Lhář

z představení v divadle v dlouhé jsem se právěl vrátil a jsem nadměrně spokojen.. haně burešové se podařilo oživit na divadelních prknech město benátky inovačně, vtipně a realisticky - japonské turistky s rouškami a s neustálým blýskáním foťáku nemůžu dostat z hlavy doteď.. líbily se mi vůbec všechny vychytávky toho druhu (o tannenbaum!), uvedení přestávky bezkonkurenční... výborné obsazení inscenace předvedlo živelný, dynamický a nadmíru humorný výkon, především jan vondráček v titulní roli si svůj velký prostor ve hře užívá a jeho finální monolog o upsání se budoucí choti zaútočí na vaše bránice nemilosrdně... dlouho jsem se tak nepobavil a lháře všem doporučuju - donutil se se svym sluhou dvou pánů může jít klouzat! (29.12.2009)

Lhář se opírá především o výkon Thálií ověnčeného Vondráčka v roli Lelia a výpravnou scénu bohatou na kulisy i kostýmy. Až překvapivě dobře tvůrci vystihli atmosféru Benátek - jak těch "s nasazenou maskou" pro turisty, tak těch obyčejných skrytých v zapadlých uličkách. Spousta režijních nápadů, které celek zajímavě zpestřují - obvzláště turisté se povedli. Jenomže i přes přenesení děje do současnosti jde stále o typického představitele comedia dell´arte. Je to plné záměn, omylů, lásky a situačního humoru. Což by tak nevadilo, kdyby to bylo vtipné - což je jen dokud je na scéně přítomen Vondráček. Pokud sleduje milostné pachtění jeho sluhy, tak je to takřka k nevydržení. Tady to chtělo odvahu a porušit pravidla výše zmíněného žánru a tuto typickou postavu prostě vyškrtnout. Je v této hře evidentně navíc a stejně nakonec vyznívá zcela do ztracena. Důkaz, že sebelepší výprava a jeden herec prostě nedokáží zázraky na počkání. (07.10.2008)

"Cože?! Vy nemáte kávu v kavárně? Co je to za kavárnu? Co je to za město? CO JE TO ZA SVĚT?!" ... Mám rád, když se klasika hraje "nově", ale přitom z toho nesmrdí samoúčelnost moderního pojetí. A Lhář z Dlouhé v tomto ohledu přináší hned dvojí osvěžení - hra je totiž daleko vtipnější v místech, kde klasik dostal na frak. (30.05.2014)

Leliův monolog ve druhém dějství o milostných dobrodružstvích na eskalátorech podává Jan Vondráček naprosto odzbrojujícím způsobem. Společně se svým sluhou (Pavel Tesař) udržují tempo Goldoniho hry až do zaslouženého závěrečného aplausu. Konzervativnější diváci si pravděpodobně musí chvilku zvykat na modernější pojetí. (10.12.2010)

Divadlo v Dlouhé je moje srdeční záležitost. A nejen moje, o čemž svědčí pravidelně vyprodaná představení. A k nim patří samozřejmě i Lhář od Carla Goldoniho. Jan Vondráček, který představuje nenapravitelného záletníka Lelia, čtyřicátníka, co se cítí na dvacet, je prostě úžasný. Lže tak lehce a za všech okolností, když je k tomu částečně donucen, ale také jen tak z přebujelé fantazii, pouze pro vlastní potěšení. Snadno hledá ty nejvhodnější slova a jeho výřečnost je kulomet sám. „Dobrá, dobrá, řeknu vám tedy pravdu…“ a znovu vymýšlí ty nejbizarnější výmluvy. Závěrečný několikaminutový monolog je opravdová třešnička na dortu. A když se dušuje, že už nikdy nebude lhát a „ať se na místě propadnu“ raději pro jistotu hned uskočí. Co kdyby… (22.02.2013)