Beštiár

Film je bez úvodu, a přímo diváka hází do děje, který je hluchý v každé minutě. Na to, že to má pouze 100 minut, je to "delší" než Návrat krále ve speciální edici, vůbec to neutíká a milion WTF momentů, ze kterých mě bolí obočí, jak jsem ho pořád zvedal. Příběh jako takový určitě není špatný a věřím, že román Nesvadbové je dobrý, ale jako film to moc neobstálo. Ale i tak je to rozhodně jeden z těch lepších filmů, které jsem za poslední léta z české produkce viděl. Za Danicu Jurčovou jsem rád, trošku něco nového a nekonvenčního, ale svojí proměnu v bestii nezvládla vůbec, což na druhou stranu vůbec nevadí, jako by to tak mělo být. __ Na druhou stranu mám chuť dát celkem vysoké hodnocení. Ale nedám. (04.10.2008)

Spoilery - - Životně věrohodný motiv nerovného vztahu směřující kvůli nešťastným scénáristickým tahům nečekaně rychle až na dno. A s odstupem se musím přiznat, že mě takový vývoj opravdu mrzí. Nestačil jsem se totiž divit, když Karolína přijala Alexovo pozvání do Itálie a já všechna ta setkání na pláži, sex na skalách a nevyřčenou neintimnost prožíval s nimi. A ještě nějakou chvíli potom jsem tenhle pseudožánr "české sexuální drama" měl pořád zvláštním způsobem pod kůží. Asi už stárnu, ale právě tady jsem zjistil, že i v českém filmu se životní pravdy najdou a odpověď Čvančarové "Jenže ty chceš všechno: Lásku, vášeň, intelekt, to nejde." jsem si ještě nějakou chvíli chtě nechtě opakoval. Všechno skončilo s druhým rozchodem a Karolíninou proměnou do "bestie". Najednou všechno chytne zkratkovitý ráz a začne se klasicky přehrávat do figurek. Proto není jakákoli šance vidět postavu Marka, protože to je jenom "Matonoha co má rád krávy", to samé platí i o otřesně napsaném i zahraném charakteru ministra, který většině utkví jenom jako "Vašut hraje jako debil a nosí paví ocas". A tím vším se hlavní hrdinka prokouše až ke konci, který znovu vezme tak rychlý spád, že jsem jenom sotva stačil zamrkat. Ten prapodivný happyend jsem byl připravený ochotně skousnout, smířit se s filmem a předchozí střídaní všeho, co chodí a má kalhoty, dokonce odpustit. Jenže nakonec se tvůrkyním ukázkově povedlo zničit všechno, co bylo do té doby řečeno. A to poslední minutou, de facto poslední větou. Tomuhle já nevěřím. Od romantického dramatu přes supertrapný pokus o komedii až k feministické pochodni naděje? Takový konec asi divačky s čerstvě zlomeným srdcem přivítají jako nový obzor, ale ostatní tuhle vypočítavost musí cítit jako zradu. (05.10.2008)

Po deseti minutách mi málem vypadl hrnek s kafem z ruky - jak mohla režisérka Času sluhů zplodit něco takového? První část filmu je opravdu tristní a kupodivu jde především o scény, kde je na plátně Karel Roden - ten zde, věřte nebo ne, podává ne druhotřídní, ale třetitřídní výkon (při sledování jsem si vytvořil soukromou teorii, že ho natáčení tohohle "skvostu" tak otrávilo, že se to inteligentnějším divákům rozhodl dát najevo). Časem se to trochu zlepší, Roden zmizí a je nahrazen docela přitažlivými exteriéry projížděným "hezkou" kamerou a Markem Vašutem, jehož ministr představuje pro celý film jediný jednoznačně kladný záchytný bod. Hlavní hrdinka se konečně dočká těch hereckých projevů, ve kterých se evidentně cítí nejlépe - vypjatých sexuálních scén (i když, přestože výborně natočenou, soulož v kostele považuji za netaktní vůči věřícím). Film se pak na chvíli posune do polohy, kdy se zdá, že bude mít co říci, ale nakonec se obloukem vrátí k hromadě shitu z ůvodu, u které bezpečně zakotví. Dvě hvězdičky jsou příliš, ale co mám dělat, když Čas sluhů ve mne stále vibruje. Ostatně, Scorsese taky dostal Oscara za svůj zdaleka ne nejlepší film. (24.09.2008)

Pokud je tohle pohled do duše českých "feministek," tak tedy potěš koště. Nebo to jsou opravdu všechny úspěšné ženy u nás tak krátkozraké? Čím je výjmečná ta Bára Nesvadbová, kromě toho, že je to dcera naší sci-fi legendy a měla za manžela jednoho z ministrů a plnila tak stránky nejrůznějších bulvárů? U mě totiž ten nejzákladnější fakt, totiž to, že dialogy zní, jako kdyby je napsal dvanáctiletý člověk, přebíjí všechno ostatní. Ano, občas se našel nějaký ten povedený záběr, zejména historické Prahy, ale WTF, to fakt nestačí. Metoda "teď to natřeme všem chlapům" (jo pardon všem ne - viz věta "Já vím, kdo je to Elfriede Jelinek"), je vysoce trapná a jenom potvrzuje, že ony stereotypy, proti kterým ženy tak často (ne)úspěšně bojují, jsou v nich samotných zakořeněny více než pevně. Stačí se jen podívat, že třeba Irena Obermannová je jednou ze scénáristek Ordinace v růžové zahradě. Tolik potřebný nadhled neexistuje, nebo se válí někde v hloubi jakési špinavé žumpy a vy ho musíte rozšifrovat. Jediný decentní herecký výkon předvedl Miroslav Etzler a to je taky kromě tří, čtyř záběrů kamery snad další, osamocený klad! (24.05.2007)

Po letmém zkouknutí zdejšího hodnocení jsem si myslel, že film je podhodnocen. Po zhlédnutí filmu jsem změnil názor. Film je nadhodnocen. Bestriář je bez děje, myšlenky nebo nápadu. Sledovat příběhy lidí, kteří vám do očí řeknou, že neví, co vlastně chtějí, je opravdu nuda. Nebýt povedené titulní písně a Tomáše Matonohy, který se tam jediný hodil, tak jsem to spláchnul do odpadu. (08.11.2009)