Pád

The Cell jsem neviděl, protože jsem byl kamarádem před tímto filmem důrazně varován s tím, že jeho trenýrky prakticky celý film vyhlašovaly hnědý poplach (Sice jsem nebojsa, ale nač to pokoušet :-) Takže jsem poprvé vlezl do postele s Tarseme Singhem až při The Fall a vůbec toho nelituji, protože jsem se nechal naprosto okouzlit nezvyklým vizuálem, který celou dobu voní kořením z velkých dálek. Navíc podkresleného melodickou hudbou, která jen umocňuje silný zážitek. Jenže to nejsou jediné zbraně, které The Fall má, protože tenhle film je vyzbrojen krásným a hlavně dojemným pohádkovým příběhem, který je konfrontován s tvrdou realitou, což hodně připomíná Pans labyrinth (Ono těch podobností je mnohem víc). Plus nesmím zapomenout na kouzelnou a moc šikovnou Catincu Untaru a hlavně naprosto přesného Lee Pace, který funguje skvěle jako vypravěč i jako modrý bandita a rozhodně si na tohoto herce dám teď bedlivý pozor. (01.12.2008)

No už dlouho mě nic tak nenaštvalo=Tady veškeré plusy končí u několika"krásně" naaranžovaných obrazů-víc NIC!! ...Příběh z reálu je takový obyčejný a příšerně hystericky uřvaný(kdo nemá rád protivně brečící děcka-ruce pryč) .. A ten vyprávěný příběh nemá žádnou charakterovou hloubku, psychologii, hlavu a patu, nic...ten hezounký -ale plytký- děj se mění podle podnětu zvenčí, takže naprosto chaoticky a nesmyslně ........Cela byla chytlavá, originální, napínavá-Pád je slátanina hrající vše jen na hezké barvičky.. (01.08.2011)

Trailer vypadal neskutečně dobře a u toho to i tak skončilo. Malá Alexandrie potká v nemocnici kaskadéra z filmu. Ten ji výpráví příběh, do kterého sem tam Alexandrie taky zasahuje. Příběh byl v některých scénach dobře vizualně natočen, ale to bylo tak vše. Příbeh rychle časově přeskakoval atd.Klasická pohádka pro děcka. Přesto mě film mile překvapil výbornou pomalou a srozumitelnou angličtinou, proto za angličtinu a některé scény. 50% (01.09.2009)

V tomhle filmu je krásně vidět psychologie pohádky. Nejprve bylo důležité zaujmout posluchače, tááááhnout linii pomalounku ve snaze udržet si pozornost, upravovat reálie podle požadavků a zkušeností jak vypravěče tak posluchače a ve chvíli, kdy pohádka přerůstá autorovi přes hlavu, rychle ji ukončit nehledě na to jak. Pokud vypadá pohádková linie nelogicky, odkdy okamžité nápady měly logiku? Pokud jsou kostýmy za hranicí kýče, odkdy malé dítě pozná hranici mezi kýčem a uměním? Spojení reálné a pohádkové linie na závěr osvětlí linky mezi životem a představivostí jednoho kaskadéra. Oba hlavní představitelé byli úžasní, obzvláště malá Catinka Untaru. Vizuály sice přepálené a připomínající výtvarné kompozice než filmové scény, ale sedí do spektra dětské představivosti. PS: Nevysvětlitelný záběr na Karlův most? (17.09.2009)

Tarsem Singh prý točí filmy podle slabých scénářů a jejich nedostatečnost údajně kompenzuje opulentními výtvarnými kompozicemi, pohybujícími se na hraně kýče. Ve skutečnosti je jeho způsob vyprávění jednoduše jiný - tím, že se proces vznikání příběhů v Pádu (popř. vznik mýtu ve Válce bohů) přímo tematizuje, musíme pouze být schopni přistoupit na trochu nezvyklou narativní strategii. Více v podrobnější analýze. (12.12.2011)