Život na zámku

Zdá se, že francouzi pojali druhou světovou jako iedální námět pro svoje komedie. Ono to může znít až divně, ale ať hodí kamenem ten, kdo se alespoň u jedný z francouzských válečných komedií od srdce nezasmál. Zápletka tohoto příběhu se točí kolem Marie do který se nejdřív zamiluje obojář a pak i nácek a bejt na tom zámku já, tak se do Marie zamiluju taky, protože Catherine je tady fakt překrásná. Samozřejmě šílené situace vzniklé s přebytku lásky na sebe nenechají dlouho čekat a to je ještě třeba vzít v potaz, že Marie má manžela, který umí taky slušně zaúřadovat na trati film -divákův usměv. Milá záležitost, kde se ke slovu dostane jak romantika, taki válka, ale takovým způsobem, že mě nikdy nezmizel usměv ze sandálu. Například hádka před reflektorem nácků je nezapomenutelná. (07.12.2014)

Neprilis vtipna cernobila komedie (spis by se asi melo charakterizovat jako "laskava mirne dobrodruzna romantika pro celou rodinu"...nevim. Me to vubec nebavilo. Catherine sice pekna, ale jeji postava se chova divne. Vlastne stejne jako vsichni ostatni... Nemyslim, ze bych se na to jeste nekdy podival. Divny film. 3- (06.11.2014)

Ač za okny zámku zuří druhá světová válka, pátráme po vypečeném zloději jablek. Roztomilá francouzská komedie, která se nesnaží být třeskutou rošťárnou za každou cenu, mě nadchla. Ano, bezesporu za to může i Catherine Deuve s Philippem Noiretem - jsou totiž perfektní dvojka. Ona roztomilá měšťanka, která pod vlivem okolností musela odjet z Paříže, a on milý vesničan, který nade vše miluje svou ženu. Škoda, že jim to pak už tak nefungovalo i v Afričanovi. (09.06.2014)

Laskavé pohlazení duše, příjmená hudba. Válečná komedie s romanticko-dramatickými prvky, žánrově úhledně seskládaná do malé krabičky (dovolím si malou odbočku, protože právě to "sekládání" každému režisérovi nejde, shodou okolnosti včera viděné Ženy v pokušení jsou příkladem režisérsky a určitě i scenáristicky špatné kombinace více žánrů). Catherine Deneuve v roli půvabné mladé ženy, ne(u)spokojené (s) provinčním životem a toužící zažít "skutečný" život v Paříži. Philippe Noiret (čím více filmů s ním, tím ho mám raději) jako venkovan, jemuž jsou sklepy plné krásných (a nenakousaných) jablek vším, co kdy po boku krásné ženy od života chtěl. Film ze staré B&W francouzské školy, po němž se ještě více utvrzuji v názoru, že kinematografie ze země galského kohouta je nám Čechům hodně blízká, ze zemí vyspělé Evropy a Severní Ameriky určitě nejbližší. Film lze vřele doporučit v původním znění, k němuž jsou k sehnání anglické titulky. Tip pro filmový klub ČT. (15.08.2010)

No dobře legrace, dokonce předvánoční. I po dvaceti letech se dá, jak se zdá - nejen u nás, ale zřejmě na celém kontinentu - vysmívat Němcům, jak jsou natvrdlí přesto, že mu, nám, dali takovou lekci, jako nikdo jiný před nimi. Mladá paní nudící se na venkově, byť v zámku, nakonec dosáhne svého a přijede do Paříže v americkém tanku. Přejme jí to, protože ze zámku nezůstal zřejmě kámen na kameni.... Chybí mi tu rivahův**** lapidární komentář (lapidární je odvozeno od lapis, kámen, tedy kameňák). (16.12.2022)