Beštiár

Po deseti minutách mi málem vypadl hrnek s kafem z ruky - jak mohla režisérka Času sluhů zplodit něco takového? První část filmu je opravdu tristní a kupodivu jde především o scény, kde je na plátně Karel Roden - ten zde, věřte nebo ne, podává ne druhotřídní, ale třetitřídní výkon (při sledování jsem si vytvořil soukromou teorii, že ho natáčení tohohle "skvostu" tak otrávilo, že se to inteligentnějším divákům rozhodl dát najevo). Časem se to trochu zlepší, Roden zmizí a je nahrazen docela přitažlivými exteriéry projížděným "hezkou" kamerou a Markem Vašutem, jehož ministr představuje pro celý film jediný jednoznačně kladný záchytný bod. Hlavní hrdinka se konečně dočká těch hereckých projevů, ve kterých se evidentně cítí nejlépe - vypjatých sexuálních scén (i když, přestože výborně natočenou, soulož v kostele považuji za netaktní vůči věřícím). Film se pak na chvíli posune do polohy, kdy se zdá, že bude mít co říci, ale nakonec se obloukem vrátí k hromadě shitu z ůvodu, u které bezpečně zakotví. Dvě hvězdičky jsou příliš, ale co mám dělat, když Čas sluhů ve mne stále vibruje. Ostatně, Scorsese taky dostal Oscara za svůj zdaleka ne nejlepší film. (24.09.2008)

Spoilery - - Životně věrohodný motiv nerovného vztahu směřující kvůli nešťastným scénáristickým tahům nečekaně rychle až na dno. A s odstupem se musím přiznat, že mě takový vývoj opravdu mrzí. Nestačil jsem se totiž divit, když Karolína přijala Alexovo pozvání do Itálie a já všechna ta setkání na pláži, sex na skalách a nevyřčenou neintimnost prožíval s nimi. A ještě nějakou chvíli potom jsem tenhle pseudožánr "české sexuální drama" měl pořád zvláštním způsobem pod kůží. Asi už stárnu, ale právě tady jsem zjistil, že i v českém filmu se životní pravdy najdou a odpověď Čvančarové "Jenže ty chceš všechno: Lásku, vášeň, intelekt, to nejde." jsem si ještě nějakou chvíli chtě nechtě opakoval. Všechno skončilo s druhým rozchodem a Karolíninou proměnou do "bestie". Najednou všechno chytne zkratkovitý ráz a začne se klasicky přehrávat do figurek. Proto není jakákoli šance vidět postavu Marka, protože to je jenom "Matonoha co má rád krávy", to samé platí i o otřesně napsaném i zahraném charakteru ministra, který většině utkví jenom jako "Vašut hraje jako debil a nosí paví ocas". A tím vším se hlavní hrdinka prokouše až ke konci, který znovu vezme tak rychlý spád, že jsem jenom sotva stačil zamrkat. Ten prapodivný happyend jsem byl připravený ochotně skousnout, smířit se s filmem a předchozí střídaní všeho, co chodí a má kalhoty, dokonce odpustit. Jenže nakonec se tvůrkyním ukázkově povedlo zničit všechno, co bylo do té doby řečeno. A to poslední minutou, de facto poslední větou. Tomuhle já nevěřím. Od romantického dramatu přes supertrapný pokus o komedii až k feministické pochodni naděje? Takový konec asi divačky s čerstvě zlomeným srdcem přivítají jako nový obzor, ale ostatní tuhle vypočítavost musí cítit jako zradu. (05.10.2008)

Když se zajímavě tvářící se film stane karikaturou sebe sama, je to na pováženou. Jindy velmi uvědomělá Pavlásková se začíná film od filmu horšit a posílá k divákům nehotové patvary, které sice mají stále kvalitní herecké obsazení, ale neumí přijít s něčím, co by nebylo zmar, neumětelství a smíření se s naprosto mylnou koncepcí filmu jako celku. Když se hercům daří i ve scénách, které zavání improvizací, lze to vnímat jako pozitivní klad, ale když po skončení filmu ani jedna ze scén nerezonuje ve mně, jak by mohla nebo měla, tak lze napsat jen jediné. Pavlásková film nezvládla a natočila ho tak, jak bych od ní nečekal. Povrchně a na hony vzdálený jejím vytříbeným schopnostem originální režisérky. Je z toho slabý film bez ozvěny obsahující několik zdařile zahraných scén, ale dohromady ani nevím, o čem to bylo, respektive co tím autorka chtěla říct. Jako celek to zůstává pod průměrem české filmové tvorby a zaniká v ní. 40% (11.03.2012)

Ačkoli je film velmi amatérsky natočený, špatně zahraný (všechny ženské role), uboze zrežírovaný a scénář dává občas hrdinům do pusy nemožné repliky, výsledný dojem není vůbec špatný. Hlavní hrdinka je pěkná (příšerně zahraná navíc předabovaná), ale zároveň úžasně pitomoučká a naivní. Sbírka můžů točících se kolem ní je také velmi zdařilá sebranka rozdílných individuí, z nichž si nejlepší a nejšťavnatější part vychutnal Marek Vašut, jehož pošahaný ministr Jarmil je to nejlepší na celém filmu. Přes všechny nedostatky jsem se nakonec vcelku dobře bavil. (26.01.2008)

Ačkoliv jsem mužského pohlaví, přečetl jsem dvě knihy od Barbary Nesvadbové a zhltnul jsem je během dvou cest vlakem. Když jde do kin nějaké filmové zpracování literárního díla, rád si jej nejdříve přečtu. V tomhle případě si myslím, že režisérka nic nepokazila. Jen nechápu, proč paní spisovatelka prosazovala do hlavní role Ester Geislerovou, Danica Jurčová je mnohem zajímavější typ. (14.10.2007)