Nirvana Unplugged In New York

Viděla jsem už několik Unpluggedů, a to i velmi zvučná jména (Pearl Jam, R.E.M. Paul McCartney), ale tohle vystoupení Nirvany mě opravdu vzalo za srdce. Dechberoucímu předvedení všech písní ale předcházelo mnoho nervů a problémů. Tento koncert se uskutečnil uprostřed amerického turné Nirvany v roce 1993, není pravda, že by to bylo jedno z posledních Kurtových vystoupení, odehrál po něm ještě 26 koncertů v Americe a 17 v Evropě. Ale únava a usmýkanost životem už se mu do hlasu slyšitelně vkrádala...Pozvání od MTV bylo pro Kurta opravdu velkou výzvou, on pár takto akusticky hraných písní už zařazoval na svém probíhajícím turné a bohužel se mu s nimi nedařilo - nepřipravení fanoušci ho při těchto tklivých, klidných, nádherných písních neposlouchali, bavili se mezi sebou, hlučeli - bylo to pro něho velké zklamání. Proto se příležitosti předvést tyto písně v komorním prostředí studia chopil s velkým odhodláním i očekáváním. Vše se zkomplikovalo tahanicemi s vedením MTV, nelíbil se jim Kurtem zvolený setlist, ani vybraní hosté, ale on tentokrát neustoupil ani o píď a udělal dobře. "Jeho" unplugged byl díky tomu jiný, než všechny ostatní - už to svědčí o jeho hudební genialitě. Nedostek času na přípravu a nazkoušení koncertu se projevil velkou nervozitou, kterou všichni hudebníci pociťovali - na záběrech je vidět, jak všichni do jednoho sledují každý Kurtův pohyb a gesto, protože hodně improvizoval. Ale od písně Pennyroyal Tea, která se mu konečně na rozdíl od zkoušek podařila, už byl uvolněný a v pohodě. Nemyslím si, že by se v závěrečné písni loučil, nebo volal o pomoc - to by před ní tak nežertoval. On velmi obdivoval Leadbellyho, od kterého si tuto píseň "půjčil", jeho způsob, kterým zpíval - procítěnost a upřímnost a vždy si přál (poměrně neúspěšně) se mu přiblížit. Tento večer se mu to podařilo stoprocentně a můžeme se jen dohadovat, jestli se navíc neztotožňoval také se slovy té písně, protože v té době už měl manželství v troskách. Přes všechny problémy, ve kterých se Kurt na konci své cesty utápěl, se dokázal na toto vystoupení plně koncentrovat a podat famózní výkon. (06.09.2011)

ako pre Nirvanistu je to pre mňa jednoznačne najlepši unplugged! chápem že Nirvana má aj svojich odporcov (vlastne to nechapem:) ale stojí to za to pozretie... Kurtovo umelecké podanie je precítené až na kosť. Songy sa podľa mňa dosť hodili na to akustické prevedenie aj keď by som si radšej namiesto tých zopár coverov ktoré zahrali od iných kapiel radšej vypočul nejaké originály od Nirvany ale teraz by som si ten koncert nevedel predstaviť napriklad bez Where did you sleep last night! je to asi najpôsobivejšia scéna z celého koncertu! spolu s Pennyroyal Tea! aj keď je polovica koncertu prevzatá od iných kapiel nakoniec mi to ani vôbec nevadí...všetky tie covery sú odohraté a hlavne zaspievané majstrovsky! veď kto by si už len púštal Man who sold the world od Bowieho keď Kurt je kráľ! (04.07.2006)

Nirvana byla svého času zjevení. Po albu Nevermind jí poslouchal, nebo aspoň slyšel, snad každý, kdo se blíže zajímal o rockovou hudbu, napříč oblíbenosti hudebních žánrů a skupin. Mě k ní přivedl kamarád, jenž byl zarytým "depešákem" (pokud mám použít tehdejší "kastování", u nás tak oblíbené na přelomu 80. a 90.let), který se slovy "Ty vole, to je nářez, to musíš vidět!" mi celý nadšený v telce pouštěl klip ´Smells Like Teen Spirit´. Jeden hudební kritik napsal, že Nirvana "nakopla dveře vnímání". Myslím, že to sedí. Partička ze Seattlu, od které se moc nečekalo, jejíž druhé album Nevermind se po nasazení do prodeje pohybovalo někde u dna žebříčku prodeje, aby zhruba po 10 měsících sesadilo do té doby neochvějný symbol 80.let Michaela Jacksona z první příčky prodejní hitparády a otevřela tak dveře dalším rockovým formacím (nejenom grungeovým borcům ze Seattlu, jako byli ´Alice in Chains´, či ´Pearl Jam´). Tenhle ´Unplugged´ pak dokazuje, co dělalo Nirvanu tak populární - dokázala spojit neočesaný, syrový projev s velmi silnými melodickými linkami, které právě velmi dobře vyzní i na obyčejné španělce :o) A když si i dnes po letech poslechnu její skladby, musím uznale pokývat hlavou - "Jo, kámo, měls pravdu. Ty vole, je to fakt nářez!" (15.05.2007)

Dodnes padají úvahy, že stylizace koncertu do pohřebního hávu byla ze strany Kurta účelová, jelikož se tak chtěl rozloučit před svým "odchodem". To už se dnes těžko dozvíme, pravda ale je, že tohle je jedna z největších klasik v rámci akustických koncertů vůbec a taky ukázka toho, že i grunge se dá zahrát jinak. Krom toho Cobain byl Cobain... tady není o čem diskutovat. (21.03.2013)

Jedna z nejvydařenějších desek Nirvany (po Nevermind a In utero) - můžu si ji pustit kdykoliv. Ale na DVD bych se na to kdykoliv dívat nedokázala - mrkněte se na to sami, pusťte si závěrečnou Where did you sleep last night a všimněte si Kurtova pohledu asi minutu před koncem písničky (cca) - měl to napsáno v očích. Zpíval, jako by se loučil, chtěl ze sebe vykřičet to zoufalství.... a jestli se opravdu loučil, tak to bylo hodně důstojné rozloučení na vysoké úrovni - těšilo nás, děkujeme a nejspíš nikdy nezapomeneme. (29.12.2007)