Réžia:
Juraj NvotaScenár:
Ondrej ŠulajHudba:
Róbert MankoveckýHrajú:
Ľuboš Kostelný, Táňa Pauhofová, Dorota Nvotová, Jan Budař, Marek Geišberg, Marián Geišberg, Jana Oľhová, Petra Polnišová, Karol Spišák, Csongor Kassai (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Neďaleko veľkého mesta, niekoľko krokov od hraníc s nepriateľskou kapitalistickou krajinou v zapadákove, z ktorého cesty nevedú nikam len späť, sa začína veselý a trochu čierny príbeh o chlapíkovi, ktorý dúfal, že hudba mu pomôže z kaluže, ale namiesto toho vyváľa hudbu v blate. Bude to aj príbeh o jeho rovesníkoch, priateľoch, túžbach a snoch o slobode, ktorá bola v Československu na rozhraní sedemdesiatych a osemdesiatych rokov jednou z najvzácnejších, najlepšie strážených a najmenej dostupných hodnôt. Je to aj príbeh mladých ľudí, ktorí sa trápia s vlastnými životmi, s láskou, žiarlivosťou, pokušením. Narážajú na obmedzenia doby, v ktorej boli banány úzkym profilom a cesta za Západ nesplniteľný sen. Doby, v ktorej o všetkom rozhodovali členovia jedinej strany a v ktorej donášači informovali aj o tom, že kotolník hráva na saxofóne americkú muziku.
Jadrom príbehu troch muzikantov, ktorí sa rozhodnú dosiahnuť úspech a sebarealizáciu v hudobnom šoubiznise je tragikomický osud nadaného mladého muža, ktorý si svoj talent a možnosti uvedomuje len okrajovo, no o to jednoduchšie a divokejšie sa zaplieta do deštruktívnych vzťahov, ktorých skutočný rozmer a dosah si len postupne uvedomuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (193)
Tohto filmu som sa doť bál. Už bratia Česi sa miestami prehnane vyrovnávajú so svojou minulosťou, a keď sa aj u nás konečne rozbehlo filmovanie, čakal som že sa to prepískne a vznikne nejaká protikomunistická agitka, ale... Tento film je super. Hovorí o minulom režime, hovorí o problémoch doby, ale... je to hlavne príbeh o ľuďoch, o ich životoch, o láske... A je to vtipné aj mrazivo skutočné a citlivé. Skvelí!!!! Geišbergovci... ()
Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... ()
|| Scenár: Ondrej Šulaj | Hudba: Róbert Mankovecký | Distribúcia: ALEF Film&Media Group, box!film, cine plus, Unfilm | Rozpočet: 1,1 miliónov € | Tržby: 174,818 $ || Klenot slovenskej kinematografie - inými slovami: Film, na ktorý sa dobre pozerá. Ps: Dôvod, prečo nemôžem nadpriemerne hodnotiť, je nereálne vykreslenie nacionalistického chovania v scéne s kapelou na koncerte. Nadmieru nechutné a prehnané - a to je veľká škoda. Inak výborná zábava. ()
„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“ ()
O poznání víc artové, o poznání méně pohodové, ale rozhodně stejně zapamatovatelné jako Pelíšky. Možná v té artovosti trochu tlačí na pilu, ale proč se nepodívat na tělo Doroty Nvotové, že?:) Muzika je zvláštní film, žádná chutná jednohubka, na kterou se dá podívat kdykoliv. Ale má vše, co by dobrý film měl mít, a je ve své svébytnosti a se svými zvláštními - občas nereálnými - postavičkami opravdu těžko zapomenutelný. Ľuboš Kostelný je vynikající (i když se chová jako slabošský kretén) a pro Jana Budaře nelze mít slov. Přidejte si k tomu, že má Muzika víc než jen dobrou muziku, a máte jasných 80%. ()
Galéria (17)
Fotka © box!Film
Zaujímavosti (7)
- Film je natočený podľa knihy slovenského spisovateľa Petra Pišťaneka "Mladý Dônč", ktorú tvoria tri novely. (metaldavid)
- Hudbu opravdu nahráli hlavní protagonisté filmové kapely. (hippyman)
- Vodáreň, kde pracuje hlavný hrdina, sa nachádza v Dúbravke. (corona)
Reklama