Dreamgirls

Z filmu mám smíšené pocity. Je to film odehrávající se o několik desetiletí zpátky. Tomu by měly být přizpůsobeny kulisy. Jednou mi to přišlo, jako kdybych viděl novodobé moderní koncertní vystoupení někde v baru. To nechápu. Ze začátku mi vadil Eddi Murphy a sympatický mi přišel Jamie Foxx. To se v průběhu filmu změnilo - sympaťákem se stal Eddie, a tím ,,nesnesitelným" Jamie. Pěvecky to bylo ovšem dokonalé. Jennifer Hudson nasadila laťku opravdu vysoko. Její písně jsou plné emocí. Například píseň One night only. Nádhera. O jeden z nejlepších výkonů se postarala Beyoncé, která vyšvishla píseň Listen jak z partesu. To mi přeběhla husina:)) Skvěle zazpívaná píseň, kde se Beyoncé určitě nešetřila a vydala ze sebe maximum. Škoda těch pár nedostatků. Jinak stále kvalitní film. Hodnocení: 70% (19.08.2008)

Pokud je pro vás R´n´B muzika stejným zážitkem, jako pro mě vykastrovaný zpěv Pavla Horňáka (pro pamětníky :o)), či v současnosti třeba kvílení Tokyo Hotel (ještě teď se třesu), tak se Condonovu filmu vyhněte velkým obloukem. Zde nenajdete sofistikované dějové linie, ale jednoduchý přímočarý děj o "Popelkách" co ke štěstí přišly a úskalích jejich slávy, který stojí právě jenom na ´černé muzice´a silných hlasech. Oscarem oceněná Jennifer Hudson není - přiznejme si - bůhvíjaká herečka, ale když promlouvá zpěvem, dějou se teda věci. Zvládá s přehledem všechny hlasové polohy a když to "rozpálí", mohla by svým mocným hlasem i beton řezat. Její zoufalá zpověď před silvestrovským večerem - to je erupce emocí, permanentní husina a mrazový maratón po zádech. Eddie Murphy si oscarovou nominaci zasloužil jenom tím, že neprdí, neříhá a nedělá šašky, Beyonce bych si pověsil na zeď (plakát :o)) a charismatického Jamieho Foxxe mám film od filmu stále raději. (26.05.2007)

První čtyřicetiminutovka je dokonalá. Hýří barvami, oplývá neskutečným videoklipovým tempem, a přitom jako správné retro vyzařuje náladu 60. let. Řešení vážných věcí už tak přitažlivé není, ale Dreamgirls i tak hudebně excelují, zatíco Bill Condon jako režisér s mladickým drivem a stařeckou uvědomělostí mile překvapuje. Jen mě mrzí, že Beyoncé má během filmů nalíčeno na své tváři asi pět obličejů. Taková kost to nepotřebuje... (13.01.2007)

Film o aroganci, závisti, lidské pošetilosti a o zpívání. To jsou Dreamgirls. Trio, které mohlo mít vše, jenže chamtivost a nafoukanost jim jejich budoucnost přetrhali. Nejvíce je to pocítit v postavě Curtise Taylora, který od začátku překypoval optimismem a v závěru, když se z něj stal arogantní snob, máte sto chutí mu jednu třísknout. O Dreamgirls jsem toho hodně slyšel. Dokonalé písničky, výborné herecké výkony (viz. Oscar pro Jennifer Hudson) a nálada, kterou milovníci R´n´B uvítají s otevřenou náručí. To všechno film plní na 100%, jenže k té dokonalosti něco chybí. Překotný děj přes srdce přenesu, ale občasné klišé scény už ne. Chápu, že takové filmy o hvězdách bývají, jenže u Dreamgirls je to až moc patrné. Každopádně obrovská spokojenost a o Jennifer Hudson se jednou bude psát na titulních stranách novin. Ať už jako o zpěvačce (lepší hlas jsem ještě neslyšel) a nebo jako o herečce (na dubut nadprůměrný výkon= Oscar více než zasloužený). (06.01.2008)

Mám černý babský hlasy moc ráda. Supremes, Dianu Ross, Arethu, Tinu ..... i novou generaci a neni tedy divu, že na Dreamgirls jsem byla hodně natěšená. Představovala jsem si trochu něco ve stylu životopisného filmu o Tině - vzlety, pády, katarze a vše prudké a ryzí s nárokem na pocitový rejštřík diváka. Dreamgirls byly taky šťastné, smutné, zhrzené, manipulované i odbojné ale bez oněch hrotů, díky nimž máte v očích buď slzy nebo zatínáte pěsti. Kromě fantastických kostýmů ale ještě jednu velkou přednost měly: úžasně interpretované písně. Listen v podání Beyonce - to byl pro mě ohromný zážitek. (01.03.2007)