Podivný prípad Benjamina Buttona

Žil byl Benjamin Button. Narodil se. Učil se. O panictví přišel. Byl ve válce. Zamiloval se. Přátelil se. Někdy se opil. Zplodil dítě. Jezdil na motorce. Stařecky zdementněl. Umřel. Ale neměl to hoch jednoduché, leccos se mu pokáklo, neboť místo stárnutí jeho tělo mládlo. Divák z toho slzel, poddával se sentimentu, na první pohled rozpoznal Benjaminovu budoucí lásku, sledoval jak se mění doba, účesy, hadry, prostředí, hudba, životní styl. Během celého filmu se na diváka hází "hluboká" a útěšlivá životní moudra. Inu, drahý velkomelodoják. (26.05.2010)

Dokud je to o něm a ne o nich, tak nemám zásadnějších výhrad. Pak už výhrady mám a to hned několik. Shrnul bych je ale do posmutnělého povzdechnutí, že když už tvůrci z Fitzgeraldovy předlohy nepoužili nic víc než název (což se zase není co divit) a naopak nepokrytě (a nepřiznaně) vykradli Greerovu Zpověď Maxe Tivoliho, tak se jí mohli držet i v podání vztahu Maxe a Alice. Ehm, pardon, myslel jsem samozřejmě Benjamina a Daisy. Tahle sladkobolná, byť vkusně servírovaná, limonáda se Greerovu kondenzovanému vývaru plného melancholie a smutku rovnat nemůže. Já vím, že srovnávat knihu a film je značně nefér, ale tentokrát si začal Roth. Když už si "vypůjčuje" nápady jinde, tak by to měl dělat aspoň stylově. A ne takhle fušérsky, kdy to nejlepší nahradí stokrát viděnou chladnou romancí. ♫ Hodnocení OST: 3/5 (02.03.2009)

Regrese a deprese. Vezměme jeden z nejslabších příběhů mého oblíbence F.S. Fitzgeralda, přidejme ohrané forrestgumpovské know-how, vizuální a trikové kejkle těch nejlepších hollywoodských kouzelníků, zázračné dítě Davida Finchera, jehož Zodiaca považuji za jeden z nejlepších filmů posledních let, a plejádu hereckých es- a vznikne film, který věrně ilustruje zažitou představu, jak by měl vypadat onen " velký film", opus magnum. Z vizuálního hlediska a hledáčkem technických kategorií onu škatulku bezchybně naplňuje. Ano, tohle není film, tohle je Film s velkým F, film coby grandiozní představa o velikosti, umění, humanitě a věčném poselství. Ve své podstatě dokonale průhledný, z hlediska emoční palety vyděračsky slzopudný příběh se točí jakoby pozpátku. Postava Brada Pitta- nezajímavá, psychologicky plochá a úplně nanicovatá, muž bez vlastností, nestárne, ale mládne. To by mohl být zajímavý příspěvěk k filozofické diskusi o ne/smrtelnosti, ale bohužel jím není, není "co" vyprávět a veškerá pozornost je věnována směru, nikoli cestě nebo cíli. Proto také zklamává milostná linie navzdory brilantní Cate Blanchett. A ona mysterioznost? Pro mě zůstává jen falešnou a podivnou omáčkou, v jejímž jménu máme nedostatky samotnému hlavnímu chodu odpustit. Podivuhodné není na příběhu BB zhola nic. http://www.lidovky.cz/jeden-forrest-gump-stacil-dekujeme-dtq-/ln_kultura.asp?c=A090204_084401_ln_kultura_ter (15.01.2009)

Scénář: Eric Roth .. _ Benjamin, sorted to lose people you love. How else could I know how important is for us? _____ Curious Case of Benjamin Button je velkolepé sentimentální představení fantazie a rozjímání nad časem, životem, smrtí, významem i pomíjivostí nás všech. Scénárista Eric Roth se v tomto směru skutečně přesvědčivě vyjádřil. Síla příběhu je však pouze v tom, zda ve vás vyvolá určité pocity. Obsahem totiž diváky neválcuje. Ústřední postavu téměř nezajímají dějinné okolnosti, které formují chod světa a taktéž okolní svět se o tak podivuhodného jedince pranic nezajímá a jen úzký okruh přátel s ním sdílí jeho úděl, který je nám, v čase plynoucích epizodách, postupně předkládán. Délka vyprávění je nakonec poměrně dobře stravitelná, na jeden neobyčejný lidský život až nedostačující. Ale možná, že bych střední část (práci na remorkéru) nahradil něčím poutavějším, protože po Buttonově úžasném „dětství“ v domově důchodců jsem byl možná až moc nažhaven. Finální vztahová houpačka a definitivní omlazení (za tohle bych trailery kopl někam) pak téměř začínají skřípat… _____ David Fincher už není tím razantním tvůrcem, co býval. Nyní režíruje decentně, stylově, bez excesů a ztrácí tím tak jistě část svých dřívějších vyznavačů, ale pořád se v jeho práci skrývá velký potenciál. Ten je v případě CCoBB ochucen výtečnou výpravou, kamerou (dlouhodobý Fincherův technický spolupracovník Claudio Miranda) a opředen libými tóny Alexandre Desplat (soundtrack mi občas lehce připomněl jeho Birth), které asi nejvíce podtrhují melancholickou náladu, jakou snímek má (kdyby někdo váhal, zda film vidět nechť si OST předtím - pro přesnou představu, co ho čeká - poslechne). Brad Pitt si renomé svým výkonem rozhodně posiluje a pro Cate Blanchett mám slabost i kdyby nebyla tak výbornou herečkou. _ BlackBox Projekce _ 90%. (01.01.2009)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona je bezesporu nadprůměrný film. Bohužel mi ale přijde, že je určen spíš než divákům filmovým kritikům. Ono se sice vlastně ani nedá moc vytknout (teda kromě přestřelené stopáže a z ní vyplívající občasné nudy), člověk navíc může jen smeknout před excelentní prácí maskérů, ale...chyběly mi tu emoce (a ty já v žánru drama prostě vyžaduju). Vůbec jsem je z filmu necítil a moje snažení vcítit se do Benjamina a fandit mu, přišlo v niveč, protože právě hlavní hrdina mi přišel neuvěřitelně prázdný, jako by ani nebyl duší přítomen, jen proplouval životem a čekal na smrt (to se sice trochu změnilo, když spolu začli Banjamin a Daisy žít, ale na nějaké vciťování se do pocitů hlavního hrdiny už bylo dost pozdě). Hodnotím silnejším průměrem a vznáším prosbu: Davide, vrať se prosím k thrillerům! (snad Ness...) (11.07.2009)