Pí a jeho život

Od chvíle, kdy k lodi přišla zničující bouře, mě Ang Lee přikoval k obrazu a donutil mě věřit v sílu dobrého vyprávění a odvahu lidského ducha. Pomáhá mu v tom upřímný výkon Suraje Sharmy, zvědavost, který tvor či objekt se objeví jako další a především dokonalá audiovizuálná stránka, která mi nedává spát. Všechny ryby, ostrovy, vlny a v první řadě Richard Parker mě v kombinaci s dokonale fungujícím soundtrackem přesvědčily o tom, že zvěsti o ohromující formě nelhaly. Takže proč v hodnocení nejdu do plných? Protože moc nedokážu přijmout konec. Ta volba, která se pojednou přede mnou objevila, je vlastně divácky vděčná. Dovoluje cyničtějším jedincům poodstoupit od neuvěřitelných obrazů a snad i dát celému životu milého Pi vyšší duševní rozměr. Já ale právě takové pochyby mít nechtěl. Vybrat si sám, jak vlastně film skončil, je mnohdy dokonale fungující scénáristická berlička, ale tady film trochu shazuje. Opravdu bych raději ustoupil k omračující cestě přes půl světa a upřímné poučení o volbě víry oželel. Nesmrtelnou se proto tahle plavba nestala, ale klobouk dolů za to, jak dokáže snímek, kde většinu času na plátně vidíme člověka, tygra a moře, být strhující podívanou, která z hlavy odeznívá jen velmi zvolna. (22.02.2013)

Ty tři hvězdy ze sebe ždímám jen s největší snahou. Banální film, který možná svým náboženským mišmašováním zaujme oproti nám dogmatické Američany (a je v pořádku, že má cílové publikum), ale pro nás zde nemá větší smysl. Snad jen pro dospívající dívčiny, které chtějí vzdychat nad něčím vznešeným, když už teda nepřijde další Stmívání. Ang Lee neodvedl zrovna strhující práci (krom fantastické scény potopení lodi se všechny zprvu zajímavé nápady moc opakují). Jak mohlo být tohle 3D srovnáváno s tím od Scorseseho, nechápu, je zcela klasicky kvalitní, ale ne nějak nadprůměrné. O náboženství jsem se vždycky pasivně zajímal a jako téma pro film mi přijde skvělé - vzhledem k politické korektnosti se k tomu Američané moc často neuchylují takhle přímo. Ale tohle je zřejmě ten nejlacinější (tudíž pro mě nejhorší) způsob, jak to udělat. SPOILERová otázka: Byl záměr filmu říct, že náboženství je "lež snesitelnější než pravda"? Pokud ano, klobouk dolů za odvahu. Pokud ne, naprosté selhání autora předlohy/scénáře. (05.12.2012)

Vizuálně opojné, bohužel příliš naivní (spirituálně dosti mělké), ale s několika perfektními scénami (ztroskotání, kosatka, bouře, ostrov), které mi naprosto vyrazily dech. Ještě že se ve filmu tolik nemluví, český dabing totiž z filmu místy dělal béčkovou báchorku pro děti. 3D kvalitní, ale oceán tmavší, slunce taky... A tygr je své digitálnosti naprosto dokonalý - vypadá autentičtěji než nějaký živý a jde z něch strach. 75 %. Pí: Castaway meets Titanic meets Kon-Tiki. [Kino, 3D, dabing]. Po druhém zhlédnutí nadšení částečně opadlo a bez velkého plátna už mě ten fantastický příběh tolik nepohltil. [2D s titulky] (05.12.2012)

Kdo si už jednou kupoval od Vietnamců airbrushový snový obraz plný fialových papoušků, fosforeskujících vodopádů, Višny, plakajících holčiček nebo tygrů hledících na úplněk, musel prožít u této Píoviny naprostou transcendentální extázi. Kýčovité obrazy se na sebe vrství v takovém množství, že je to snad až na škodu. Díky mírnému nádechu dobrodružství se to ale dá jakžtakž sledovat. Vyprávění vám zpočátku připomene Big Fish, možná i Milionáře z chatrče, ale je poměrně zábavné, možná i lepší, než pozdější samotné dobrodružství na moři. Pointu survivalu někdo odhalí už tehdy v palubní jídelně, někdo ne a nechá se ohromit opravdu šokujícím vysvětlením. Ač bych nevěřil, že se mi něco takového může vůbec líbit, líbilo se mi to. Kdo chce reálnou verzi, nechť si pustí All is lost s Robertem Redfordem, snílky spíše potěší tato krišnaverze. (16.08.2014)

Po dlouhé době jsem v nějakém filmu horko těžko hledal záblesk přidané hodnoty, vysvobození z ubíjející myšlenkové fádnosti. Neboť ono vážně nestačí, že je to barevné a 3D. Ani kniha nepředstavuje intelektuální veledílo, ale alespoň ponechává mnohem větší prostor naší představivosti a nabídku alternativního výkladu okamžitě nezazdívá debilním shrnutím, které zvířátko zastupovalo koho. Oproti filmu s jediným vypravěčem je také výrazněji strukturována jako zamyšlení nad spolehlivostí vypravěčství, nad nekonečnou modifikovatelností „našich“ příběhů (3,14…). Jsme v ní vedeni k větší obezřetnosti při posuzování, nedozvídáme-li se od daného člověka pouze informace, které zapadají do jeho verze příběhu. Úvodní část, kdy si Pí připravuje půdu pro to, o čem bude vyprávět posléze, tak dává mnohem větší smysl než ve filmu, kde je využita v zásadě jenom k prezentaci mnohosti cest k vyššímu poznání (včetně obyčejné pozemské lásky, která v knize chybí a která filmu dodává nadbytečný melodramatický aspekt). Zatímco v knize je vypravěčů několik a každý z nich může sledovat svůj cíl, např. „uvěříte v Boha“, film nás tím, že ponechává hlavní slovo Piscinovi, vede k „pobožnému“ čtení, které je ještě podpořeno jednoznačným, magicko-realistickým vizuálem. Během čtení knihy, která nešetří popisy bestialit, jež člověk v zájmu přežití páchá na zvířatech, se mi hlavou tolik barviček rozhodně nepřelévalo. Zdaleka nejvíce sugestivním okamžikem filmu je příznačně ten vizuálně nejčistší, kdy Pí pouze slovy převypravuje druhou verzi a je na nás, jak barvitě si ji představíme. Jiné scény jsou sice svým provedením – dlouhé záběry, rozhoupaná kamera, která se drží v těsné blízkosti protagonisty – dechberoucí (potopení lodi, první konfrontace s Richardem), ale působí nárazově, nedoznívají. Film tak nakonec nabízí hlavně viscerální, nikoli intelektuální nebo emocionální obohacení, což je dost málo a nijak tomu nepomáhá český dabing, bolestně vysoká cena za třetí rozměr. 65% (05.12.2012)