Pí a jeho život

První půlhodina sice mohla být zpracována lépe, ale těžiště příběhu je v prostřední části, která je úchvatná - výtvarná stránka je magická, Pičínův boj o přežití věrně koresponduje s knižní předlohou a Richard Parker je jako živý (tímto si sypu popel na hlavu, když jsem svého času nevěřil, že CGI tygr nebude vypadat směšně). Bohužel samotný závěr filmu (nemocnice) je totálně zazděn - v knize šlo o působivou katarzi, při které jsem ani nedutal, ve filmu posloucháme Pičínův patetický pětiminutový monolog. Proč to vyprávění nebylo doprovázeno aspoň krátkými flashbacky? Byl by to působivý kontrast v porovnání se snovou většinou filmu. Člověk se pak diví, proč kvůli tomu půlminutovému štěku Depardieua vůbec obsazovali. A hlavně - v knize to Pí naštvaně odříká, aby vyšetřovatelé už konečně vypadli a kniha je tak mnohem nejednoznačnější, ve filmu je svým vyprávněním značně citově otřesen. Závěrečná rekapitulace, kdo byl jaké zvířátko, aby to pochopil každý Američan, už tomu nasazuje korunu. Pokud se vám nechce číst celou knihu, přečtěte si aspoň její konec (část 3, asi 30 stránek), a film vypněte na začátku výslechu v nemocnici. __________ btw, banány plavou! (20.12.2012)

Tak fajn - od kouzelníka s filmovými kotouči, kterým Ang Lee bezesporu je, určitě nikdo nečekal tak rozporuplný začátek a téměř katastrofální zakončení jeho nového díla. Pičínův příběh je mixem Milionáře z chatrče, 127 hodin (zatím samé Boyleoviny), animovaného Madagascaru a jednoho specifického hororu s tygrem bengálským (Burning Bright). Proč ne? Snímek se dále snaží předat určité poselství, režisér ale v tomto případě celkem dost pokulhává - mno, jeden epický příběh o víře už letos v kinech žel bohu byl. Je to škoda: celá střední, dobrodružná Pího část, je totiž za čistých pět hvězd. Oscarů si u toho dovedu představit hodně... (05.12.2012)

Moc se mi na ten film nechtělo a jediné, co mě lákalo, byl Ang Lee, ale pak jsem byla nadšená a užívala si každou minutu filmu. Překrásná kamera, nádherné obrazy a záběry, neuvěřitelná zvířátka (namouduši jsem si myslela, že jsou živá) a k mému štěstí přispívalo i to, že jsem tu náboženskou linku nějak nevnímala, takže mi to žádný zážitek nezkazilo. Dala bych klidně 5*, ale konec mě otrávil a převyprávění celého příběhu jinak mě vyloženě nudilo. (23.01.2013)

Kdyby povinné hodiny náboženství na střední škole vypadaly takhle dokonale, nechodil bych místo nich na cigáro. Trosečník meets Světová náboženství v kostce, to vše jako opulentní vizuální žranice. Poselství jde mimo mě, obrazovým kejklím však tleskám. A na to, že maximum času strávíme v jednom člunu, to šlape obdivuhodně. 75% (05.12.2012)

Že je to barevné a že tam pobíhá hladový tygr, ještě neznamená, že z toho divák musí padnout na zadek. Další výzva Anga Lee tentokrát nedopadla dle očekávání. S Bohem jsem dobrých třicet let nerozmlouval, hlavní hrdina Pí naopak vstřebává křesťanské, buddhistické, muslimské, hinduistické a kdoví ještě jaké vlivy. S vírou mu paradoxně pomůže až ztráta nejbližších a ocitnutí se uprostřed oceánu v záchranném člunu s ne zrovna ideální zvířecí společností. Než se k tomu ale dostaneme, musíme se probrat desítkami minut žvatlání v do sebe zahleděné pohádky, která láká na přepálené západy Slunce a neonově zářící oceán. A divák v té myšlenkové fádnosti jen obtížně hledá záblesk nějaké přidané hodnoty. Jasně, vizuálně podmanivé kudrlinky jsou víc než fajn, jenže tyhle čarohrátky působí hypnoticky jen pár desítek sekund a jednou přestanou bavit, a to v momentě, kdy divákovi schází děj. Žánrový všeuměl Lee dokáže být pokaždé tematicky i geograficky „jiný“, tentokrát mi ale jeho banální vyznění a příběh plynoucí do ztracena nesedlo. Vyprázdněné mučení!! (04.02.2013)