Pí a jeho život

|| Scenár: David Magee / Námet: Life of Pi by Yann Martel | Hudba: Mychael Danna | Produkcia: Ang Lee, Gil Netter, David Womark | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Rythm & Hues, Fox 2000 Pictures | Rozpočet: 120 miliónov $ | Tržby: 595,575,705 $ || Už z traileru bolo jasné, že tvoriaci tím bude mať veľmi ťažkú prácu pri udržaní gradačnej tendencie deja s predlohou, ktorá sa z 90% odohráva na záchrannom člne - knižku som síce nečítal, no na základe propagačného materiálu som tušil, že to bude "slano-centrické". Stalo sa tak. | Under construction | Videno v CinemaCity Zličín, Praha, 5.1.2013 | (06.01.2013)

Po dlouhé době jsem v nějakém filmu horko těžko hledal záblesk přidané hodnoty, vysvobození z ubíjející myšlenkové fádnosti. Neboť ono vážně nestačí, že je to barevné a 3D. Ani kniha nepředstavuje intelektuální veledílo, ale alespoň ponechává mnohem větší prostor naší představivosti a nabídku alternativního výkladu okamžitě nezazdívá debilním shrnutím, které zvířátko zastupovalo koho. Oproti filmu s jediným vypravěčem je také výrazněji strukturována jako zamyšlení nad spolehlivostí vypravěčství, nad nekonečnou modifikovatelností „našich“ příběhů (3,14…). Jsme v ní vedeni k větší obezřetnosti při posuzování, nedozvídáme-li se od daného člověka pouze informace, které zapadají do jeho verze příběhu. Úvodní část, kdy si Pí připravuje půdu pro to, o čem bude vyprávět posléze, tak dává mnohem větší smysl než ve filmu, kde je využita v zásadě jenom k prezentaci mnohosti cest k vyššímu poznání (včetně obyčejné pozemské lásky, která v knize chybí a která filmu dodává nadbytečný melodramatický aspekt). Zatímco v knize je vypravěčů několik a každý z nich může sledovat svůj cíl, např. „uvěříte v Boha“, film nás tím, že ponechává hlavní slovo Piscinovi, vede k „pobožnému“ čtení, které je ještě podpořeno jednoznačným, magicko-realistickým vizuálem. Během čtení knihy, která nešetří popisy bestialit, jež člověk v zájmu přežití páchá na zvířatech, se mi hlavou tolik barviček rozhodně nepřelévalo. Zdaleka nejvíce sugestivním okamžikem filmu je příznačně ten vizuálně nejčistší, kdy Pí pouze slovy převypravuje druhou verzi a je na nás, jak barvitě si ji představíme. Jiné scény jsou sice svým provedením – dlouhé záběry, rozhoupaná kamera, která se drží v těsné blízkosti protagonisty – dechberoucí (potopení lodi, první konfrontace s Richardem), ale působí nárazově, nedoznívají. Film tak nakonec nabízí hlavně viscerální, nikoli intelektuální nebo emocionální obohacení, což je dost málo a nijak tomu nepomáhá český dabing, bolestně vysoká cena za třetí rozměr. 65% (05.12.2012)

Rozvrzané ale místy milé vztahování se k západu a hledání sebereflexe v kýči. Skoro se nabízí odnést si rýpavé poselství: Nezáleží na tom, jestli lžeš, hlavně když se to líbí. Duchovno šustí papírem a naivitou. Jak se ale čas od času stává, povedený (a jak jinak než kýčovitý, byť na ruby převrácený) závěr otupí většinu nejbolestivějších výtek. (10.03.2013)

Zhlédnuto v kině ve 3D. Life of Pi byl posledním snímkem, který mi chyběl, abych měl zhlédnuty všechny filmy, které byly nominovány na letošní (2013) Oscary. Musím uznat, že jsem byl rád, že jsem tuto silnou devítku završil právě tímto filmem, který je opravdu vizuálně úchvatný a který není hloupý, jak nám ukáže konec filmu. Trochu jsem se bál, když jsem se dozvěděl, že to je film především o náboženství, ale nebylo proč, Ang Lee to vzal za správný konec. Vše je jen a jen na nás. Pochopíte, až uvidíte film. Momentálně nemám, co jiného bych napsal, snad až po druhém zhlédnutí. 100 %. (23.02.2013)

Už jsem to tady kdysi u nějakého filmu napsal a napíšu to znova: film není totéž, co obrázková knížka. A na rozdíl od minutky v restauraci u filmu nemůžete odhrnout omáčku na stranu a vrhnout se rovnou na maso. To znamená, že za vizuální orgie té hodinky na člunu skládám obdiv a dík, ale příště si raději počkám o chvilku déle na výživnější žvanec. (06.02.2013)