKOVIA, SIROTY A BLÁZNI. Je to jako rub a líc - zatímco Jakubisko ukazuje bláznovství jako poslední výspu svobody a útěk před společností, Balaďa podal v ARŠE BLÁZNŮ bezútěšný obraz tehdejší (a nejen tehdejší - snímek je nadčasový) společnosti. Velmi depresivní zakončení "zlatých šedesátých". Brilantní esence ducha doby. (15.06.2011)

Nejprve jsem viděl krátkou ukázku z tohoto snímku. První scéna vypadá natolik ujetě, že jsem projevil zájem vidět jej celý, ale to jsem neměl dělat. Toto podobenství je natolik nesrozumitelné, že můžu jen hádat, co se vlastně chtělo říct... V titulcích nejprve defilují zcela neznámá jména, která se vzápětí promění v obličeje tak odpudivého vzhledu, že se skutečně chce věřit, že zpodobňují ruské mužiky/chovance blázince... rozehraje se pak něco tak šíleného a nepopsatelného, že se to ani vypovědět nedá (a snímané je to velice dobře, kamera je asi to jediné, co se mi zamlouvalo). (12.11.2010)

Mám moc rád Vladimíra Mertu, jak po umělecké stránce, tak i té lidské. Ale ani on, v jedné z hlavních rolí, nezachránil tento film v mých očích od pocitu zcela promarněné šance a zklamání. Jakoby experimentálně pojatý kus, v němž občas zazní monotónním hlasem z jeho aktérů zajímavé myšlenky, které se ale ve všeobjímajícím filmařském chaosu bez ladu a skladu bezpečně ztrácejí. Netuším, jaký filmařský proud reprezentuje Ivan Balaďa a po tomhle filmu to snad ani vědět nechci. Čechov musel v hrobě rotovat jak vrtule v mixéru. (31.07.2006)

Cechovova poviedka transformovana do podobenstva "sialenej" izolovanej spolocnosti, do ktorej prichadza lekar. Chce liecit, no napokon sa sam podlieha, straca rozum a stava sucastou sialenstva. Podobnestvo, ktore akoby chcelo chytat niektore nuansy stylu raneho celovecerneho Jakubiska, ale mozno viac Havettu v ich chaose a cirkusovosti. Akoby vsak celemu tomu chybala ista ruka, ktora by presne vedela a presne viedla. Bonusom je, ze "dokoncovacka" v 1990 nevtiahla do filmu VPN. (08.05.2009)